You are here: Home Články / Articles 1998 Chytrácký postoj k útoku na Irák

Chytrácký postoj k útoku na Irák

K mnohým evropským kritiků americko-britského zásahu v Iráku se připojili i někteří čeští politici a komentátoři. Mohli jsme si tak, kromě příkrých odmítnutí celé akce, vyslechnout či přečíst i úvahy o tom, že Američané útok na Irák špatně zvážili, či špatně provedli. Američané prý nerozumí oblasti Blízkého východu. Mnohé bylo řečeno o Rusku, zejména o tom, jak ruský hněv může změnit geopolitickou rovnováhu.

Jistě: útok na Irák mohl být proveden jinak, lépe, s větším citem pro blízkovýchodní reálie. Jisté je též to, že pokud by rozhodování bylo ponecháno na Evropě či OSN, neudál by se vůbec--a to nikoliv proto, že by to bylo dobře. Neudál by se proto, že ani sjednocující se Evropa ani OSN by k takovému útoku nenašly vůli, dokud by nebylo pozdě. Namísto toho by mezinárodní společenství se Saddámem dále "vyjednávalo", což v tomto případě lze přeložit též jako "nechat se vodit za nos".

Kdyby U.S.A. a Velká Británie k útoku nepřistoupily, s velkou pravděpodobností by došlo k následujícímu vývoji. Postupně by začaly povolovat hospodářské sankce proti Iráku. Pokud by k takovému kroku nedošlo oficiálně, postaraly by se o porušování mezinárodních sankcí země, které v Iráku vidí výhodného obchodního partnera. Saddám by tak nerušeně pokračoval v budování arsenálu zbraní hromadného ničení a konvenčních sil.

Není pochyb o tom, že v určitém okamžiku by se opět odhodlal k tomu, aby napadl své sousedy. Když tak učinil v roce 1990, bylo mezinárodní společenství schopno se zmobilizovat a Saddáma na začátku roku 1991 porazit. K mobilizaci by jistě došlo i tentokrát--i když stejně jako v roce 1990 až na poslední chvíli. Ovšem tentokrát by Saddám možná poslal západním "agresorům" malou nadílku v podobě raket naložených biologickými či chemickými zbraněmi.

Je jisté, že Evropané i celý svět by v případě takového útoku, který by jenom v Evropě mohl zabít miliony lidí, rozhořčeně poukazovali na neschopnost U.S.A., coby jediného akceschopného mezinárodního četníka, takové katastrofě včas zabránit. Jinými slovy: váha odpovědnosti za včasné provedení preventivního útoku leží na Spojených státech zrovna tak jako jejich případná neschopnost Saddámovi zabránit v rozpoutání ničivé války.

Je samozřejmě možné argumentovat, že letecké nálety na Irák nic nevyřešily. Saddám zůstává a opět se pustí do budování svého zbrojního arsenálu. Zničení jeho některých zařízení ale přinejmenším oddálilo okamžik, kdy bude schopen rozpoutat další válku. Už z tohoto hlediska nálety měly smysl a chytrácké úvahy o tom, jak to měly Spojené státy všechno udělat jinak, znějí poněkud licoměrně. Kdyby totiž měla být cílem útoku porážka Saddáma a nastolení nového režimu, muselo by dojít k velké pozemní ofenzívě. K té ovšem U.S.A. těžko najdou potřebné spojence přinejmenším do té doby, dokud sousedům Iráku (a nebo dokonce Evropanům) nezačnou padat na jejich hlavní města Saddámovy rakety. Spojené státy v tomto století dvakrát zachraňovaly Evropu, když Evropané--kteří se tak rádi dívají na U.S.A. svrchu --rozpoutali světové války. Bez americké asistence by se ještě nyní pravděpodobně vedla ničivá válka v Bosně a možná i v dalších částech Balkánu. Evropané budou ovšem Americe i tak radit, jak se to všechno dalo udělat lépe nebo úplně jinak.

Reakci Ruska na americký útok nelze samozřejmě podceňovat. I když se dnes jedná ekonomicky a politicky o zemi třetího světa, zůstává vojenskou supervelmocí. Pokud jde ale o zásadní rozhodnutí, nemohou se Američané na reakce Ruska příliš ohlížet. Je totiž již dopředu předvídatelné, že Rusové budou stát v opozici vůči jakémukoliv kroku, který dává smysl. Činili tak v Bosně, činí tak i v případě Iráku. Zahraniční politika Ruska se stále více podřizuje požadavkům nacionalistů a komunistů. Jedinou možnou politikou U.S.A. je stejně jako v případě Sovětského svazu nikoliv hledání zbytečných kompromisů ale obhajoba toho, co považují za správné. V tomto století se totiž zatím téměř vždy ukázalo, že to, co U.S.A. za správné považovaly se nakonec jako správné ukázalo--a to především pro nás Evropany.

Lidové noviny - 23. 12. 1998