You are here: Home Články / Articles 2001 Kdo je George W. Bush?

Kdo je George W. Bush?

Když Nejvyšší soud Spojených států amerických v prosinci minulého roku s konečnou platností rozhodl, že v nejtěsnějších prezidentských volbách v americké historii porazil republikán George W. Bush demokrata Al Gora, měla většina amerických voličů o novém prezidentovi jen několik základních stereotypních představ. Mašinérie nejdražší volební kampaně v historii vykreslila obraz muže, který navzdory tomu, že je synem bývalého prezidenta, členem jedné z nejmocnějších amerických rodin, a absolventem nejlepších amerických universit, je americkou obdobou českého Honzy. Je tedy sice přirozeně inteligentní, ale zároveň trochu popleta a dobrák, který se vypracoval vlastními silami.

Dokonce i častá přeřeknutí a jazykové „novotvary“, které naznačovaly, že neovládá svou vlastní mateřštinu, nebo ukázky naprosté neznalosti některých základních faktů důležitých pro zahraniční politiku, paradoxně v očích mnoha Američanů Bushovi prospěly. Na rozdíl od intelektuálního Al Gora, byli prostí Američané schopni se s Bushem ztotožnit. Většina z nich netušila, že značná část lidovosti kandidáta Bushe je promyšlenou politickou strategií, kterou s úspěchem uplatnil už v roce 1994, kdy byl poprvé zvolen guvernérem státu Texas.

O tom, že Američané nemají rádi elitisty, se Bush poučil už v roce 1978, kdy v Texasu prohrál souboj o křeslo kongresmana s demokratem Kentem Hancem. Ten Bushe s úspěchem vykreslil jako privilegovaného synáčka z bohaté rodiny, který je více doma v patricijské Nové Anglii než v plebejském Texasu. Bush později prohlásil, že už nikdy nepřipustí, aby v politickém boji prohrál proto, že se jeho soupeř dokáže stylizovat do ještě lidovější role, než on sám.

Mladý Bush, kterému většina Američanů, aby ho odlišila od otce, říká jednoduše George W. (vyslovuje se „dabljů“), ovšem musel Američany přesvědčit nejenom o tom, že navzdory svému původu nepožívá žádných privilegií. Musel též bojovat s vlastní minulostí, z níž se vynořily mediální portréty mladého, nevázaného bohéma, který měl problémy s alkoholem, a neúspěšného podnikatele, který používal jméno svého slavného otce k získávání financí, pro své krachující podniky. George W. jako politik, kterého dnes známe, se tak vlastně začal vynořovat teprve v roce 1985, kdy podle oficiální mytologie, která začíná toto období obklopovat, zakusil náboženské prozření.

Až do roku 1985 byl George W. tak trochu ostudou rodiny Bushových. Vystudoval sice na prestižní universitní přípravce Phillips Aacademy, kterou kdysi též navštěvoval jeho otec, byl (jak přiznává průměrným, nicméně nakonec úspěšným) studentem na Yale University, a dokonce rodinu příjemně překvapil, když údajně bez toho, že by rodiče informoval, složil přijímačky na prestižní fakultu byznysu na Harvardské universitě, ze které promoval v roce 1975. Zároveň ovšem se už v této době vynořují otázky nad jeho charakterem. Těsně před tím, než začal studovat na Yale, v době, kdy mu hrozilo nebezpečí, že bude poslán do Vietnamu, vstoupil do texaské domobrany, čímž se odvodu do regulérní armády vyhnul.

Podivné podnikatelské aktivity

Mezi rokem 1975 a 1977 se George W. zdržoval v Houstonu, kde, jak se zdá, trávil čas spíše radovánkami než prací. Jeho otec se mezitím v roce 1976 stal ředitelem marické špionážní služby CIA, a bohémský život juniora musel pro něj být zdrojem obav. Není pravděpodobně náhodou, že necelý rok poté, co se jeho otec stal jedním z nejmocnějších mužů Ameriky, se George W. rozjel do města Midland v Texasu, kde vyrůstal v době, kdy jeho otec podnikal v olejářském průmyslu. Ačkoliv měl Bush junior v kapse jen 15 tisíc amerických dolarů, založil s pomocí bohatých investorů svou vlastní olejářskou společnost Arbusto.

Firma ovšem neslavila žádné velké úspěchy, což koneckonců nebylo v době, kdy prudce klesaly ceny ropy, nic zvláštního. Podivnější bylo, že ačkoliv Bushovi investoři nakonec přišli o zhruba 2 milióny dolarů, sám George W. nakonec vydělal zhruba 840 tisíc dolarů. Nikdo si nestěžoval.

Bushovi k jeho výdělku částečně pomohl obchod, který nynější prezident USA nikdy přesně nevysvětlil. V roce 1982, když se společnost potácela na pokraji krachu a její hodnota byla podle oficiálních účetních knih z té doby 382 tisíc dolarů, koupil desetiprocentní podíl ve společnosti za 1 milión dolarů jistý Philip Uzielli, který, jak se ukázalo byl blízkým přítelem Jamese Bakera, který se později stal ministrem zahraničních věcí ve vládě Bushe staršího. Jistě stojí za zmínku, že v roce 1982 byl Bush starší již více prezidentem USA. George W., který podle svých slov nikdy neprofitoval z postavení svého otce, téhož roku změnil název společnosti z Arbusto na Bush Exploration.

Podivné podnikání mladého Bushe pak nabralo ještě zajímavější směr v roce 1983. Jeho společnost, která se opět ocitla v nesnázích, koupili dva podnikatelé, kteří se později stali významnými finančními sponzory prezidentské kampaně Bushe staršího. Krachující firma se tak stala součástí společnosti Spektrum 7, a Geroge W. se v této firmě stal třetím největším držitelem akcií a zároveň konzultantem s platem 80 tisíc dolarů ročně. Když i Spektrum v roce 1986 začalo upadat, našel se opět zázračný investor—Harken Energy Corporation—který firmu za nevýhodných podmínek koupil. Geroge W. a jeho partneři dostali 2 miliony dolarů v cenných papírech. Bush sám obdržel přibližně 500 tisíc dolarů a s novou firmou pokračoval ve spolupráci jako konzultant s ročním platem okolo 120 tisíc dolarů. Není bez zajímavosti, že v roce 1990 Harken--na texaské poměry poměrně malá společnost--uzavřela lukrativní smlouvu na těžbu ropy v Bahrainu. V té době byl už Bush starší prezidentem USA, odhodlán chránit emiráty v perském zálivu před případným napadením ze strany Iráku.

Dalším zajímavým příběhem v podnikání George W. byla koupě baseballového klubu Texas Rangers v roce 1989. Bush mladší dal dohromady skupinu investorů, kteří dohromady zaplatili za klub 86 milionů dolarů. Sám Bush zaplatil pouhých 606 tisíc dolarů, ale když byl tým roku 1998 prodán, dostal George W. 15 milionů dolarů. V té době byl již čtvrtým guvernérem státu Texas a mužem, o kterém se mluvilo jako o kandidátovi na prezidenta USA.

Náboženské osvícení

Bushova rodina pravidelně navštěvovala kostel, ale ani Bush starší ani matka Barbara nebyli známi náboženskou horlivostí. Náboženské cítění v První prebysteriánské církvi, kam Bushovi docházeli během působení Bushe staršího v Midlandu, nebylo na rozdíl od představení různých „znovuzrozených“ evangelistů spojováno s viditelnými projevy emocí. Ačkoliv matka Barbara o svém synovi médiím prozradila, že si sám často četl v Bibli, ten tyto vzpomínky své matky několikrát zpochybnil.

Jeho příklon k náboženství a náboženskému aktivismu začal údajně až v roce 1985, kdy začal navštěvovat setkaní skupiny mužů v Midlandu, kteří si společně pravidelně četli v Bibli. Ale skutečné náboženské „znovuzrození“ George W. Bushe se odehrálo údajně až o rok později, kdy během rodinné dovolené v té době téměř čtyřicetiletý Geroge W. měl vážný rozhovor s televizním evangelistou a přítelem rodiny Bushových Billy Grahamem.

Bush nikdy přesně nevysvětlil, co se odehrálo v jeho duši. Skutečností je, že o několik měsíců později, po bouřlivých oslavách čtyřicátých narozenin v Colorado Springs, oznámil své ženě Lauře, že přestává s pitím. Sečtělá a poněkud skeptická Laura, povoláním knihovnice, s níž se oženil o deset let dříve, nejprve jeho rozhodnutí komentovala slovy, že se jedná o reakci šetřivého George W. na vysoký účet, který za oslavu dostal od místního baru. Nicméně později i ona přistoupila na oficiální mytologii, která se okolo rozhodnutí jejího manžela stát se abstinentem vynořila. Podle ní se jednalo důsledek náboženského prozření. O několik měsíců později George W. skoncoval stejným způsobem s kouřením.

Přátelé tvrdí, že se Bush v důsledku svého návratu k náboženství změnil. Stal se údajně koncentrovanější a odpovědnější. Kritici naopak vidí Bushovu „konverzi“ jako součást plánovaného pokusu o vstup do vysoké politiky. Náboženské prozření mělo podle nich pomoci Bushovi mladšímu, aby se snadněji vyhnul kritice za svou bohémskou minulost a pochybné obchodní aktivity.

Pravdou je, že George W. prozřel v pravý čas. V roce 1986 se jeho otec už začal pomalu připravovat na boj o prezidentský úřad. V řadách konzervativního křídla Republikánské strany, které se opírá o náboženskou pravici, byl Bush starší viděn jako příliš umírněný--a neoblíben. Geroge W. přijel do Washingtonu v březnu 1987 s úkolem organizovat pro svého otce koalici vlivných evangelických kazatelů. Jeho úkolem bylo přilákat tyto evangelisty do tábora otce v době, kdy se jako silný protikandidát Bushe staršího v republikánských primárkách vynořil televizní kazatel Pat Robertson.

George W. se podle přátel v této roli nejen velmi osvědčil, ale postupně navázal s náboženskou pravicí těsné vztahy. Tyto kontakty se mu velmi dobře hodily v době, kdy začal organizovat svou vlastní prezidentskou kampaň. V očích náboženské pravice mu též pomohla skutečnost, že se coby guvernér Texasu stal patronem několika kontroverzních programů, které v očích guvernérů jiných států a Clintonovy vlády ve Washingtonu zpochybňovaly oddělení státu a církve. Bush mladší podporoval především program nazvaný Volba dobročinnosti (Charitable Choice), který měl umožnit, aby náboženské organizace dostávaly vládní peníze na sociální programy. Podle Bushe, nikoliv vláda, ale především lidé s náboženskou vírou jsou nejlépe kvalifikováni pro to, aby pomáhali ostatním a zlepšovali náš svět.

Bush také podporoval další program nazvaný Vnitřní změna (Inner Change), s jehož pomocí měli být ve vězeních převychováváni vězni tak, že budou obráceni na křesťanství. Stejně jako v případě Volby dobročinnosti kritici namítali, že vláda by neměla financovat programy, které pak uskutečňují různé církve. Bush slíbil, že tyto a podobné programy bude podporovat i nyní, kdy byl zvolen prezidentem Spojených států.

Bushova náboženská zkušenost je údajně spoluodpovědná za to, že Bush začal před několika lety sám sebe popisovat jako „soucítícího konzervativce“. Kritici namítají, že ve skutečnosti je George W. především ve vleku evangelické lobby, která se skrze něho pokouší najít cestu nejen do hlavního proudu americké politiky ale i k obrovským vládním finančním zdrojům.

Otázky o skutečné míře Bushova „soucítění“ vyvolává mimo jiné i 166 poprav, které schválil ve funkci texaského guvernéra v letech 1999 až 2000. Bylo to dohromady dvojnásobně více poprav, než ve dvanácti předešlých letech. Stát Texas za vlády Geroge W. Bushe vykonal třetinu všech poprav v celých Spojených státech.

Kupředu pravá…

Dosavadní kroky Geroge W. Bushe ve funkci prezidenta potvrzují varování jeho kritiků, že jeho minulost z něj učinila nejen spojence ale i rukojmí několika mocných zájmových skupin. Jednou z nich je americká ultrapravice, reprezentovaná především konzervativní náboženskou pravicí v Republikánské straně. Druhou je mocná naftařská lobby, s níž je spojen nejen on sám ale i jeho otec. Energetická lobby byla jedním z nejštědřejších finančních dárců Bushově volební kampani. Geroge W., s jeho nedostatkem znalostí zejména v oblasti zahraniční politiky, je také vydán na pospas nejrůznějším politickým expertům a veteránům z dob éry jeho otce a éry prezidenta Ronalda Reagana. Mnozí z nich jsou zase napojeni na mocné zbrojařské koncerny nebo, jako více prezident Dick Cheney, na naftařskou lobby.

Není tedy ani nijak překvapivé, že Bush, navzdory volebním slibům, nakonec odvolal americký podpis pod kjótskými dohodami o omezení škodlivých plynů v ovzduší—údajně proto, že jsou tyto ekologické dohody pro Spojené státy ekonomicky nevýhodné. Plán energetického rozvoje schválený Bushovou administrativou mimo jiné spoléhá na další expansi těžby fosilních paliv a otvírání nových nalezišť ropy a zemního plynu v chráněných přírodních oblastech.

Kontroverzní plán na vybudování protijaderného obraného deštníku (ať už si myslíme o jeho užitečnosti či neužitečnosti cokoliv) bude skvělým obchodem pro americké zbrojařské firmy, jejichž některé kontrakty začaly po pádu železné opony vysychat. Současně Bushova administrativa, jak se zdá, po ztrátě Ruska jako hlavního nepřítele horečně hledá nepřítele nového, kterým se má stát Čína.

Zajímavá na Bushových prvních krocích v roli prezidenta je především umíněnost, s jakou se jal uskutečňovat krajně konzervativní agendu. Většina pozorovatelů předpokládala, že George W. kriticky zreflektuje skutečnost, že jeho volební vítězství bylo nejen velmi těsné, ale že je dodnes mnohými zpochybňováno. Za takové situace by bylo logické, kdyby se nový prezident posunul k politickému středu a snažil dělat umírněnou politiku, která by smířila dva tábory, do kterých byla Amerika patovými volbami rozdělena. Bush se ale s téměř evangelickým nadšením pustil do prosazování programů, které mohly jenom antagonizovat nejen voliče demokratů ale i umírněné republikány.

Výsledkem této zvláštní tvrdohlavosti je Bushova první velká politická porážka—přeběhnutí senátora Jamese Jeffordse do demokratického tábora, kterým Demokraté získali v Senátu většinu. Jde o politické zemětřesení, jehož celkový dopad může zcela paralyzovat některé Bushovy plány. Strana, která má v Senátu většinu, též obsadí posty předsedů senátních výborů, a lídr senátní většiny určuje legislativní agendu Senátu. Horní komora může blokovat nominace na významné posty, včetně soudců nejvyššího soudu. Je tedy téměř jisté, že obrovská redukce daní, kterou Bush prosadil ještě před přeběhnutím Jeffordse, může být na dlouhou dobu jeho posledním vítězstvím.

*Autor děkuje Thea Favaloro z New York University za pomoc při vyhledávání informací pro tento článek a její analytické postřehy.

Literární noviny 26 - 27. 6. 2001