Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Zmatená ČSSD, nebo její europoslanci?

Zmatená ČSSD, nebo její europoslanci?

Evropský parlament většinově schválil začátkem května „Usnesení Evropského parlamentu o tragédiích, k nimž došlo v poslední době ve Středozemním moři, a o migrační a azylové politice EU”. V článku 8 této rezoluce EP vyzývá Evropskou komisi, aby zavedla “závazné kvóty k rozdělování žadatelů o azyl mezi členské státy.” 

V dílčím hlasování o článku 8 ho ze všech jednadvaceti českých europoslanců podpořili jen čtyři zástupci ČSSD, včetně lídra eurokandidátky strany Jana Kellera. Ten sice následně požádal o změnu v zápisu s tím, že měl v úmyslu hlasovat proti článku 8, ale i tak hlasoval spolu s ostatními europoslanci za ČSSD pro celkové znění rezoluce, jejíž je článek 8 nedílnou součástí.

Postoj europoslanců za ČSSD je pikantní, protože jejich strana je u nás doma hlasitě proti zavedení povinných kvót pro rozdělování uprchlíků, což se přeneslo i do oficiálních postojů české vlády. Sociálnědemokratická frakce v EP kvóty pro rozdělování uprchlíků, jak se na moderní levici sluší, naopak podpořila.  

Europoslanci za ČSSD si zaslouží pochvalu za to, že se při hlasování postavili za moderní evropskou levici, spíše než za konzervativní a ustrašenou ČSSD.

Jak si ale vysvětlit hlasování Jana Kellera? Někteří komentátoři z řad nové levice ho už dříve veřejně kritizovali za jeho opakované výzvy k omezení imigrace do Evropy, postkomunistická levice ho naopak chválí. Jak ale ukazuje jeho hlasování „pro“ i „proti“ kvótám, třeba si zaslouží pochvalu ode všech.

Pravda, Keller se snažil nelehké rozhodování EP o kvótách objasnit v textu „Kvóty štěpí Evropu“ (Právo, 2.5.2015), ale jeho osou nebyla snaha objasnit, jak (ne)hlasoval on sám, ale jeden zcela neotřelý argument.

Vzhledem k tomu, že při volbách do EP v roce 2014, tedy před vypuknutím současné uprchlické krize, voliči nemohli o kvótách pro uprchlíky hlasovat, měly by se  prý možná konat nové volby do EP, aby europoslanci věděli, jaká je vůle evropského lidu!

Tuto politickou inovaci lze rozvinout. Možná by se měl EP, jakož i jakýkoliv jiný parlament rozpustit, a měly by se vypsat nové volby pokaždé, když nastane nepředvídaná situace. Není přeci spravedlivé, aby se poslanci museli rozhodovat podle vlastního uvážení.  

Praktické by to bylo zejména v případě vojenského napadení a podobných kalamit. Voliči, kteří si zvolili parlament, přeci nemohou předpokládat, že ten rozhodne o vyhlášení války, sankcích, nebo podobných kritických záležitostech, aniž by se nejprve konala volební kampaň, kde vše pěkně prodiskutuje.

Nepřítel jistě rád počká. Stejně jako uprchlíci. Nemůže jim proboha někdo vysvětlit, že se do Evropy nemají hrnout aspoň do doby, než se uskuteční nové volby do EP?

 Právo, 6.5.2015