Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Zeman jako Evropan

Zeman jako Evropan

V hodnocení projevu prezidenta Miloše Zemana před Evropským parlamentem ve Štrasburku by bylo snadné uváznout na podružnostech. A jelikož jsme v Česku, je jisté, že tak leckterý politik či komentátor učiní.

Bude se tedy hodně mluvit o tom, že si Zeman ani před europoslanci neodpustil jízlivosti, a zbytečně tak strávil drahocenný čas ironickým odsuzováním  "šílených" přesunů zasedání Evropského parlamentu z Bruselu do Štrasburku, přehnané byrokracie, zbytečných vyhlášek, chutě steaku v Evropské komisi nebo úsporných žárovek.

Když se přeneseme přes tyto v podstatě okrajové záležitosti, je nutné uznat, že Zemanův projev byl zásadní a dobrý. Po provokativně euroskeptickém projevu Václava Klause na půdě europarlamentu před pěti lety, v němž se zhmotnilo veškeré, často iracionální brblání, které na adresu EU pravidelně zní z Česka, se Zeman vrátil k tradicím proevpropského vizionářství, s nímž Evropu oslovoval Václav Havel.

Výčet důležitých výzev, které zazněly z úst českého prezidenta, lze začít tím, že otevřeně volal po vytvoření evropské federace. To je osvěžující v době, kdy si totéž přeje celá řada dalších významných politiků, ale halí to ze strachu před voliči do hávu polovičatých prohlášení typu „Evropa není zatím připravena“, filozofujících řečí o potřebě vytvořit nejprve evropský politický národ, popřípadě do podpory fiskálních a bankovních reforem, které EU směrem k federaci fakticky posouvají, aniž by to kdo přiznal.

Zcela zásadní je otevřená výzva z úst hlavy členského státu EU, aby Unie konečně vytvořila společnou zahraniční a obranou politiku, včetně společné armády. A nejen proto, že se tak mělo už dávno stát na základě maastrichtské smlouvy, ale i proto, jak správně připomněl Zeman, že společná armáda by byla podstatně levnější než 28 ne zcela kompatibilních armád.

Úplně neodvážné není po řadě nedávných problémů eurozóny přihlásit se otevřeně k co nejrychlejšímu přijetí eura u nás a ještě před evropskými politiky zkritizovat vlastní národní banku, která dle Zemana svou nedávnou měnovou intervencí rychlé přijetí eura úmyslně zproblematizovala.

Zeman si od euroskeptiků jistě vyslouží kritiku nejen za svoji podporu eura, ale i za to, že coby český prezident pere v podobě kritiky ČNB špinavé české prádlo před evropskou veřejností. Leckdo ale může argumentovat, že právě tento aspekt Zemanova projevu v sobě skrývá sympatické, navíc velmi potřebné uznání, že EU jsme „my“, nikoliv jacísi „oni“, před nimiž se o našich vnitřních problémech nemá hovořit.

V kontextu Zemanových poznámek na adresu společné měny by nemělo zapadnout, že se také otevřeně vyslovil pro společnou evropskou fiskální politiku. Jako ekonom dobře ví, že bez ní bude mít projekt společné měny nadále problémy.

Na tiskové konferenci pak dodal, že EU potřebuje dle jeho soudu i společná pravidla sociální politiky, společná pravidla životního prostředí a konečně odvahu pro velké projekty, jako jsou transevropské sítě včetně železnic a dálnic nebo vodních cest.To jsou všechno věci a kroky, které EU skutečně potřebuje, pokud nemá celý projekt postupně zajít na úbytě.

 Vědí to všichni významní evropští politici, ale jen málokterý by měl odvahu říci to takhle zpříma před europarlamentem. Zemanovi za to patří uznání.

Právo, 27.2.2014