You are here: Home Články / Articles 2001 Globalizace ve fázi solidarity

Globalizace ve fázi solidarity

Jedním z radikálních soudů, které ve světových médiích zazněly v prvních dnech po teroristických útocích na Spojené státy, bylo i tvrzení, že světová krize vyvolaná útoky a následnou odvetou ze strany USA, bude koncem, nebo alespoň vážným podlomením, procesu globalizace. Zhruba šest týdnů po útoku se zdá, že je tomu přesně naopak.

Především se ukázalo, že svět je ve skutečnosti mnohem více propojen, než jsme si představovali před 11. zářím. K útoku i k následným protiteroristickým operacím USA byly nuceny zaujmout stanovisko v podstatě nejen politické elity všech zemí světa, ale i občané těchto zemí. V historii lidstva zatím nebylo události, která by stejným způsobem zasáhla veřejné mínění ve světovém měřítku. I to vypovídá o rostoucí globální síle médií. Posledních několik týdnů tento vliv médií nejenom že nijak neoslabilo, ale naopak jej posílilo.

Stejně tak, zdá se, vzrostl počet a vliv nadnárodních „virtuálních“ kontaktů prostřednictvím interaktivních komunikačních technologií. Děje se tak nejenom díky zvýšené potřebě komunikovat o tom, co se děje. Především pro mnohé nadnárodní společnosti je to jediný způsob jak kompenzovat dočasný pokles počtu fyzických kontaktů mezi svými zaměstnanci a klienty, který byl způsoben poklesem zájmu o leteckou dopravu.

Ukázalo se též, že se svět po 11. září nerozdělil do jednotlivých civilizačních okruhů, které by nyní stály na prahu konfliktu, nebo by mezi sebou vedly spory, které by oslabovaly proces globalizace. Pokud bychom za každou cenu chtěli současnou krizi nazírat skrze populární optiku „střetu civilizací“, stojí proti sobě radikální části islámského civilizačního okruhu a zbytek světa. Ten v tomto okamžiku sestává nejenom z umírněné části islámské civilizace ale i ze všech ostatních civilizačních okruhů, včetně dynamického dálného Východu. Dokladem je i nedávné setkání zemí Rady pro ekonomickou spolupráci Asie a Tichomoří (APEC) v Číně, kterého se zúčastnil jak ruský prezident Putin tak americký prezident Bush. APEC zaujal k terorismu nekompromisní postoj.

Nic nenasvědčuje tomu, že by se současná krize mohla stát začátkem příští světové války a tedy začátkem konfliktu, který by svou globálností mohl zničit samotnou globalizaci. Na straně teroristů nestojí ani jediná země, jež se počítá k těm světovým mocnostem, které vlastní velké arsenály zbraní hromadného ničení. Nezdá se, že by se toto rozložení sil mělo změnit.

Již zmíněné setkání zemí APEC jenom potvrdilo, že proces ekonomické globalizace a pokračující politické integrace nijak nezpomalil. Přidáme-li k výsledkům jednání členských zemí APEC množící se prohlášení předních činitelů Evropské unie o tom, že je třeba urychlit proces rozšíření EU, je jasné, že současná krize má spíše opačný efekt než ten, ve který doufali odpůrci ekonomické globalizace a nadnárodní politické integrace. Mnoho států si najednou uvědomilo potřebu integrovanějšího a efektivnějšího mezinárodního společenství.

Mezinárodní krize vyprovokovaná útokem na USA zásadním způsobem posunula žebříček hodnot, kterými se řídí vyspělý svět. Jinými slovy: 11. září neskončila globalizace ale, jak upozorňují někteří pozorovatelé, skončila doba politické postmoderny. Tedy doba, v níž se mnohé universální hodnoty, vytvořené především západní civilizací, staly obětí všeobjímající relativizace zdůvodňované respektem pro bezbřehou multikulturnost.

Zatímco respekt pro jinakost je sám o sobě důležitým a pozitivním výdobytkem západního myšlení, jeho relativistická a kýčovitá aplikace od dob pádu sovětského totalismu zapříčinila, že ze slovníku západních politiků zmizela rétorika boje za svobodu a demokracii. To je také jedním z důvodů, proč si blahobytný západní svět nevěděl v posledních letech rady s ostatními důležitými hodnotami naší civilizace, které jí definují od dob francouzské revoluce, zejména hodnotami solidarity a rovnosti šancí.

Všimněme si, že volání po globální solidaritě je nyní součástí slovníku většiny významných politiků, kteří volají po boji s terorismem. To je důležitý posun, který ovšem nijak neoslabuje proces globalizace. Naopak. Bohatá část světa si konečně s velkou naléhavostí uvědomila, že hodnoty tolerance, demokracie a lidských práv lze jen těžko prosazovat tam, kde vládne vzdělanostní zaostalost, ubohé zdravotnické standardy a bída. Útok globálního terorismu, který měl globalizaci a jejího hlavního nositele ztrestat, tak paradoxně posloužil jako katalyzátor, který povede k humanizaci globalizace a tím i k jejímu dalšímu vítěznému tažení.

Hospodářské noviny - 31. 10. 2001