Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Západem obchází velkohubý populismus

Západem obchází velkohubý populismus

V západních demokraciích slaví v poslední době úspěchy velkohubí, často poněkud obhroublí a záměrně „politicky nekorektní“ politici. Na první pohled to vypadá, jako by se západní demokracie vymaňovaly z jakési svěrací kazajky, do které se neprozřetelně navlékly v éře multikulturalismu a politické korektnosti. Mnoho lidí tomu tleská.

A nejeden respektovaný politický analytik dnes argumentuje, že je zbytečné démonizovat politický populismus. Dosavadní elity prý selhaly, je tedy třeba opět začít naslouchat lidu.

Je jistě legitimní neodsuzovat jako prázdný populismus různé ad hoc politické projekty, které nevycházejí z tradičního sociálně-politického dělení společnosti a jsou legitimním výrazem odporu proti určitým společenským neduhům. Jenže politické vření, které působí rozpad tradiční politiky, také stále více vynáší na povrch velkohubý populismus, který nabízí jednoduchá řešení na komplexní problémy jazykem a způsobem v dřívějších fázích poválečné historie nepředstavitelným.

Důvodů je mnoho, ale jistě není náhoda, že se tato bouře žene západními demokraciemi v době, kdy po rozpadu bipolárního světa prudce akcelerovala globalizace. Stále větší počet globálních výzev, které se politika snaží víceméně neúspěšně řešit „národně“, vyvolává ve společnosti rostoucí pocit bezmoci a frustrace.

A to je úrodná půda pro politické tlučhuby, kteří nejenže s chutí boří pravidla chování, kterými jsme se v demokratické politice v předchozí éře řídili, ale slibují nemalé věci, které prý dosud nebylo možné uskutečnit jen proto, že tomu brání prohnilý establishment. Společným jmenovatelem těchto slibů je návrat k silnému státu, který si doma opět sjedná pořádek, anebo svým občanům alespoň zajistí, aby se před náporem globálních výzev mohli „schovat“ za národními hranicemi.

Jelikož tito politici bojují s globálními silami, na které jsou národovecká rétorika a řešení už dávno krátká, nic zásadního nakonec neprosadí, jen napomohou dalšímu zhrubnutí společnosti. Ničí složité předivo civilizovaných pravidel společenského a politického chování, které západní společnosti vystavěly po 2. světové válce jako hráz společenské brutalitě.  A tam, kde se začnou bortit pravidla civilizovaného chování, se otevírají dveře pro skutečné extrémní síly hlásající nenávist.

Právo, 10.5.2016