Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Zemanova "křižácká" válka: špatná forma, správný obsah

Zemanova "křižácká" válka: špatná forma, správný obsah

Když prezident Miloš Zeman vyzval k vojenskému tažení proti Islámskému státu, ihned to pořádně schytal—zejména z řad české levice. Ministr zahraničí Lubomír Zaorálek dokonce posměšně mluvil o „křižáckém tažení“. On i někteří levicoví komentátoři argumentovali, že minulé intervence v islámském světě byly neúspěšné a obrátily se proti Západu. Nyní jsme údajně poučenější, a svoje problémy s tudíž musí islámský svět vyřešit sám.

Hlavním problémem Zemanovy výzvy přitom není její obsah, ale forma a způsob prezentace. Především bylo nešťastné, že ji prezident přednesl na mezinárodním fóru k holokaustu, pořádaném na Hradě předsedou Evropského židovského kongresu Moše Kantorem, což je spojenec ruského prezidenta Vladimíra Putina. Leckdo ji tak mohl interpretovat především jako neobratný pokus zapojit izolované Rusko do mezinárodní akce proti islámskému terorismu a tím odvést pozornost o jeho počínání na východní Ukrajině.

Problematickým rysem výzvy též je, když prezident malé země, s malou a podfinancovanou armádou, vybízí bez předchozích diplomatických jednání světové mocnosti, které zasedají v Radě bezpečnosti OSN, aby společně vojensky zasáhly. Ty se přitom, jak známo, nebyly schopny v posledních dvou dekádách shodnout v podstatě na žádné společné vojenské akci.

Pokud ale jde o samotnou hrozbu ze strany IS, prezidentovi kritici na levici by možná měli uvažovat z poněkud méně ideologických pozic. Zeman mluvil v prvé řadě o IS, což ale Zaorálkovi nezabránilo, aby ve své kritice nehodil do jednoho koše s IS teroristické skupiny v severní Africe a na Středním východě.

Jenže IS není bojůvka. Je to teritoriálně ohraničený celek, který se sám považuje za stát. Má nejen nemalý arsenál moderních amerických zbraní ukořistěných irácké armádě, ale vzhledem k ropným zásobám i dostatek prostředků na nákup dalších.

Ovládá části území Sýrie a Iráku, tedy dvou států, které v minulosti měly arsenály chemických zbraní. Pokud nějaké zbraně hromadného ničení na dobytém území nenašel, anebo si je už neopatřil, je jisté, že horečně pracuje na jejich získání. Vezmeme-li v úvahu, že se IS zatím předvádí coby režim zcela oddaný kultu smrti a nenávisti ke všemu, co odporuje jeho fundamentalistické ideologii, riziko, že by získané zbraně hromadného ničení použil kupříkladu k teroristickým útokům v Evropě a USA, je o poznání větší, než cokoliv, čemu jsme čelili v minulosti.

Čím déle IS bude existovat—i když pod tlakem leteckých útoků a kurdských milic—poroste nebezpečí teroristické akce, která by svým rozsahem zcela zastínila hrůzné vraždy rukojmích či podporu pro občasné útoky „spících“ buněk IS v Evropě. Ti, kdo v reakci na prezidentovu výzvu šmahem namítají, že IS musejí porazit islámské země v regionu, nedoceňují nejen, že to i s podporou západního letectva nebude nikterak snadné, ale také, že IS není zdaleka jen regionální bezpečnostní problém. O tom koneckonců svědčí i jeho spojení s teroristy, kteří provedli útok na pařížský časopis Charlie Hebdo.

Pokračující existence IS je i vnitřní problém i pro západní demokracie. Ty mají sílu ubránit se nejen mnohem většímu počtu teroristických útoků sponzorovaných IS, než byly ty dosavadní, a přestály by i případný ojedinělý útok zbraněmi hromadného ničení. Rozežírá je ale strach a spolu s ním rostoucí neochota rozlišovat mezi islámem a islamisty.  Čím déle bude IS existovat bez rezolutní odezvy Západu na jeho vraždění, tím více poroste na Západě islamofobie a volání po přijímání bezpečnostních opatření na úkor svobody.

 Nelze také zcela obhájit argument některých kritiků mezinárodní vojenské akce proti IS, že by takový útok radikalizoval muslimy v Evropě i jinde. Zatímco pokračující existence IS bude přispívat k růstu počtu s ním spojených bojůvek v Evropě, jeho zničení by k významné radikalizaci muslimů zřejmě nepřispělo. Už samotné zapojení řady islámských států do leteckých útoků na IS totiž ukazuje, že se této extrémní, teritoriálně organizované formy islámského fundamentalismu bojí z dobrých důvodů i umírnění muslimové. 

Právo, 4.2.2015