You are here: Home Články / Articles 2000 Svět posledních věcí Paula Austera

Svět posledních věcí Paula Austera

Poslední kniha amerického spisovatele Paula Austera, Timbuktu, není, jak by název mohl napovídat, cestopisem popisujícím historické africké město. Timbuktu je posmrtným rájem, který si vysnil bezdomovec a básník Willy a o kterém často rozmlouvá se svým psem, Mr. Bonesem. V Timbuktu jsou si lidé a psi rovni, neboť mluví stejným jazykem. Mr. Bones je ovšem Willymu rovnocenným partnerem již za života. Nejen, že trpělivě naslouchá nekonečným monologům svého lidského společníka, když spolu křižují Ameriku, ale má do světa lidí svůj vlastní specifický vhled. I když Austerův román není přímo vyprávěn Mr. Bonesem, je vyprávěn skrze něj.

Lidská existence tuláka Willyho je v mnoha ohledech podobná existenci toulavého psa. Willy nic nevlastní, nikam pevně nepatří, nemá žádný skutečný domov. Žije za hranicemi konsumní civilizace lidí, v níž každý jedinec má své pevné místo nejen geograficky ale i v hierarchii společenských postavení a mezi statky, které během života nashromáždil.

Mr. Bones nám vyjevuje životní příběh Willyho na pozadí jejich poslední společné cesty. Umírající básník a jeho psí společník jsou v Baltimoru, kde se Willy pokouší najít svou středoškolskou učitelku a před smrtí s ní promluvit o své tvorbě, ke které ho přivedla před mnoha lety v newyorském Brooklynu právě ona. Willy ovšem umírá před tím, než svou učitelku najde a Mr. Bones osiří. Druhá polovina knihy je především jen jeho příběhem--příběhem psa, který bloudí světem lidí, pronásledován sny, v nichž se mu zjevuje Willy. Ve skutečnosti ale už Mr. Bones nic nehledá, je na cestě do Timbuktu.

Paul Auster je vynikajícím vypravěčem, ale přesto mu není snadné rozumět. Za prvním plánem jeho příběhů se vždy skrývá něco nevysloveného, dráždivě tajemného. V knize Mr. Vertigo (Pan Závrať), publikované v roce 1994, líčí piktorestkní příběh Waltera Claireborna Rawleyho, známého v celé Americe coby „Walt zázračný chlapec“. Tento sirotek se stane žákem maďarského kouzelníka Yehudiho, který Walta naučí levitovat. Spolu pak cestují Amerikou od představení k představení až do chvíle, kdy Walt svou ohromující schopnost ztratí. Příběh je zasazen do kontextu mafiánského podsvětí dvacátých a třicátých let, s nímž si Walt po svém pádu z výsluní zadá. Jeho osudy jsou do jisté míry osudy Ameriky dvacátého století. Waltův pád I opětovný vzestup se časově shodují s pády a vzestupy Ameriky.

Příběhem Ameriky je též další Austerova kniha Leviathan. Jejím hlavním hrdinou je opět postava vymykající se běžným normám. Rebel Benjamin Sachs jde ve své vzpouře proti zažitým konvencím tak daleko, že opustí svou ženu a přátele a cestuje po Americe se zvláštní misí: náložemi ničí různé repliky slavné Sochy svobody. Příběh vyprávěný jeho přítelem Peterem Aaronem začíná vlastně zprávou o Sachsově smrti během exploze v severním Wisconsinu. Aaron se snaží dát Sachsovu životu smysl, najít pravdu o zvláštním géniovi.

Otázka identity je v té či oné podobě ústředním tématem nejen Leviathana ale I všech ostatních Austerových románů. V jeho příbězích se stále znovu objevuje téma nekonformního jedince, jehož životní příběh je rekonstruován buď samotným Austerem nebo někým jiným. Lze ovšem nalézt plnou pravdu? Je tím, co konstituuje identitu těch, kteří nemohou mluvit sami za sebe, příběh vyprávěný někým jiným, například psem? Kdo a kam zapisuje náš životní příběh, naše myšlenky? Je možné pravdivě zrekonstruovat identitu někoho, kdo se vymyká běžným normám a k jehož uchopení nestačí konvenční jazyk a konvenční vnímání světa?

Auster tento problém nastolil už ve své, ve Spojených státech dnes už slavné Newyorské trilogii, která byla v českém překladu nedávno konečně vydána nakladatelstvím Prostor. I zde ve třech detektivně laděných příbězích dává nahlédnout do světa několika velmi neobvyklých postav. Zatímco ale Newyorská trilogie je svým úsporným vypravěčských stylem i způsobem, jakým uchopuje problém odcizení v moderní společnosti, značně kafkovská (podobně jako jiná krátká novela Music of Chance, přeložená před časem do Češtiny Janem Jirákem), ostatní romány jako například Moon Palace (Měsíční palác), jsou vypravěčsky mnohem barvitější. Problém identity je přítomen i autobiografickém díle The Invention of Solitude (Vynález samoty) a v pochmurném příběhu ze světa budoucnosti In the Country of Last Things (Ve zemi posledních věcí).

Auster je též autorem knihy básní a knihy esejí, překladatelem francouzské poezie, a též spoluautorem dvou filmových scénářů. Jak film Smoke (Kouř) tak film Blue in the Face (Modrý v tváři) se od jeho literární tvorby velmi liší. Zejména Blue in the Face je zasazen do konkrétního prostředí téměř hrabalovsky se chovajících postav v newyorském Brooklynu, kde Auster žije. V obou filmech Auster ukázal, že není jen jednorozměrným autorem intelektuálně laděných novel, ale že realitu ve svém bezprostředním okolí dokáže zpracovat se stejnou dávkou humoru jako jiný slavný brooklyňan Woody Allen.

Je zvláštní, že díla Paula Austera zůstávají u nás zatím vesměs mimo zájem překladatelů. Auster dnes v severoamerické literatuře nepochybně patří do stejné "ligy" jako Phillip Roth, John Updike, William Styron, Toni Morrison nebo El Doctorow, kteří jsou do češtiny překládáni hojně. Každá nová kniha Austera je přitom literární událostí. Je navíc jisté, že by si stejně jako ve Spojených státech i u nás Aster našel mnoho literárních příznivců.

Neviditelný pes - 2. 6. 2000