Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Zásadní politický test ANO

Zásadní politický test ANO

Hnutí ANO Andreje Babiše kandidovalo ve volbách jako jakási antipolitická, „odbornická“ alternativa k politice. První politický test anitpolitického hnutí ovšem na sebe nenechal dlouho čekat.

Volební výsledky odsoudily Babiše k účasti v koaliční vládě, což je projekt bytostně politický. „Nepolitik“ Babiš se ukázal být zdatným politikem, který své koaliční partnery—dlouholeté politické profesionály-- zatlačil do defenzívy.

Zároveň se ale před veřejností pokoušel nadále budit zdání, že on i další představitelé jeho hnutí jsou především odborníci, kteří tudíž nejsou z téhož těsta jako zavedené strany. Což o to, ze stejného těsta ANO skutečně není, ale ne primárně z důvodů, které uvádí Babiš.

ANO se od svých koaličních partnerů liší především tím, že je vnitřně netransparentní a nefungují v něm zatím mechanismy stranické demokracie. Jenže když už takové hnutí vstoupí do politiky, nakonec politice, i uvnitř svých řad, jen těžko uteče. A těžko tedy uteče i potřebě jasnějších rozhodovacích mechanismů.

 Vidíme to názorně na současném dění okolo nominace bývalého primátora Prahy Jana Kasla do čela kandidátky ANO v Praze pro podzimní komunální volby. Kasl tvrdí, že lídrem kandidátky bude právě on, protože se na tom dohodl s Babišem. Bude mít prý mít volnost při sestavování kandidátky, což je uvnitř demokratických stran dosti neobvyklý postup. Má to jen malý háček. Kandidátka je prý sice  zcela v Kaslově kompetenci—ale s komentářem Babiše.

Jinými slovy, Babiš vybere lídra své kandidátky pro Prahu, a ten si kandidátku sestaví podle svého. Až na to, že mu některé lidi na kandidátce může „svým komentářem“ Babiš vetovat a jiné přidat.

Tento poněkud autokratický postup se evidentně nesetkal s porozuměním pražské buňky ANO, kterou vede bývalá sociální demokratka Radmila Kleslová. Ta je Babišovou blízkou spolupracovnicí, a Babiš by si ji na kandidátce možná přál. Jenže Kasl tvrdí, že s Kleslovou, která má kontroverzní politickou minulost, na společné kandidátce nebude.

Před Babišem tedy stojí při řešení této situace test vpravdě politický, přičemž mu ho ztěžuje skutečnost, že údajně zhruba polovina z patnácti oblastních organizací ANO v Praze by chtěla v čele kandidátky právě Kleslovou.

Možná by „nepolitický odborník“ Babiš měl požádat o radu politika Bohuslava Sobotku. Ten se s podobným politickým pnutím v ČSSD, kdy regionální organizace chtějí něco jiného než stranické centrum, musí vypořádávat dnes a denně. Jen s tím rozdílem, že ČSSD je demokratická strana, v níž je „centrum“ kolektivní orgán, v němž se hlasuje, a také regionální i místní organizace mají jasné struktury i mechanismy rozhodování. I v ČSSD lze hrát zákulisní šachy, ale nakonec se problémy musejí řešit s pomocí více méně transparentních stranických mechanismů.

 ANO takové mechanismy zatím evidentně nemá. Střet o lídra pražské kandidátky přitom ukazuje, že pokud je nezavede, skončí jako véčkaři. Ti totiž také dojeli na rostoucí pnutí mezi diktátem lídra a vlastníka hnutí Víta Bárty, a členské základny i poslaneckého klubu, vzpírajících se jak Bártově autokratické roli, tak nedostatku vnitřních demokratických mechanismů, které by jim daly hlas a legitimizovaly vnitřně i před veřejností různá personální i další rozhodnutí VV.

Právo, 7.5.2014