You are here: Home Články / Articles 2001 Evropa nebo ...

Evropa nebo ...

Předáci Občanské demokratické strany údajně nijak nezpochybňují naše členství v unii. Říkají přece, že ke členství nemáme alternativu. Co na tom, že za touto „větičkou“ pak vždy následuje dlouhý seznam nedostatků EU, při jejichž výčtu se průměrný občan nestačí divit, kam že se to vlastně Česká republika řítí. V oficiálních prohlášeních se tato schizofrenie nazývá „eurorealismus“.

ODS sice svými prohlášeními nezastaví proces vyjednávání. Ani její pravidelné sabotování nejdůležitějších zákonů, které po nás EU žádá, asi nakonec proces přistupování nezablokuje. V čem by však uspět mohla, je postupná změna pohledu veřejnosti na prospěšnost našeho členství v EU. Jestliže je totiž veřejnost objektem mohutného náporu demagogie, kterou ostatní politické strany nechávají bez povšimnutí, hrozí, že si průměrný občan začne o tak složitém problému, jakým je fungování EU a naše členství v ní, myslet to, co mu namlouvají předáci ODS. Poslední průzkumy veřejného mínění tuto obavu jen potvrzují.

Až se konečně bude o členství rozhodovat v referendu, nemusí už ono alibistické „nemáme alternativu“, pro spoustu občanů nic znamenat. Proč by koneckonců měli chtít do EU, kterou ODS soustavně vykresluje jako byrokratickou hydru trpící demokratickým deficitem, či jako socialistický moloch, který zadusí naše zdravé liberální instinkty? Proč by měli občané stát o členství, o kterém jim předáci ODS říkají, že bude drahé a že se nám nemusí vyplatit? A proč by se hrnuli do unie, která se údajně snaží vrazit klín do našeho obraného spojenectví s USA, a v níž se můžeme rozpustit jako kostka cukru v kávě?

ODS hraje vskutku nebezpečnou partii, která vyvrcholí během referenda o vstupu. Vniveč by mohla přijít největší historická šance celé jedné generace Čechů. Předáci ODS budou ovšem i pak alibisticky prohlašovat, že pouze dávali občanům pravdivé informace! Už dnes, když někdo ODS za její postoje a argumenty kritizuje, je pro jistotu obviněn z „cenzury vnitropolitické debaty o EU“. Ve skutečnosti nikdo netvrdí, že by ODS neměla právo říkat o unii, co chce; kritici pouze namítají, že by ODS neměla licoměrně schovávat sílící kampaň proti samotné ideji za údajnou snahu občany „pravdivě“ informovat.

Svým váháním o rozšíření a zaváděním různých restrikcí pro nové členy dává důvody k pochybám i samotná EU. ODS se ovšem na pochybeních EU s gustem přiživuje. Ostatní strany, které mají k unii oficiálně pozitivní vztah, většinou jen mlčí. Dokonce i ve vládní ČSSD, která pro vstup do EU leccos udělala, na rostoucí záplavu „eurorealistických“ prohlášení ODS reagují pravidelně jen Lubomír Zaorálek nebo Petra Buzková. Čtyřkoalice, která, pokud si někdo ještě vzpomene, kdysi vyhlásila program Tisíc dnů pro Evropu, se už měsíce věnuje pouze programu, který by se dal nazvat „Naše vnitřní handrkování“.

Argumenty ve prospěch EU přitom nejsou složité. Dokonce i tzv. demokratický deficit orgánů EU, před kterým nás ODS stále varuje, sice bezpochyby existuje, ale zároveň nelze nevidět soustředěnou snahu unie vypořádat se s tímto deficitem reformou svých institucí. Pokud jde o nás, museli bychom se nejprve stát členem EU, abychom o odstraňování takového deficitu mohli plodně diskutovat. Největším úkolem České republiky, země s demokratickými deficity tak podstatnými, že ve srovnávacím pohledu i Brusel vypadá jako demokratický ráj, teď ovšem vůbec není bojovat s demokratickým deficitem EU, ale co nejrychleji se stát součástí standardního prostředí, které vytvořily a do něhož nás zvou prosperující demokratické země EU.

Ačkoliv ODS tvrdí, že k našemu vstupu není alternativa, občas přece jen s nějakou vyrukuje--například v podobě přimknutí se k USA. Ekonomové z okolí ODS zase věří, že, nesvázáni bruselským molochem, byli bychom schopni konečně nastolit vládu skutečného Trhu. Pravda je mnohem méně růžová. Skutečnou alternativou vůči členství v EU--instituce stvořené demokraciemi opírajícími se o fungující tržního hospodářství, sociální sítě, právní stát a ochranu životního prostředí--je jen další zabřednutí naší země do mafiánského kapitalismu.

Všimněme si, kdo nejvíce na EU útočí. Je to politicko-ekonomicko-mediální kartel stvořený politikou Klausových vlád a komunisté. Tedy všichni ti, kteří se bojí standardních poměrů. Jsou to ti, jejichž úspěchy jsou založeny na politických a hospodářských tunelech, nebo ti, kteří si nepřejí skutečnou demokracii. Vedle komunistů, kteří otevřeně říkají, že do EU nechtějí, na unii nejvíce žehrá post-normalizační mafie mocných určitého druhu, která se českou společností rozlezla jako rakovina a způsobila, že je naše země rájem korupce, nedemokratických politických experimentů a útoků na občanskou společnost. Pokud Česká republika do EU nedorazí, zůstane ve spárech těchto lidí. Politici stran, které do EU rozhodně vstoupit chtějí, by před touto děsivou, ale bohužel nejreálnější alternativou vstupu, měli občany důsledně varovat.

Literární noviny - 25. 7. 2001