You are here: Home Články / Articles 2001 S hlavou státu se nekupčí

S hlavou státu se nekupčí

Pokud nedojde k politické krizi, která by si vyžádala předčasné volby, budou se řádné volby do sněmovny konat v červnu 2002. O zhruba půl roku později se pak bude konat volba nové hlavy státu parlamentem. Mezi ústředními tématy voleb do Poslanecké sněmovny, stejně jako do třetiny Senátu v listopadu 2002, tak budou bezesporu otázky, kdo se má stát po Václavu Havlovi příštím prezidentem a jakým způsobem v budoucnosti hlavu státu volit. Politické strany budou nuceny se k oběma otázkám nějakým způsobem postavit. To, jakou taktiku a odpovědi zvolí, může zásadním způsobem ovlivnit jejich volební výsledky.

Pokud jde o osobu příštího prezidenta, je pravděpodobné, že některé politické strany zvolí taktiku mlžení, protože si budou chtít ponechat volbu prezidenta jako téma až pro povolební vyjednávání. Pokud by například po volbách vznikla silná většinová koalice, bude zřejmě chtít nominovat svého vlastního prezidentského kandidáta. Jestliže ovšem strany zvolí takovouto vyčkávací taktiku, je pravděpodobné, že to neunikne pozornosti voličů. Mnohým z nich nemusí být po chuti, že strany, které by možná jinak volili, už dopředu chtějí učinit akt tak důležitý a symbolický, jakým je volba hlavy státu, předmětem povolebních politických obchodů.

Ty politické strany, které ještě před volbami oznámí, koho budou do úřadu prezidenta nominovat, zase riskují, že si uzavřou dveře k některým koalicím. Nominace osoby, která je nepřijatelná pro potenciální koaliční partnery, může zkomplikovat nebo zcela zmařit povolební vyjednávání. Dá se například předpokládat, že jak předvolební tak povolební taktika předsedy Občanské demokratické strany Václava Klause bude do značné míry podřízena vytvoření takové většinové koalice nebo paktu typu opoziční smlouvy, které by mu zaručily zvolení do úřadu prezidenta.

Sázka na správnou osobu může ale také těm stranám, které své kandidáty oznámí ještě před parlamentními volbami, přidat na popularitě. Je přitom hned několik možných kandidátů, kteří by byli společností viděni jako integrující osobnosti, a kteří nezbytně nemusí zkomplikovat povolební spolupráci přinejmenším s těmi stranami, které nebudou prosazovat vlastního stranického kandidáta. Naopak předčasná sázka na kandidáta, který může být silně odmítán většinou voličů, by mohla v parlamentních volbách stranám, které by takového kandidáta dopředu inzerovaly, uškodit.

V nejprekérnější situaci bude čtyřkoalice. Ta vznikla jako alternativa k opoziční smlouvě a zároveň jako středo-pravá alternativa ke Klausem vedené ODS. Je proto v jejím bytostném zájmu rozptýlit ještě před parlamentními volbami jakékoliv podezření, že by mohla úřad prezidenta učinit předmětem povolebního kupčení s ODS. Mnoho voličů, kteří na 4K vsadili jako na alternativu k ODS, by bylo roztrpčeno už jen náznaky její případné podpory pro Klausovo prezidentství v rámci povolebních politických obchodů s ODS.

Jestliže si Klaus a ODS nyní pochvalují spolupráci s 4K v rámci některých krajů s tím, že se tak vytváří dobrá báze pro sjednocení pravice po volbách v roce 2002, a jestliže někteří politici 4K takovou spolupráci nevylučují, bylo by poctivé, aby 4K jak voličům tak ODS jasně řekla ještě před volbami, zda je schopna podpořit Klausovu případnou kandidaturu na post prezidenta. Je sice jisté, že mnoho potenciálních voličů 4K by se v takovém případě od této formace odvrátilo, ale zároveň by se 4K zachovala ke svým voličům čestněji než autoři opoziční smlouvy po minulých volbách, kterou právě 4K kritizuje jako imorální mocenský handl. Pokud by ODS a 4K chtěly spolupracovat po příštích volbách i navzdory tomu, že 4K oznámí ještě před volbami, že jejím kandidátem na prezidenta je někdo jiný než Václav Klaus, byla by taková spolupráce vnímána voliči mnohem více jako programové spojenectví než jako mocenský obchod navazující na tradici opoziční smlouvy.

V zájmu 4K je také před volbami jasně říci, že pokud získá potřebnou parlamentní většinu, bude usilovat o přímou volbu prezidenta. Je jasné, že mezi parlamentními volbami a volbou prezidenta nebude dostatek času změnit ústavu tak, aby občané mohli přímo volit již příštího prezidenta, nicméně přímá volba hlavy státu je nosným tématem pro budoucnost. Ty strany, které budou tento způsob volby podporovat ještě před příštími volbami, dají voličům jasně najevo, že nechtějí do budoucna činit volbu prezidenta předmětem politických handlů podobných těm, které zamořily českou politiku v posledních letech.

Hospodářské noviny - 20. 1. 2001