Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Zpolitizovaná pieta

Zpolitizovaná pieta

Mezinárodní setkání organizované v ČR Evropským židovským kongresem (EJC) pod záštitou pražského Hradu u příležitosti 70. výročí osvobození vyhlazovacího nacistického tábora v Osvětimi nebylo jen připomínkou miliónů obětí holokaustu. Od začátku ji bohužel provázelo české politikaření.

Nejprve jsme byli svědky trapného mlžení okolo toho, kdo všechno je vlastně pozván a kdo nakonec přijede. Debata se dlouho točila především okolo spekulací, zda se do Prahy dostaví Vladimír Putin, kterého Poláci nepozvali na pietní akci v Osvětimi.

Zdálo se, že hlavním cílem není pieta za památku miliónů obětí, popřípadě vážná diskuse o antisemitismu, ale spíše jakýsi summit politiků, kteří se jinak nedokážou sejít, aby diskutovali o krizích dneška.

Tak jak se kontury celé akce vynořovaly z informační mlhy, ukazovalo se, že český stát spoluorganizuje toto vrcholné setkaní politiků a expertů zase jednou jako jakousi improvizaci na nejvyšší úrovni s nejasným cílem a tonoucí v politikaření.

K tomu patřily i dohady, zda se nejedná vlastně jen o trucpodnik vůči akci v Polsku, zorganizovaný na poslední chvíli Putinovým přítelem Moše Kantorem, prezidentem EJC, pod záštitou proruského českého prezidenta.

Na samotné akci zazněla očekávaná varování o rostoucím antisemitismu v Evropě i některé návody, jak mu čelit, ale také bojovná slova, včetně těch českého prezidenta, na adresu islámského radikalismu.

Nelze než souhlasit se výzvou Miloše Zemana k mezinárodní vojenské akci pod záštitou OSN proti Islámskému státu. A nelze než souhlasit s tím, že islámský radikalismus je jedním ze zdrojů dnešního antisemitismu.

Zároveň by ale bylo dobré zvážit, že volné směšování islámu a terorismu, jakož i vybičovávání protiislámských nálad, kterého se leckdo dnes dopouští, by se za jistých okolností mohlo zvrtnout možná ne přímo v holokaust, ale v plošné násilí proti muslimům. Takový vývoj se zdá být v současné protiislámské hysterii bohužel mnohem reálnější než „superholokaust“, který podle Zemana prý hrozí Západu z rukou IS.

Je také dost pokrytecké, když o holokaustu vášnivě řeční právě český prezident, který nedávno proslul segregačními radami na adresu přistěhovalců a hendikepovaných.

Kupříkladu jeho slova, že holokaust začíná první lavičkou v parku, na kterou si nesmí sednout Žid, pak bohužel nelze jaksi úplně oddělit od toho, koho všeho by Zeman nenechal sednout na společnou lavičku s naší domácí většinou dnes.

Když už je řeč o holokaustu, je tak trochu „chucpe“, když o něm ohnivě káže politik, který nedávno prohlásil, že „ani to, že se děti migrantů narodí v nové zemi, z těchto zemí nedělá jejich domovinu,…protože je tam jakási genetická závislost“. Nebyly právě úvahy nad „genetickou závislostí“ jednou z příčin holocaustu?

Při sledování toho, jak politika dokáže v okázalých gestech, politikaření a řečnění vyprázdnit i smysl piety vztahující se k tragédii, která má pro mnohé ještě dnes i osobní dimenzi, může leckdo po právu pociťovat jistou nevolnost.

 Holokaust byl důsledkem ztráty jakékoliv slušnosti a soudnosti politiky. I proto je pro mnohé těžké brát vážně připomínku holocaustu, z níž se kvůli politikaření soudnost a slušnost zase jednou poněkud vytratily.

Právo, 28.1.2015