Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Zastavme šermování fašismem

Zastavme šermování fašismem

Je velmi nešťastné, že mnoho lidí ve veřejných diskusích, včetně těch na televizních obrazovkách, zejména ve vztahu k dění na Ukrajině, stále častěji šermuje fašismem, aniž by se drželi významu, který tento pojem má, nebo mu, zdá se vůbec rozuměli.  Je to v podstatě přebírání slovníku ruské propagandy, která v současnosti fašismus používá jako politický kyj vůči kritikům Ruska i k popisu dění na Ukrajině.

Navazuje přitom na volné směšování pojmů fašismus a nacismus i dalších  v komunistické propagandě. „Fašismus“ coby hlavní nepřítel Sovětského svazu ve Velké vlastenecké válce byl používán jako zastřešující pojem pro cokoliv, s čím se sovětští vůdci chtěli razantně vypořádat. Zejména jako zbraň proti všem, kdo na Západě nebo i doma poukazovali na totalitní povahu komunistického režimu. I kdyby totiž nebyl SSSR nakrásně úplně demokratický, zvítězil koneckonců nad „fašismem“ právě on. Jeho kritici mohli tak být propagandisticky decimováni coby fašisti, revanšisté, atd.

Fašismem se přitom v politologii rozumí především různé formy nedemokratického korporativismu, založeného na autoritářství nebo vůdcovském principu. Patří k němu vypjatý nacionalismus a militarismus. Jeho součástí je silný stát, opírající se o ekonomické monopoly. Fašismus tak není totéž co nacismus, s jeho ideologií genocidního rasismu, s nímž se SSSR ve skutečnosti utkal.

Záměrně mlhavý pojem „fašismu“ z komunistické éry byl nyní  ruskou propagandou oživen.  Funguje to přitom dobře nejen v Rusku, kde má tento pojem konotace sahající daleko za jeho skutečný význam, tak, zdá se,  i v bývalých sovětských satelitech, kde fašismus mnoha lidem dodnes splývá v hlavě s další propagandistickou municí z dob studené války.

Pojmový chaos dospěl tak daleko, že s pomocí pojmu fašismus lze diskreditovat téměř cokoliv, včetně dokonce Evropské unie.  Vždyť právě ona  prý s pomocí ukrajinského režimu vlastně reviduje výsledky války, v níž sovětský lid porazil „fašismus“.

Fašisty jsou tak pochopitelně i všichni ukrajinští politici—od těch, co hájí Ukrajinu demokratickými prostředky, až po nacionalisty a různé ozbrojené „gardy“.  Není třeba rozlišovat. Fašisty naopak rozhodně nejsou Noční vlci, kozáci a obecně ruští nacionalisté i jejich ozbrojenci, včetně těch, co šli dobrovolně bojovat na Ukrajinu, protože ti přeci proti „fašistům“ bojují.  

Je zcela legitimní, když v České republice mají na dění na Ukrajině lidé různé názory, přičemž mnozí sympatizují s Ruskem. Chtělo by to ale určitou pojmovou disciplinovanost, jinak se ve snaze o nalezení pravdy a smysluplných politických řešení daleko nedostaneme.

 Když tak kupříkladu Česká televize v údajně „veřejnoprávní“ inkarnaci Kotle Michaely Jílkové pod názvem „Máte slovo“ nechá běžet na liště urážky na adresu diskutujících coby „fašistů“ jenom proto, že si dovolují pochybovat o ruském počínání na Ukrajině nebo o tom, zda Stalin vnímal Československo jako „osvobozené“ nebo naopak spíše jako „dobyté“ území, posílá to veřejnou diskuzi v demokratickém státě do ruského autoritářského suterénu .

Právo, 2.5.2015