Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Záložní evropská hranice?

Záložní evropská hranice?

Český premiér Bohuslav Sobotka otevřeně zmínil to, co už delší dobu visí ve vzduchu. Pokud Turecko neomezí ani po finanční pomoci ze strany Evropské unie exodus uprchlíků do Evropy, a pokud Řecko nebude dál zvládat svoje závazky při zachytávání a registraci uprchlíků v Řecku, může být „záložním“ řešením vybudování neprodyšné hranice mezi Makedonií a Řeckem, jakož i mezi Bulharskem a Tureckem.

Ačkoliv to Sobotka otevřeně nevyslovil, šlo by v podstatě o vyloučení Řecka ze Schengenu. Krok by to jistě byl účinný, ale měl by dopady, které Sobotka nezmínil, a kterými by se i proto musela jako celek zabývat celá Evropská unie.

V prvé řadě by to znamenalo, že by se zbytek Evropské unie otevřeně spojil při řešení migrační krize se zemí, která sice na členství v Unii aspiruje, ale zatím členem není, a ani není součástí schengenského prostoru, proti zemi, která je nejen členem Unie jako celku, ale i jejího schengenského prostoru a měnové unie. To by jistě mělo ze strany Řecka institucionální dohru, která by nějakým způsobem opět--stejně jako nedávná finanční krize v Řecku—otřásla celou Unií.

Druhým problémem je, že by na severní hranici Řecka vznikl špunt, v jehož důsledku by se všichni uprchlíci, kteří by se dostali z Turecka do Řecka, hromadili v této momentálně ekonomicky oslabené zemi. Už jen mediální obrazy humanitární katastrofy, kterou by neschopnost Řecka postarat se o statisíce uprchlíků mohla vyvolat, by nutily EU k nějaké koordinované akci, jak se o takové uprchlíky organizovaně podělit. 

A jak víme, právě Česko, jehož premiér s myšlenkou zašpuntování severních řeckých hranic přišel, není spolu s ostatními zeměmi Visegrádu nijak otevřené vůči organizované distribuci uprchlíků. EU by se přitom jistě při aplikaci řešení navrženého Sobotkou nespokojila jen s tím, že český příspěvek bude spočívat v materiální či finanční pomoci Makedonii a Řecku, popřípadě v tom, že čeští vojáci budou pomáhat bránit makedonskou hranici s Řeckem a bulharskou s Tureckem, zatímco nad tím, co se bude dít dál zejména v Řecku coby ještě stále členské zemi EU, si takříkajíc umyjí ruce.

Dalším problémem je skutečnost, že Řecko nemá historicky nejlepší vztahy ani s Tureckem, ani s Makedonií. Pokud by podle Sobotkova návrhu EU jednoduše Řecko izolovala od zbytku EU, existovalo by reálně nebezpečí, že by se Řecko dostalo do vážného bilaterálního sporu s Tureckem ohledně jeho laxnosti vůči odplouvajícím uprchlíkům. Problém, který je momentálně především záležitostí Evropské unie, by tak snadno mohl přerůst do konfliktu mezi dvěma členskými zeměmi Severoatlantické aliance.

Řecko by také zřejmě považovalo  úplně uzavření severních hranic za nepřátelský akt ze strany Makedonie, s jejímiž aspiracemi stát se členem Unie není dlouhodobě spokojeno kvůli sporům o jméno země.

V sázce je také ekonomická stabilita Řecka. Nahromadění statisíců uprchlíků v Řecku by i přes případnou finanční pomoc ze strany EU mohlo znovu roztočit  kola finanční krize. EU by si sice odpomohla od náporu uprchlíků, ale možná by musela čelit novému nebezpečí řeckého bankrotu.

To vše neznamená, že Sobotkova myšlenka je úplně scestná. Jisté ovšem je, že pokud by se coby „záložní řešení“ opravdu měla realizovat, musela by být její realizace součástí komplexního souboru opatření, včetně zřejmě masivní podpory Řecku.

ČRo Plus, 20.1.2016