You are here: Home Články / Articles 2000 Pomlouvač, zrádce, zaprodanec

Pomlouvač, zrádce, zaprodanec

Prezident Václav Havel se musel minulý týden zase jednou cítit jako za starých časů. Jedna ze dvou hlav opozičně-smluvního režimu, Václav Klaus, totiž v reakci na Havlova slova o mafiánském kapitalismu v Čechách řekl, že ODS pokládá Havlovo hodnocení stavu země za urážku „statisíců a miliónů investorů, bankéřů, továrníků, hoteliérů, obchodníků, živnostníků i jejich zaměstnanců, zrovna tak jako poctivých politiků, lékařů, učitelů, novinářů, umělců a mnoha dalších“. ODS pokládá za velmi nešťastné, že nejvyšší představitel České republiky, takto „cejchuje a očerňuje svůj stát“. Místopředseda ČSSD Petr Lachnit pro změnu na Havlovy výroky reagoval slovy, „že když to takhle vytrubujeme do světa“, oslabuje se atraktivita České republiky před vstupem do Evropské unie.

Strana modrého ptáka i strana růže nám tak opět předvedly, proč si v mnoha ohledech dobře rozumí. Spojuje je nejenom zvláštní druh národního socialismu, který je přesvědčen o tom, že náš domácí smrádek je náš a nikomu za našimi hranicemi do něj nic není. Spojuje je též přežívající bolševické myšlení. Nejde ani tak o to, že hrubě napadají prezidenta republiky—na to jsme si už zvykli. Jde spíše o jazyk. Z Lachnitova prohlášení (či nedávného prohlášení Miloše Zemana na adresu Havla) vyčuhuje „jen“ bolševická neurvalost. Z prohlášení ODS už vyčuhuje bojovně sevřená ruka „pracujícího lidu“, který je uražen pomlouvačnou kampaní nenapravitelného renegáta.

Možná, že jako další krok by ODS a ČSSD měly společně zorganizovat petici, v níž by milióny investorů, bankéřů, továrníků, hoteliérů, obchodníků, živnostníků i jejich zaměstnanců, zrovna tak jako poctivých politiků, lékařů, učitelů, novinářů, umělců a mnoho dalších vyjádřili zhnusení nad člověkem, který uráží pracující i kapitalistický lid a svými prohlášeními očerňuje dobré jméno naší republiky v cizině. A vůbec: Komu to vlastně všechno slouží?

Bolševismus vždy věřil, že lze ze slov stvořit úplně novou realitu a proslul svými sklony k demagogii. V takovém vidění světa se člověk bránící lidská práva mohl snadno stát zaprodancem a samozvancem. Dnešní pokračovatelé tradic bolševického myšlení též, jak se zdá, věří, že si na Západě nikdo nevšimne, že je cosi shnilého v zemi české, pokud o tom nebudeme mluvit. Jejich víra v propagandistickou sílu slova je taková, že jsou přesvědčeni, že „blbou náladu“ nebo „mafiánský kapitalismus“ stvoří někdo tím, že tyto pojmy vysloví.

Naštěstí žijeme v demokracii—jakkoliv občas pokulhávající na tu či onu nohu. Milióny investorů, bankéřů, továrníků, hoteliérů, obchodníků, živnostníků i jejich zaměstnanců, zrovna tak jako poctivých politiků, lékařů, učitelů, novinářů, umělců a mnoho dalších si tak jistě udělají svůj názor na to, co a koho má Havel mafiánským kapitalismem na mysli. A udělají si jistě i názor na to, proč právě od některých politiků ČSSD přišly tak neurvalé a z ODS tak zuřivé reakce.

Literární noviny 16 - 12. 4. 2000