Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Zákaz kouření je zásadní společenská změna

Zákaz kouření je zásadní společenská změna

Zákaz kouření v restauracích i dalších veřejných prostorách, který začíná platit, dalece přesahuje svojí symbolikou pouhou starost státu o zdraví lidí. Je to vítězství jednoho pojetí svobody nad jiným, které se u nás prosadilo po roce 1989.

Svobodu tehdy pochopilo mnoho lidí tak, že je to právo dělat určité věci bez odpovědnosti za společenské následky a bez ohledů na jiné lidi. Toto pojetí svobody jsme pak mohli vidět v podobě bezohledného „urvi si, co můžeš“ během privatizace nebo v podobě rozkrádání státu i dalších patologických jevů.

Takto chápaná svoboda de facto neutralizovala povědomí o existenci společnosti. Český stát se stal pouhým souborem atomizovaných jedinců, kde bylo těžké prosadit veřejné nebo celospolečenské zájmy.

V diskuzích o  zákazu kouření v restauracích a dalších veřejných prostorách u nás dlouho toto egoistické pojetí svobody slavilo úspěchy. Nic nepomáhalo, že jedna evropská země za druhou postupně kouření ve veřejných prostorách zakazovala, a že odborné i politické diskuze, které jsme mohli slyšet u nás, už tam dávno proběhly. Zase jsme jednou měli patent na rozum, takže jsme až 24. zemí v Evropě, která kouření v restauracích zakázala.

Politická většina, která byla pod silným tlakem tabákové lobby, odmítala dlouho slyšet, že restaurace není jen soukromý podnikatelský projekt, kde si majitel může dělat, co chce, ale veřejný prostor. A že i proto taková zařízení podléhají celí řadě regulací. Bylo absurdní, že často titíž lidé, kteří uznávali, že se v restauracích nemůže podávat kupříkladu staré ohřívané jídlo nebo psí maso, vášnivě argumentovali, že kouření je jiná věc.

Jenže ve veřejném prostoru máme v civilizovaných společnostech svobodu dělat určité věci pouze za předpokladu, že tím neohrožujeme jiné. Argument, že nekuřáci, kteří se kouřením cítí ohroženi, do kuřácké restaurace nemusejí chodit, je stejně předpotopní, jako by byl argument, že restaurace nemusejí dodržovat hygienické standardy, a komu by se to nelíbilo, nemusí do špinavých a myšího trusu plných restaurací přeci chodit.

V podobě protikuřáckého zákona se neprosadilo žádné omezení svobody, jak to vykládají zastánci „svobody“ z časů porevolučního „divokého Východu“. Prosadilo se pojetí svobody, které je ve srovnání s tím předešlým krokem vpřed.

Je v něm obsažen předpoklad, že existujeme jako společnost. Že máme nejen práva, ale i odpovědnost. Že svoboda nekuřáků, což je většina společnosti, nebýt ve veřejném zařízení ohrožován životu nebezpečnými látkami a obtěžován smradem, přirozeně stojí v rozumné společnosti výše než svoboda kuřáků ve veřejném prostoru kouřit.  

 

 Právo, 1.6.2017