Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Zodpovídá se přímo volený prezident pouze lidu?

Zodpovídá se přímo volený prezident pouze lidu?

Poslanecká sněmovna neschválila hnutí ANO, komunistů a hnutí Svoboda a přímá demokracie na projednání prezidentových výroků o výrobě nervového plynu novičok v České republice. Zatímco ANO namítalo, že k celé věci se prý vyjádřila dostatečně vláda, komunisté přišli s pozoruhodným argumentem.

Jejich poslanec Leo Luzar argumentoval, že jde o snahu části Sněmovny dehonestovat přímo zvoleného prezidenta, který v podobě svojí žádosti, aby výrobu novičoku nás vyšetřila Bezpečnostní a informační služba, jen vyslyšel přání lidu. Luzar tak nepřímo nastolil otázku, do jaké míry má Sněmovna právo přímo voleného prezidenta volat k zodpovědnosti.

I hnutí ANO argumentovalo, že jelikož už se k prezidentovým výrokům vyjádřila vláda i několik jednotlivých ministrů, je další aktivita Sněmovny v tomto ohledu nadbytečná. Jenže vláda není celá Sněmovna, v níž sedí i zástupci opozice, a Sněmovna, ale i Senát, na rozdíl od toho, co si, jak se zdá, myslí komunisté, mají vůči přímo volenému prezidentovi důležité kontrolní funkce.

Sám Zeman nedávno v reakci na usnesení senátního výboru pro zahraničí, obranu a bezpečnost, které prezidentovy výroky o novičoku kritizovalo jako nepravdivé a  ohrožující bezpečnostní zájmy země, reagoval slovy, že ho Senát nevolil, odpovídá se téměř třem miliónům lidí, kteří mu dali hlas v přímé volbě. Komunisté při jednání Sněmovny na tuto interpretaci navázali, když vysvětlili svůj nesouhlas s jednáním Sněmovny o kauze novičok poukazováním na to, že prezident je přímo volený.

Je pravda, že po zavedení přímé volby se vazba mezi prezidentem a  parlamentem poněkud rozostřila, ale parlament má nadále vůči prezidentovi kontrolní funkce. Za prvé proto, že prezident je v českém ústavní konstrukci ústavně neodpovědný, za většinu jeho činů odpovídá vláda. A vláda se odpovídá Poslanecké sněmovně.

Za druhé proto, že parlament může iniciovat odvolání přímo voleného prezidenta pro porušení Ústavy, což je v případě prezidenta jednání, které Ústava označuje nepěkným výrazem „velezrada.“ Děje se tak s pomocí ústavní žaloby, kterou může podat třetina senátorů, a následně ji musí schválit Senát i Poslanecká sněmovna třípětinovými většinami. O takové žalobě pak rozhodne ústavní soud.

Poslanecká sněmovna také schvaluje rozpočet, jehož jednou položkou je rozpočet prezidentské kanceláře. Je tedy zřejmé, že Sněmovna i Senát mají právo se k prezidentovým krokům vyjadřovat. Je tedy nešťastné, když prezident nebo komunisté zlehčují usnesení, kterými Sněmovna či Senát, popřípadě jejich výbory, prezidenta o něco žádají, nebo ho kritizují, poukazováním na to, že je volen přímo lidem.

Kritika případného parlamentního jednání o prezidentových výrocích v kauze novičok je samozřejmě namístě z politických pozic, ale poukazování na jakousi nepatřičnost takového jednání Sněmovny nebo Senátu kvůli tomu, že by snad měl coby přímo volená hlava státu stát nad parlamentem, jde proti duchu i liteře Ústavy.

ČRo Plus, 23.5.2018