You are here: Home Články / Articles 2001 Česká politika: scéna po bitvě

Česká politika: scéna po bitvě

Středově orientovaní čeští voliči si musejí po sjezdu České strany sociálně demokratické a po dramatických událostech doprovázejících sestavování stínové vlády čtyřkoalice lámat hlavu, koho vlastně mají nyní volit. ČSSD se na svém sjezdu posunula programově doleva, zatímco čtyřkoalice se přinejmenším opticky posunula doprava poté, co v její stínové vládě usedli politici zaklínající se pojmem pravice. Politický střed, jemuž podle průzkumů veřejného mínění holduje značné množství voličů, kteří by preferovali slušnou neideologickou stranu, tak je nyní stranami ještě více opuštěn.

Jednání čtyřkoalice o stínové vládě v podstatě potvrdilo, že čtyřkoaliční politici, kteří tak často zdůrazňují, že chtějí věci dělat jinak něž politici opozičně-smluvních občanských a sociálních demokratů, jsou svým opozičně-smluvním protějškům dosti podobní. Jednání o stínové vládě se zvrhlo v tvrdý souboj o dělení postů na základě kritérií, která mají jen málo společného s odborností či politickou neopotřebovaností kandidátů. Nejlepší způsob, kterým je možné stínovou vládu popsat je, že se skládá z politiků, kteří si svá místa vyseděli na stranických grémiích. Ani jednu ze čtyřech stran nenapadlo, že čtyřka by si u voličů nejvíce pomohla, kdyby se vymanila z bludného kruhu stranictví tím, že by do stínové vlády její jednotlivé strany poslaly několik nestranických expertů nebo veřejně uznávaných osobností z prostředí občanských iniciativ.

Ukázalo se, že tento úkol byl nad síly čtyřkoaličních politiků. Jejich čachrování s tím, která strana má mít kolik a jakých postů, zcela překrylo—a pravděpodobně nenapravitelně poškodilo—pomalu se vynořující povědomí o čtyřkoalici jako slušné a neideologické alternativě vůči opozičně-smluvním stranám. Způsob, jakým byl odstaven Cyril Svoboda, naznačuje nejen jistou neprincipiálnost vrcholných politiků čtyřky, ale též varuje voliče před tím, co by se pravděpodobně stalo, pokud by se čtyřkoalice po příštích volbách podílela na sestavování vlády. Způsob, jakým byla sestavena stínová vláda totiž naznačuje, že čyřkoaliční předáci jsou za ten či onen vrcholný post ochotni obětovat téměř vše.

Jestliže tedy čtyřkoalice kritizuje například Václava Klause, nemusí to v praxi znamenat vůbec nic. Touha předáků čtyřky zasednou v nějaké té vládě nakonec téměř jistě vynese Klause do prezidentského úřadu, bude-li o tuto funkci skutečně stát. Či naopak: vynese Klause zcela jistě do úřadu předsedy vlády, pokud bude ochoten nabídnout čtyřce post prezidenta jako protiváhu. Voliči, kteří si bláhově mysleli, že čtyřka vznikla především jako alternativa ke Klausovým praktikám, by po posledních zkušenostech se čtyřkoalicí měli začít úporně přemýšlet, zdali se v případě, že budou volit pro čtyřkoalici, nezopakuje neblahá zkušenost z voleb minulých. Tehdy mnoho voličů dalo svůj hlas ČSSD coby alternativě vůči ODS (a naopak), aby s úžasem zjistili, že se obě strany bez skrupulí spojily.

Dalším problémem čtyřky nyní je, že složení stínové vlády je skutečně „stínové“. (Proč by měl někdo brát vážně tuto kombinaci politických vysloužilců, jednoho šíbra podezřelého z korupce, předsedů pidistran, a několika naprosto neznámých jmen?). Problémem je též to, že v případě těch jmen, u nichž voliči znají o koho jde, se jedná o politiky, kteří se hlásí k pravici. Čtyřkoalice se tak opticky posunula do té části politického spektra, kde je již pevně zabydlena ODS. V souboji o tytéž voliče ovšem nemá čtyřka proti disciplinovaným a v penězích tonoucím šikům Klause žádnou šanci.

Sjezd ČSSD byl, pokud jde o režii, rozhodně lepším představením než chaotické chování čtyřkoalice při sestavování stínové vlády. Dlouho očekávaný odchod Miloše Zemana z čela strany se opravdu uskutečnil, Vladimír Špidla byl opravdu zvolen jeho nástupcem a Stanislav Gross se opravdu stal prvním místopředsedou. ČSSD by tak nyní zdánlivě měla mít šanci se odpoutat od grobiánského politického stylu, který jí vtisknul Zeman.

Problémem je, že sjezd nedokázal Zemana opravdu poslat do politického důchodu a potvrdil ho ve funkci předsedy vlády. Zeman tak bude až do voleb pokračovat ve svých neomalených útocích na novináře a jeho vystupování, ať se to novému vedení ČSSD líbí nebo ne, bude i nadále spoluformovat image strany. S ČSSD tak zůstanou spojeni i lidé z okolí ministerského předsedy, které lze nejlépe popsat jako „šloufovce“. Ti se už postarali o nejeden skandál a do voleb mají dost času, aby ještě nějaký nový stvořili.

Špidla a Gross jsou navíc v nezáviděníhodné pozici i proto, že se sice stali nadřízenými Zemana ve straně, ale ve vládě zůstávají jeho podřízenými. Toto zmatení vztahů podřízenosti a nadřízenosti může přinést jenom problémy.

Vyhlášené cíle i proslovy nových předáků strany posunují ČSSD dále doleva. Strana se tak bude přetahovat o voliče s komunisty místo toho, aby čerpala z velkého rezervoáru středových voličů, které přílišný důraz na levicové hodnoty odpuzuje stejně, jako je odpuzuje přílišný důraz na pravičáctví. Je to strategie velmi riskantní už proto, že od roku 1989 se žádnému subjektu nepodařilo českým komunistům voliče skutečně radikálně odčerpat. Ti mají pravděpodobně nejstabilnější voličskou základnu ze všech politických subjektů. Oněch několik procent voličů, které se od komunistů přesunou směrem k ČSSD, když se zemi bude dařit dobře (ale vrátí se ke komunistům v okamžiku, kdy začnou problémy), jen těžko vytvoří pro ČSSD stabilní elektorát.

Změna politického stylu, od které si ČSSD tolik slibuje, sama od sebe nebude stačit na výrazné zvýšení popularity vládní strany. Navíc, jak už bylo řečeno, jak lze měnit politický styl, dokud Zeman zůstává v čele vlády? Důraz na levicovost pak v sobě navíc skrývá paradox. Levicovostí lze totiž voliče oslovit spíše tehdy, když se zemi hospodářsky nedaří. Byla to ovšem samotná ČSSD, která se částečně zasloužila o současný hospodářský růst, který bude zřejmě nejen pokračovat, ale díky přílivu zahraničních investic bude v blízké budoucnosti i akcelerovat. Tím, jak se stále více lidem bude dařit lépe, tím více se jich bude posunovat, stejně jako na Západě, směrem k politickému středu. Zdá se tak, že ČSSD a voliči kráčejí v opačném směru.

Chování čtyřkoalice i ČSSD tak přímo nahrává vzniku nějakého nového politického subjektu. Ačkoliv není jisté, že takový subjekt nakonec vznikne, je jasné, že pokud by vznikl a byl zaštítěn známými osobnostmi, obě politické formace mu zcela přenechaly celý politický střed.

Mosty 16 - 17. 4. 2001