You are here: Home Články / Articles 2000 Nepodceňujme Sociální demokracii

Nepodceňujme Sociální demokracii

Odhady politického vývoje, na kterých založili po volbách v roce 1998 své politické strategie jak občanští demokraté tak strany čtyřkoalice, se mohou ukázat jako liché. Oba pravicové subjekty předpokládaly, že ČSSD se bude většinu volebního období potýkat s tak vážnými problémy, že bude v příštích volbách snadno poražena. ODS dokonce prosadila takové změny volebního systému, které by odměnily vítěznou stranu tučným bonusem v podobě mandátů zcizených volební aritmetikou stranám menším. Vítězná strana s třicetiprocentní podporou voličů by tak mohla za určitých okolností vládnout sama.

Předseda ČSSD Miloš Zeman může být po právu považován za arogantního politika, který má problémy s komunikací a pravidly slušného chování, ale nelze mu upřít, že je velmi nadaným politickým stratégem. Po volbách v roce 1998, kdy se situace jeho sice vítězné ale do jisté míry izolované strany zdála být beznadějná, dokázal v podobě opoziční smlouvy vyjednat se svým hlavním sokem politické aranžmá, které ČSSD umožnilo vládnout. Političtí komentátoři měli obecně zato, že opoziční smlouva je potupným nástrojem, jehož prostřednictvím ODS drží vládychtivou ČSSD v šachu. Ukazuje se, že tomu tak není.

Ať už si myslíme cokoliv o dělení moci v zemi, které v rámci opoziční smlouvy děje, či o negativních dopadech smlouvy na demokracii, smlouva umožnila ČSSD vládnout a ukázat občanům, že obecně vláda ČSSD není horší než předešlé vlády pravicové. Zeman správně předpověděl, že až se začne zlepšovat hospodářská situace v zemi, začnou se k ČSSD vracet i její voliči. Navíc jeho vláda využila svého postavení i k řadě dalších opatření, která jsou vnímána veřejností pozitivně. Například skutečnost, že se Česká republika vrátila mezi nejlépe připravené kandidáty na členství v Evropské unii, je v očích veřejnosti i Bruselu spojeno právě s úsilím Zemanovy vlády.

Zeman je bezpochyby strůjcem této poměrně úspěšné politiky. Hlavním důvodem k obavám ze strany ODS a čtyřkoalice by ale paradoxně měl být spíše Zemanův plánovaný odchod z čela ČSSD, než jeho další setrvání v čele ČSSD. Lze totiž argumentovat, že popularita ČSSD nyní začíná růst nikoliv jen díky Zemanově chytré politické strategii ale zároveň též navzdory Zemanovi. Odmyslíme-li si totiž Zemanovy politicko-strategické schopnosti, které mohou ocenit spíše političtí analytici než průměrný občan, předseda ČSSD je v očích veřejnosti pro svou stranu stále větší přítěží. Jeho záliba v konspiračních teoriích, aféry v okruhu jeho postkomunistických poradců, neurvalé chování k novinářům a celkový způsob komunikace s veřejností z něho udělaly velmi nepopulárního politika. ČSSD se tak ve vztahu k Zemanovi octla ve zvláštní situaci: zatímco by měla být Zemanovi vděčná za některá rámcová strategická rozhodnutí, Zeman jako osobnost se pro stranu stal problémem. Ve straně samotné pak Zeman nastolil atmosféru dusného nepotismu, v níž se proti sebejistému vůdci jen málokdo odváží otevřeně vystoupit.

Pokud Zeman, tak jak slíbil, v příštím roce skutečně odejde z čela strany, a bude nahrazen politikem, jehož obraz ve společnosti je výrazně lepší než Zemanův, může obliba ČSSD dále výrazně vzrůst. Mnohé bude samozřejmě záležet na vnitřním vývoji ve straně, v níž (například v případě vítězství Miroslava Šloufa v senátních volbách) by mohli větší roli po Zemanově odchodu začít hrát i lidé z okruhu premiérových poradců. Pokud by se ale do čela strany probojovali například Vladimír Špidla nebo Stanislav Gross, zbavili se postkomunistických funkcionářů typu Šlouf a obklopili se lidmi podobného ražení, může se obraz strany v očích strany výrazně zlepšit.

Zejména Grossův případný nástup do čela ČSSD by mohl velmi výrazně zamíchat kartami české stranické politiky. V očích veřejnosti si již beztak populární Gross polepšil v roli ministra vnitra během zářijového zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky a posílila i jeho pozice uvnitř strany. Omlazené a populární vedení ČSSD, zahrnující politiky jako je Gross, Petra Buzková či Lubomír Zaorálek, by stálo v ostrém kontrastu vůči zakonzervovaným poměrům v ODS nebo amorfnosti čtyřkoalice. Svým odchodem tak Zeman udělá pro budoucnost ČSSD možná nejdůležitější strategický tah: otevře jí velmi reálnou možnost rozhodujícím způsobem vyhrát volby v roce 2002.

Hospodářské noviny - 30. 10. 2000