Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Zmatená sociální demokracie

Zmatená sociální demokracie

Politické strany, které se dostanou do hluboké krize, mohou reagovat dvěma způsoby. Tím prvním je opatrnictví a setrvačnost, tím druhým snaha o zásadní změnu.

Pokušení zvolit setrvačnost je vždy silné z několika důvodů. Stranické struktury v centru i v krajích jsou navyklé na určitý způsob fungování, přičemž radikální změny kurzu by znamenaly také radikální personální změny.

Obvykle tudíž převáží snaha zabetonovaných stranických struktur vysvětlit volební neúspěch či sranickou krizi „taktickými chybami“. Slovník takové „analýzy“ je známý: máme dobrý prgram, ale nedokázali jsme ho prodat;  chyby byly zejména v komunikaci, nasazení, apod. Následují logicky výzvy pokračovat ve stávajícím stranickém kurzu, ale ještě přitvrdit.

To se nyní děje v  sociální demokracii. Na zasedání jejího ÚVV se o nějakém radikálnějším řezu ani nemluvilo. Z některých krajů se naopak ozývá, že neúspěch strany nesouvisí s tím, že se vydala na národně-socialistickou cestu, podbarvenou mírným euroskepticismem, čímž vyklidila liberální levý střed, ale že nebyla dost přesvědčívá.

Co na tom, že pro voliče, kteří na národnictví slyší, jsou přitažlivější jiní „sekáči“. Proč volit kopie, když se nabízí originály v podobě Okamurů a Babišů, kteří si neberou žádné servítky? I komunistům, kteří nabízeli ještě o trochu radikálnější verzí levicově-konzervativního národnictví než ČSSD, utekla část jejich voličů k ANO a SPD.

Druhým problémem ČSSD je „papalášství“, které dostalo ve vobách na frak v podobě nástupu nových hnutí a tvář. Návrhy, aby do čela kandidoval hejtman kraje Vysočina Jiří Behounek, který před časem ignoroval usnesení strany proti kumulací funkcí s tím, že zvládá funkce hejtmana, poslance, krajského zastupitetle i komunálního zastupitele v Pelhřimově, se v tomto kontextu jeví skoro jako provokace.

Když Běhounek vzápětí prohlásí, že by funkci předsedy ČSSD zvážil, pokud by mohl do vedení přivést skupinu politiků, kteří se kdysi pokusili pod taktovokou prezidenta o puč proti Bohuslavu Sobotkovi, je jasné, že strana je v zoufalé situaci. To už je pak opravdu lepší, aby do jejího čela kandidoval Jiří Zimola, jeden z pučistů.

Bohužel se nezdá, že by se v rozvrácené straně, se silným vlivem různých regionálních bartrstev, mohly prosadit do čela nové, progresivnější tváře, hající autentický sociáldemokratismus, jako je třeba plzeňský hejtman Josef Bernard. Setrvačnost v ČSSD je tak silná, že na svém sjezdu 18. února nejspíš zvolí do čela „pragmatiky“, kteří jsou už nějakou dobu fascinováni Andrejem Bbaišem, jako je již zmíněný Zimola. Babišovi tak možná v jeho hledání koaličních pratnerů stačí, aby si počkal na sjezd ČSSD.

Právo, 22.11.2017