You are here: Home Články / Articles 1999 Nebezpečné body v politice ODS a ČSSD

Nebezpečné body v politice ODS a ČSSD

Dvě největší české politické strany tvrdí, že opoziční smlouva byla vynucena starostí o zajištění politické stability v zemi. Zatímco v rámci politického kartelu vytvořeného smlouvou vládne mezi ODS a ČSSD vlídné porozumění pro společné projekty namířené proti ostatním politickým subjektům a pro rozdělování postů, za hranicemi kartelu spolu obě strany údajně stojí v příkrém ideologickém rozporu a i nadále spolu hodlají vést tuhý politický boj. "Stabilita" opírající se o opoziční smlouvu je tak stejně dvojsmyslná jako mnoho dalších věcí, které tyto dvě strany vyhlašují nebo dělají, a produkuje zákonitě rozhodovací paralýzu.

Plnohodnotnější spolupráce obou stran--ať už formou koalice či prohloubením opoziční smlouvy (po kterém volal na sjezdu ČSSD Miloš Zeman)--by ale mohla být pro Českou republiku ještě nebezpečnější. Obě strany totiž mají společného mnohem více, než se na první pohled zdá. A to, co společného mají--jak znovu ukázaly jejich postoje ke krizi v Jugoslávii--jsou, zejména ve vztahu k zahraničí, opatrnictví, populistické národničení a provincionalismus. Programové spojení ČSSD a ODS by tyto rysy nejspíše zvýraznilo a ohrožovalo by naší pověst v NATO a naše směřování do EU ještě více, než se už děje. Takové spojení by též ještě více zmenšilo vliv těch politiků v obou stranách, kteří svými postoji podobným tendencím čelí.

Někteří komentátoři již před několika lety argumentovali, že máme vlastně dvě velké sociálně-demokratické strany--tedy právě ČSSD a ODS. Ta první se za sociálně demokratickou stranu oficiálně označuje, zatímco ta druhá se jako sociálně-demokratická strana během své vlády chovala--i když používala liberální rétoriku. Takový bonmot je trefný, ale ve skutečnosti pojmy "pravice"a "levice" při zkoumání obou stran částečně selhávají, stejně jako selhávají pojmy "sociálně-demokratický" a "liberální".

Obě strany jsou především v zajetí nacionálně podbarveného myšlení, které by se některými svými rysy hodilo spíše na konec devatenáctého století. Jak ukázal znovu sjezd ČSSD, strana má zatím daleko k moderním sociálním demokraciím na západ od nás, které dnes stojí v politickém středu a ideologicky se opírají o levicový liberalismus. ČSSD navazuje svými činy a způsobem myšlení spíše na tradice českých národních socialistů.

Důraz na začleňování České republiky do evropských struktur se ve světle opatrnických postojů ČSSD vůči členství v NATO i vojenskému zásahu NATO v Jugoslávii, liknavosti vlády při plnění kritérií EU, či xenofobních postojů vůči sudetoněmecké otázce jeví spíše právě jen jako rétorika. Přidáme-li protekcionářské tendence v zahraničním obchodu či například ne tak nedávný ustrašený postoj vůči vysílání RFE/RL do Iráku a Iránu z území České republiky, je jasné, že ČSSD je stranou vnitřně rozpolcenou mezi nácionálně podbarvené zápectnictví a deklarované pro-evropské směřování.

ODS, s jejími postoji vůči Evropě, by s ČSSD bez problémů mohla sdílet společný domov pod národně socialistickým deštníkem. Strana stále více zdůrazňuje národní zájmy, zejména ve vztahu k EU--i když takové národní zájmy jsou obvykle pouze to, co za ně ODS z taktických důvodů v daném okamžiku považuje. Podle ODS musí EU zůstat sdružením suverénních národních států. Musíme být údajně opatrní, aby se naše národní identita nerozpustila v EU jako cukr v kávě. Během svého účinkování ve vládě ODS propagovala ideologii české národní výjimečnosti a obětovala jí možnou těsnou spolupráci s Polskem a Maďarskem. Důraz na "originální" české postupy v privatizaci a důraz na udržení podniků v českých rukou (tedy jakýsi národní kapitalismus) zavedly hospodářské reformy do slepé uličky. Když posloucháme výroky některých předáků ODS například o plánech oddělit Rómy a většinovou populaci zdí v Matiční ulici v Ústí na Labem, mohli bychom si je snadno splést se sládkovci.

ODS prochází procesem "heiderizace" a s původně liberálně-orientovanou stranou má již jen málo společného. Jedním z důvodů, proč v loňských volbách neuspěli Republikáni, je skutečnost, že jak ČSSD tak ODS vytvořily svou nacionálně-laděnou rétorikou politický domov pro xenofobní voliče této strany. To, že české politice dominují do sebe zahleděné a světu za českými humny nevěřící strany je ovšem z hlediska budoucnosti České republiky nedobrý vývoj. Politický kartel ODS a ČSSD by totiž mohl naši zemi--zejména ve vztahu k EU--postupně dostat do rostoucí izolace, ne nepodobné té, kterou si za vlády Mečiara vysloužilo sousední Slovensko.

Slovo - 23. 4. 1999