You are here: Home Články / Articles 2001 Kdyby byl George W. Bush Usáma bin Ládin

Kdyby byl George W. Bush Usáma bin Ládin

Při poslouchání nenávistných slov Usáma bin Ládina a jeho pobočníků na adresu Spojených států, kterým je vyhrožováno „svatou válkou“, zásahy „v samotném srdci USA“, a implicitně i použitím chemických a biologických zbraní (tedy zbraní hromadného ničení), je těžké se ubránit představě, co by se asi stalo, kdyby George W. Bush nebyl prezidentem největší světové demokracie, vybudované na dědictví západního humanismu. Anebo ještě jinak: Co by se asi stalo, kdyby se George W. Bush zítra probudil a měl myšlení například takového Usámy bin Ládina?

Namísto opatrných slov, zahalených do oparu politické korektnosti, v nichž demokratický Západ nesmí být za žádnou cenu nadřazován ostatním civilizacím, bychom najednou mohli uslyšet slova o svaté válce proti šílené islámské civilizaci, o Satanovi, který musí být zničen, neboť jinak zničí on nás. Namísto toho, aby George W. Bush objížděl po teroristickém útoku na New York a Washington islámské modlitebny a snažil se přesvědčit muslimy o tom, že jsou právoplatnou součástí americké společnosti, pozavíral by muslimy do vězení stejně, jako to učinil Talibán v případě západních humanitárních pracovníku, kteří, údajně, chtěli obracet muslimy na víru.

A nejenom to. Kdyby totiž George W. Bush nebyl produktem tolerantní západní civilizace, na které často nemohou nechat nitku suchou i mnozí její samotní příslušníci, a stal se najednou Usámou bin Ládinem, použil by zcela jednoduše nejničivější zbraně, které má Amerika k dispozici. Jistě by ho ani ve snu nenapadlo, že by měl vésti nákladnou a zdlouhavou konvenční válku, a posílat tak americké vojáky na smrt, nebo je vystavovat zbytečnému nebezpečí, a ještě přitom shazovat z letadel potravinové balíčky. „Svatou válku“ by přeci mohl snadno vyhrát stisknutím několika tlačítek nebo odesláním několika bombardérů naložených nukleárními zbraněmi.

Amerika je největší nukleární mocností světa. Kdyby se v jejím čele ocitl nějaký bin Ládin, nebo dokonce třeba i vůdcové některých islámských států, jako je třeba irácký Saddám, byla by nyní nejspíš značná část islámského světa jen dýmající pouští. Střet civilizací by byl „vyřešen“ svatou válkou. Rusko a Čína, které též mají nukleární zbraně, by sice mohutně křičely, ale jinak by se na nic nezmohly. To by si takový Usáma bin Ládin uměl spočítat. Koneckonců by si tři velmoci mohly to, co bývalo územím islámské civilizace, mezi sebe rozdělit, včetně naftových polí. Radioaktivita by byla po určitou dobu problém, ale, koneckonců, mohl by namítnout takový americký bin Ládin, Hirošima se též poměrně rychle vzpamatovala.

Možná, že by si tuto absurdní fantazii měli připomínat všichni ti, kteří dnešní západní civilizaci neustále kritizují. Dobře jim osvětlí, v čem spočívá skutečný rozdíl mezi „americkými agresory“ a těmi, s nimiž nyní Amerika válčí. Humanismus západní civilizace se možná ne vždy zatím přetavil do skutků, které zbytek světa uspokojují. Jistě by bylo možné dělat mnohem více pro chudé části světa. Západ, poučen tím, co se stalo, se tak nakonec stejně zachová a bude se o své bohatství, zkušenosti a know-how více dělit.

Lze samozřejmě namítnout, že Západ se svými lepšími tradicemi důsledně řídí až od druhé světové války. Před tím i západní civilizace měla své „svaté války“ či svého Hitlera. Dokonce i samotní Američané neodolali na konci druhé světové války pokušení ukončit mnoholetý krvavý konflikt s Japonskem použitím nukleárních zbraní.

Podstatné ovšem je, že i přes drobná selhání, se od druhé světové války hodnoty humanismu a lidských práv staly natolik pevnou součástí myšlení celé západní civilizace, že navzdory obludnému útoku na USA, navzdory hrozbám použití zbraní masového ničení ze strany teroristů, navzdory tomu, že západní vojáci budou muset nejspíše „zbytečně“ umírat v konvenční válce, kterou by bylo možné vyhrát za několik hodin při použití nejničivějších zbraní, které Amerika má, USA ani spojenci nic takového neudělají. Je to dnes prostě nemyslitelné. Západ měl svého Hitlera—a poučil se, neboť učení se a změna jsou jeho podstatou. I proto dnes západní politici nemohou být ani Usámy bin Ládiny ani Saddámy, ani Kaddáfími. Poučí se i ti, kteří dnes na Západ útočí nebo ho bezhlavě kritizují?

Neviditelný pes - 11. 10. 2001