You are here: Home Members redaktor's Home Zeman dál privatizuje prezidentský úřad, vláda mlčí

Zeman dál privatizuje prezidentský úřad, vláda mlčí

Máloco v symbolické rovině vystihuje dosti absurdní poměry v české politice tak jako nedávné focení vlády s prezidentem Milošem Zemanem po společném, zřejmě harmonickém obědě v Lánech. Všichni ministři, premiér i prezident vypadali spokojeně  a působili jako sehraný tým.

Přitom jen den před slavnostním obědem Zeman prohlásil v rozhovoru v televizní stanici Prima, že jsou mu bytostně odporní lidé, kteří si změnili pohlaví. A když už byl u tématu menšin, dodal, že se sexuální menšiny povyšují nad ostatní. A že ho štvou sufražetky, hnutí Me Too, nebo Prague Pride.

Vyjádřil se takto v reakci na otázku, co říká novému maďarskému zákonu, který zakazuje šíření materiálů zobrazujících homosexualitu či změnu pohlaví mezi osobami mladšími 18 let. Odmítl kritiku Maďarska ze strany Evropské unie, je to prý jeho vnitřní záležitost. Vzápětí jeho výroky obletěly svět, pozornost mu věnovala dokonce i americká CNN.

Což nás vrací ke zmíněnému obědu. Zděšení demokratického světa z prezidentových výroků totiž českou vládu, která podle ústavy za většinu prezidentových aktivit nese odpovědnost, nijak nevyvedlo z míry. Nezdá se, že by prezidentovy výroky, které poškodily reputaci státu v zahraniční, někomu ve vládě vadily.

Jinými slovy: Babišova vláda  se už ani neodváží protestovat proti tomu, že si Zeman v rozporu s ústavou prezidentský úřad fakticky zprivatizoval do vlastních rukou. Jeho výroky na adresu sexuálních menšin a bojovnic za práva žen navazují na dlouhou řadu prezidentových kontroverzních výroků a  aktivit.

Pokud by vláda vykonávala svoji kontrolní funkci vůči němu, tak jak má, byly by přinejmenším důvodem k tomu, aby se od prezidenta distancovala, nebo mu dokonce pohrozila ústavními sankcemi. Babiš je ovšem premiérem z vůle Zemana--dobře ví, že bez jeho pomoci by se jím v roce 2017, a pak znovu v roce 2018 nestal. A  tak se on i jeho vláda tváří, jako by se nic nedělo.

Jenže bohužel děje. Ačkoliv většina našich západních spojenců si od Zemana drží odstup, přeci jen je hlavou státu, takže jeho výroky nelze zcela ignorovat. A ty tak působí rozpaky a poškozují obraz naší země.

A není jich málo. Vládní politiku  relativizoval už svými výroky na adresu západních sankcí proti Rusku po jeho anexi Krymu. Později pak v případu bývalého ruského agenta Sergeje Skripala, kterého se pokusily ruské tajné služby zabít na britském území nervovým jedem novičok. Naposledy Zeman zpochybnil vládní tvrzení, že za výbuchem v muničních skladech ve Vrběticích v roce 2014 byly ruské tajné služby.

Při své návštěvě Izraele v roce 2018 sliboval, že se zasadí o přesun české ambasády z Tel Avivu do Jeruzaléma, ačkoliv vláda v té době o ničem takovém neuvažovala. Při návštěvě Srbska  pro změnu sliboval, že se zasadí, opět v rozporu s oficiálním vládním postojem, o od-uznání nezávislosti Kosova. A nedávno se omluvil za bombardování Srbska silami NATO v roce 1999, ač ho tehdy česká vláda pod jeho vedením posvětila, a  ta současná o omluvě neuvažuje.

Zeman podle  některých politiků a komentátorů prý jen vyjadřuje svoje soukromé názory. Jenže hlava státu, za níž oficiálně z ústavy odpovídá ve většině věcí vláda, by si měla nechat svoje soukromé názory pro sebe, zejména pokud se liší od těch vládních a mají potenciál poškodit obraz země.

To, že ani po Zemanových výrocích na adresu sexuálních menšin vláda nepovažovala za nutné se od jeho výroků distancovat, tak jen podtrhuje bídný stav české politiky. Pokud v říjnových volbách zvítězí současná opozice, bude se muset prezidentem utrženým z řetězu přednostně zabývat, jinak nebude schopná dělat vlastní, prozápadní zahraniční politiku, jak slibuje.

ČRoPlus, 1.7.2021