Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Zeman je prezident lumpendemokracie

Zeman je prezident lumpendemokracie

Prezident Miloš Zeman použil ve svých posledních Hovorech z Lán k označení intelektuálů, kteří ho kritizují, pojem „pražská lumpenkavárna.“ Svůj novotvar evidentně neodvodil od původního smyslu pojmu lumpenproletariát, jímž Karl Marx označoval ty části proletariátu, které nejsou schopné dosáhnout třídního uvědomění. Narážel na pozdější význam, v němž se lumpenproletariátem míní deklasované živly.

Zeman to teď schytává ze všech stran za to, že v týchž Hovorech z Lán použil vulgární výrazy, za které by se žádný deklasovaný živel nemusel stydět. Problém, s nímž máme co do činění, je ovšem hlubší, než jen obhroublé výrazivo hlavy státu.

Je jím samotná podstata české demokracie, která ani 25 let po pádu komunismu nefunguje jako strukturovaný systém, v němž jsou si jednotliví aktéři vědomi svých rolí a pravidel hry. Kdybychom vyšli z  Marxova smyslu pojmu lumpenproletariát, mohli bychom argumentovat, že česká demokracie je neuvědomělá—tedy jakási „lumpendemokracie“.

Nejde jen o to, že politika u nás nefunguje jako strukturovaný proces, v němž se formulují a realizují obecné zájmy. Jde i o to, jak napsal Václav Bělohradský, že u nás převažuje tendence formovat opozici proti samotné politice nad snahou vytvářet rozumnou politickou opozici.

Tato tendence má hluboké historické kořeny. Vychází z plebejského pohrdání elitami, doprovázeného široce sdíleným přesvědčením, že k cíli nás nedovede masarykovská „drobná práce demokratická“, ale nejlépe změna celého systému. V praktické rovině představují tyto nálady různá antipolitická hnutí, která chtějí vyměnit „všechny nahoře“, nebo třeba prezident, který pohrdá parlamentní politikou a nejraději by vládl sám s pomocí nějaké své vlády „odborníků“.

V postkomunistické společnosti ještě stále deklasované svou minulostí se takové „lumpendemokracii“ neobyčejně daří. Osciluje mezi dvěma extrémy: privatizací politiky a veřejného prostoru do rukou nejrůznějších zbohatlíků i oligarchů a tekutým hněvem mas, které odmítají dělat politiku skrze politické strany a jiné osvědčené demokratické struktury.

To vše se pak topí v jakési houstnoucí omáčce pochyb o liberální demokracii a obecně hodnotách, na kterých jsme začali stavět v roce 1989. Lumpenprezident všechen tento zmatek deklasované demokracie ztělesňuje. I proto byl koneckonců nakonec zvolen právě on.

To vše ale pro změnu souvisí s pojmem „lumpenkavárna“, který Zeman použil. Ač ho mínil jako urážku, narazil nechtěně na skutečný problém, který bychom mohli popsat jako impotenci české občanské společnosti. I ona je „neuvědomělá“ a dost často si tudíž počíná jako jakási „lumpenkavárna“, která se vzmůže na neproduktivní kritiku a různé jednorázové akce, nikoliv ale na trvalou konstruktivní opozici a korekci politické moci.

 Kdybychom v naší lumpendemokracii měli místo lumpenkavárny skutečnou občanskou společnost, nebyl v čele našeho státu lumpenprezident. Pro sebevědomou a silnou občanskou společnost by byla přímá volba prezidenta nikoliv ústavním průšvihem, nad nímž mnozí lkají, ale příležitostí k tomu, aby v čele státu byla skutečná osobnost.

Právo, 5.11.2014