You are here: Home Members redaktor's Home Zemanovo odcházení

Zemanovo odcházení

Prezident Miloš Zeman se postupně vytrácí z veřejného prostoru. Počet jeho veřejných vystoupení se tenčí, většinu času pobývá na zámku v Lánech, přičemž už od jeho znovuzvolení v roce 2018 není velký rozdíl mezi obdobími, kdy takříkajíc pracuje na plný úvazek a kdy je na dovolené.

Je samozřejmě možné argumentovat, že prezidentem je politik zvolený do této funkce 24 hodin denně. A pokud není zdravotně indisponován natolik, že by za něj podle ústavy museli převzít některé jeho povinnosti jiní nejvyšší ústavní činitelé, nedává velký smysl jeho pracovní tempo posuzovat. I když nehýří aktivitou, musí si plnit základní ústavní povinnosti, jako je třeba jmenování soudců nebo podepisování zákonů.

Jenže prezidentská funkce má v sobě něco víc, než je jen výkon základních povinností. Prezident je nejvyšším ústavním činitelem, který tradičně vnáší do veřejného prostoru důležitá témata a celkový výkon jeho funkce ovlivňuje, jak se jeví navenek i dovnitř celý stát.

Zeman byl zatím prezidentem polarizujícím, experimentoval s vlastními výklady ústavy, dopouštěl se různých přešlapů, dělal za benevolentního přihlížení vlády vlastní zahraniční politiku. To vše mu Senát spočítal v podobě ústavní žaloby, která nakonec nedoputovala k Ústavnímu soudu, protože ji neschválila Sněmovna, kde mají převahu Zemanovi političtí spojenci.

Jinými slovy: Zeman byl sice už od svého prvního zvolení prezidentem kontroverzním, ale také viditelným. Jenže se zdá, že mu se postupně nedostává sil už ani na udržování určitého politického napětí, které produkoval.

V posledních měsících, zejména od začátku koronakrize, téměř zmizel za zdmi lánského zámku, a v řídnoucím počtu veřejných projevů obvykle už ničím nezaujme. Největší kontroverze se mu daří vyvolávat spíše tím, co nedělá, než tím, co dělá. Jako když se odmítl, údajně kvůli pobytu na dovolené, vyjádřit k dění v Bělorusku. Tyto kontroverze jeho pozici ale, zdá se neposilují, spíše oslabují.

A nově ho oslabuje i několik pravomocných soudních rozhodnutí, podle kterých porušil zákon, když odmítl jmenovat profesory jemu nemilé osobnosti, nebo podle kterých nemluvil pravdu, když tvrdil, že prvorepublikový novinář Ferdinand Peroutka napsal text Hitler je gentleman. Stát se za něj má nyní prostřednictvím ministerstva financí omluvit. Hrad se ale i v této situaci snaží rozsudky zpochybňovat.

V centru kritické pozornosti médií a veřejnosti jsou také stále více někteří prezidentovi spolupracovníci. Zejména kancléř Vratislav Mynář, jehož jméno se objevuje v jedné kontroverzní kauze za druhou. Na sociálních sítích kolují dohady o tom, jak moc je slábnoucí prezident ve vleku svého okolí.

Server německé veřejnoprávní stanice ARD nedávno zveřejnil text pražského korespondenta Petera Langeho, který vykreslil Zemana jako svéhlavého, starého a nemocného muže s patologickým sklonem k cynismu a provokaci.O své příznivce kvůli tomu ale nepřichází, tvrdí Lange.

Jenže se zdá, že i to se mění. Podle posledních průzkumů popularity ústavních institucí z dílny agentury CVVM, důvěra v prezidenta postupně klesá. V posledním průzkumu klesla na 43 procent.

V minulosti Zeman získával svoji popularitu zpět tím, že využíval některé specifické situace k tomu, aby na čas ovládl českou politiku. Jenže je otázkou, zda k tomu má ještě sílu. A zda koronakrize nevytvořila situaci, kdy se oči veřejnosti upínají k vládě, nikoliv k prezidentovi. Obecně se zdá, že Zeman je jako politik na viditelně sestupné trajektorii, a ač se jistě o nějaké nové kontroverze postará, jsme svědky prezidentského odcházení v přímém přenosu.

ČRo Plus, 20.8.2020