You are here: Home Články / Articles 2000 Tyranie většiny a elitáři

Tyranie většiny a elitáři

Alexis de Tocqueville kdysi varoval před některými úskalími demokracie, jako jsou tyranie většiny, tyranie veřejného mínění, či demokratický despotismus. Všechna tato nebezpečí, zakódovaná v samotné podstatě demokratických systémů, se různými způsoby vztahují k pokušení politických většin prosadit svou vůli na úkor politických i dalších menšin a nebo dokonce menšiny eliminovat. Tocqueville tak už v době, kdy demokracie byla na evropském kontinentu ještě vzdálenou budoucností, upozorňoval na základě studia demokracie americké, na velmi závažný problém: demokracie chápaná jako pouhá vláda většiny může rychle zdegenerovat do tyranií různých odstínů.

Varování slavného francouzského teoretika demokracie bychom si měli každodenně připomínat ve světle současného vývoje v České republice. Účelově sestrojená politická většina, držená dohromady cynickou opozičně-smluvní dohodou o dělení moci, „demokraticky“ válcuje vše, co jí stojí v cestě. Ústava je jen kus papíru, který lze přepsat v sekretariátech dvou stran podle momentální potřeby, volební zákon se změní tak, aby vyhovoval nejsilnějším a potřel politické menšiny, centrální bance se přitáhnou otěže, veřejnoprávním médiím se v zájmu „vyváženosti“ nasadí chomout.

Zejména ODS se chová jako rozjetý vlak, jehož cílovou stanicí nemá být nic jiného než čtyři roky neodvolatelná vláda jedné strany, opírající se o parlamentní většinu, mající svého prezidenta a ovládající centrální banku. Ti, kteří se odvažují protestovat proti současné invazi opozičně-smluvních stran do veřejného prostoru a varují, že v případě skutečného naplnění záměrů vtělených do nového volebního zákona, může být v případě vlády jedné strany ještě mnohem hůře, jsou hanobeni jako elitáři, kteří se nechtějí podvolit vůli „většiny“.

Elitáři—neboli „nedostatečnými demokraty“—jsou tak prezident, menší strany i občanské iniciativy. Nevadí, že ona parlamentní většina sdružená pod štítem opoziční smlouvy, se dnes už dokonce ani nemůže ohánět podporou většiny veřejnosti. Kde jsou ty časy, kdy ČSSD a ODS měly po volbách dohromady podporu zhruba 60 procent občanů? Dnes jejich kombinovaná podpora podle nejrůznějších průzkumů dosahuje přinejlepším 40 procent. Kdysi veřejností schvalovaná opoziční smlouva se nyní nezamlouvá dvou třetinám občanů. Zjednodušené chápání demokracie jako práva politické většiny prosadit vše, co uzná za vhodné, tak dostává ještě absurdnější rozměr, neboť jsme de facto terorizováni politickou menšinou, která má díky výsledkům minulých voleb a nemorální opoziční smlouvě většinu v parlamentu. Tocqueville by v České republice těchto dnů našel mnoho empirického materiálu k prokázaní svých tezí. Mohl by psát o „demokratech“, kteří se ve své touze po moci neštítí žádného ohýbání pravidel demokratické hry a své oponenty zašlapávají do země coby „elitáře“ pohrdající vůli většiny. K poznání, že skutečná demokracie se pozná nikoliv podle vlády většiny ale podle respektu k nejrůznějším menšinám a jejich názorům, mají naši postkomunističtí „demokraté“, ohánějící se standardností, ještě hodně daleko.

Literární noviny 32 - 2. 8. 2000