Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Zpět k lidové demoracii?

Zpět k lidové demoracii?

Leckdo si ještě možná vzpomene, že politické zřízení, které u nás existovalo v 50. letech minulého století se označovalo názvem „lidová demokracie.“ Byla  předstupněm k demokracii socialistické, která byla oficiálně nastolena Ústavou v roce 1960.  Ta denitivně zrušila dělbu moci coby rezidua „buržoazní“ parlamenntí demokracie.

Ponechme stranou, že „lidová demokracie“ byla v praktické rovině především zástěrkou pro tvrdou diktaturu. V rovině teoretické byla ale považována za jakýsi vyšší, i když ještě ne nejvyšíí stupeň demokracie, protože svoji legitimitu, jak naznačuje samotný pojem, čerpala údajně přímo od lidu.

Ozvěny tehdejšího blouznění o vylepšení demokracie tím, že se politici odpovídají přímo lidu, a že pluralita politických stran i existence ústavních institucí, které jsou pilíři klasické dělby moci, jsou překonané, lze dnes zaslechnout znovu. A nejde přitom jen o populistické třeštění extrémistických hnutí jako je Okamurova Svoboda a přímá demokracie.

I nový český premiér Andrej Babiš sní, když náhodou spí, o jakési lidové demokracii 2.0 , v níž je klasická politika k ničemu, parlament jen žvanírna, a stát lze řídit jako firmu. V posledních týdnech pak Babiš doplnil svoje snění i o konkrétnější kroky a výroky.

Kupříkladu se shodl s prezidentem Zemanem na tom, že vláda bez důvěry je plnohodnotná. Důležitější než to, zda má důvěru PS, je prý, aby makala. Pro legitimitu si lze chodit přímo k „lidu“, čehož Babiš chce dosáhnout kupříkladu pravidelnými výjezdy vlády „za lidmi,“ kteří přímo řeknou, co potřebují.

Pan Babiš nám bohužel zatím neprozradil, jak konkrétně bude takové „naslouchání lidu“ vypadat a  jak se bude posuzovat, co je zásadní a co ne. A jak se budou lidové náměty převádět do praxe.

Ale o to koneckonců přeci ani nejde. Jde stejně jako v minulosti o vytvoření falešného zdroje legitimity, kterou bude možné otloukat o hlavu opozici, až bude argumentovat pravidly parlamentní demokracie. A také je to jakási permanenntí volební kampaň.

V tom se Babiš skvěle shodne se Zemanem, který takovouto permanentní kampaň vede nepřetržitě. Lidem byl přímo zvolen, s „lidmi“ se stále znovu se setkává na náměstích, takže když pak poruší ústavu či pravidla parlamenntí demokracie, odvolává se ma mandát „od lidu“.

Co na tom, že „lid“ je nestrukturovaná množina, a každý si může jeho vůli bez pevně nastavených ústavních mantinelů vykládat, jak chce. Pokud Zeman bude znovu zvolen, možná by mohl prezident a vláda cestovat po náměstích společně. Něco jako cestující cirkus, aneb lidová demokracie v praxi.

 

 Právo, 8.1.2018