Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Zelení: rosnička nebo ropucha?

Zelení: rosnička nebo ropucha?

Česká televize si nedávno položila v jednom publicistickém pořadu otázku, zda Strana zelených je roztomilá rosnička nebo spíše ošklivá ropucha české politiky. Odpověď není jednoduchá. Zdá se totiž, že jsme svědky jakési prazvláštní politické mutace, v níž se rosnička mění v ropuchu.

 

Když zelení pronikli vloni poprvé do Poslanecké sněmovny, vypadalo to, že přinesou oživení. Bývalý prezident Václav Havel jim doporučoval, aby zůstali v opozici a do parlamentu chodili—podobně jako kdysi jejich němečtí kolegové—v tričkách a teniskách. Havel se postupně smířil s tím, že zelení vstoupili do vládní koalice: koneckonců, proč by taková milá rosnička nemohla  projasňovat vládní politiku stejně, jako by to činila v opozičních lavicích?

 

Jenže tím, jak rosnička svázala svůj politický osud s politickými subjekty, jejichž politické praktiky mají k původnímu idealismu zelených asi tak daleko, jako mají rosničky k ropuchám, začal se před našimi zraky měnit politický DNA zelených. Zpočátku se to projevilo jen změnou barvy. Upozornil na to bývalý člen strany Jakub Patočka, který o zelených začal psát jako o tyrkysových.

 

Průnik zeleného idealismu s některými liberálními idejemi strany modrých by ještě nemusel být sám o sobě špatný, jenže zelení se bohužel rozhodli v zájmu vydobytých vládních pozic tolerovat i ideje, které jsou v přímém rozporu s jejich vlastním přesvědčením—například euroskeptické postoje. Ještě horší je skutečnost, že se rosnička rozhodla nevnímat některé dosti pochybné politické praktiky—třeba podivná zběhnutí opozičních poslanců do vládního tábora.

 

I ve vládě se záhy ukázalo, že pokud nemá rosnička ostré lokty, nepřežije. Vyjevil se tak smysl původního Havlova nabádání, aby se zelení nejprve nějaký čas učili praktické politice v opozičních lavicích. Jenže do těch se zeleným opravdu, ale opravdu nechce.

 

Když Dana Kuchtova musela za přispění koaličních lidovců opustit funkci ministryně školství, odchod z vlády bylo to poslední, po čem volali dokonce i nejradikálnější kritici předsedy strany Martina Bursíka. Někteří z nich naopak argumentovali, že  problém spočívá v tom, že strana, která má šest poslanců a tři vládní křesla, nemá vlivných postů dost.

 

To ovšem dost připomíná chování těch stran, proti kterým zelení kdysi vytáhli do boje. Rosnička nám před očima rychle mutuje v ropuchu, kterými se to v české politice jen hemží.

 

MF Plus, 19.10.2007