Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Zahradilova doktrína podruhé?

Zahradilova doktrína podruhé?

Lídr euroskeptiků z řad občanských demokratů Jan Zahradil si nedávno postěžoval, že česká média ignorovala koaliční schůzku, na níž byly formulovány zásady vládního postoje k jednáním o institucionální reformě EU. Podle vlády nová smlouva prý nesmí obsahovat žádné kvaziústavní symboly a reference, nesmí zhoršit rozhodovací a hlasovací sílu ČR v EU oproti stávajícímu stavu, musí lépe vymezit rozdělení kompetencí mezi úrovní EU a úrovní národních států, a má umožnit další rozšiřování EU. Charta základních práv a svobod, která je součástí současné euroústavy, musí prý být nahrazena odkazem na Evropskou konvenci na ochranu lidských práv a základních svobod.

 

Zahradil si pochvaluje, že touto dohodou skončila éra, kdy předchozí vlády jen „slepě papouškovaly zvenčí převzaté modely EU bez ohledu na zájmy ČR“. Heslem doby prý už není zalíbit se za každou cenu „a proto srazit paty a držet pusu, ale vydobýt si respekt vlastními návrhy, věcnými argumenty a vytrvalou důsledností.“

 

Zahradil si evidentně neuvědomuje, že česká média o koaliční dohodě nejspíš neinformovala i proto, že mají více soudnosti než vláda. Celková váha této dohody je totiž asi taková, jako kdyby se na podobně rádoby svalnaté vyjednávací taktice usnesla vláda jakékoliv jiné malé členské země EU, jejíž ekonomický růst přitom částečně závisí na fondech poskytovaných bohatšími zeměmi. Navíc všichni víme, že vlády přicházejí a odcházejí, jakož i to, že pozice této české vlády je značně vratká.

 

K tomu všemu existuje něco, co bychom mohli nazvat Zahradilovou doktrínou. Zahradil ji zformuloval v době, kdy teprve začala ratifikace euroústavy v zemích EU. Tehdy v nejlepších tradicích českého oportunismu prohlásil, že bychom měli vyčkat s ratifikací až do doby, kdy proběhne ve většině zemí. Schválí-li euroústavu všechny předchozí země, měli bychom tak učinit též; když ale euroústava klopýtne, měli bychom ukázat svůj odmítavý postoj.

 

Můžeme si být jisti, že si bude Česká republika počínat stejně švejkovsky i nyní. Pokud se totiž ve zbytku EU najde silný konsensus pro to či ono, malá země uprostřed Evropy si nebude chtít hrát na furianta.

 

Může se ovšem také stát, že pokud bude současná vládní koalice i nadále dráždit EU zahradilovským jazykem, nebude se nás nikdo ani na nic ptát. Vytvoří se prostě dvoukolejný systém, a Česká republika bude odstavena na zrezivělou vedlejší kolej spolu s dalšími remcaly, kteří prý také nebudu před nikým srážet paty a držet pusu. Na vedlejší koleji se pak mohou navzájem ujišťovat o míře respektu, který si údajně vydobyli, a přitom počítat ekonomické škody pro své země.

 

MF Plus, 13.4.2005