You are here: Home Články / Articles 2001 Voliči dostali facku

Voliči dostali facku

Mnozí z těch voličů, kteří doufali, že se v podobě čtyřkoalice postupně začala vynořovat alternativa k byzantským politickým praktikám občanských a sociálních demokratů, museli propadnout beznaději po odstoupení Cyrila Svobody z čela čtyřky a ještě více po té, co se seznámili se složením stínové vlády I se způsobem, jakým byla stínová vláda vytvořena. Jednání o stínové vládě se zvrhlo v tvrdý souboj o dělení postů na základě kritérií, která mají jen málo společného s odborností či politickou přitažlivostí kandidátů. Ani jednu ze čtyřech stran nenapadlo, že čtyřka by si u voličů nejvíce pomohla, kdyby se vymanila z osidel přepjatého stranictví tím, že by do stínové vlády její jednotlivé strany poslaly několik nestranických expertů nebo veřejně uznávaných osobností z prostředí občanských iniciativ. Vždyť to byl přece jeden z důvodů úspěchu čtyřkoalice v senátních volbách.

Většina případných sympatizantů 4K má nyní potvrzeno to, co naznačovalo předchozí lopotné handrkování o rozdělení různých postů-- že totiž většina předních čtyřkoaličních politiků jsou, stejně jako jejich opozičně smluvní kolegové, především technology moci, od kterých se můžeme nadát například i toho, že po volbách bez uzardění pošlou jimi tolik kritizovaného Václava Klause na Hrad výměnou za vysoké vládní a parlamentní posty. Čtyřkoalice se prostě stále více jeví jako formace, která sama používá metod, pro které kritizovala opozičně-smluvní strany. Úporné mocenské souboje vyúsťující do panoptikálních personálních zvratů v jejím vedení z ní ovšem, na rozdíl od ODS a ČSSD, činí formaci též silně chaotickou, držící dohromady z důvodů, které už ani ona sama nedokáže přesně vysvětlit.

Pro středové voliče, kterých není v českých poměrech málo, je špatnou zprávou i skutečnost, že stínová vláda sestává především z politiků, kteří se zaklínají pojmem pravice. Špatná zpráva je to nikoliv proto (jak argumentují mnozí komentátoři a někteří politici), že se tak údajně zmenšila možnost povolební spolupráce čtyřky s ČSSD, ale především proto, že středově orientovaní voliči, jak se zdá, opět nebudou mít koho volit.

Čtyřkoalice si přitom už jen optickým posunem doprava pod sebou podřezává větev. Pokud totiž u středových voličů ztratí důvěru, bude nucena soupeřit o voliče především s ODS. Ta je ovšem mnohem lépe organizovanou a finančně zajištěnou politickou formací, která v bitvě o stejný segment voličů čtyřku hravě porazí. Pokud by budoucí program 4K měl odrážet často deklarovanou pravicovost většiny členů stínové vlády, nabídne čtyřka jedinečnou šanci ČSSD, aby se tato strana pod novým vedením posunula blíže k politickému středu a oslovila tak voliče opuštěné čtyřkoalicí. Čtyřka má v tuto chvíli velké štestí, že nové vedení čssd se zdá být opojeno levicovostí stejně, jako je čtyřkoaliční rétorika v zajetí pravicovosti.

Hlavním problémem stínové vlády není skutečnost, že v ní zasedla řada politiků, kteří už zastávali vysoké posty v minulosti. Veřejnost umí dosti dobře rozlišit mezi politiky, kteří v minulosti nezklamali, a těmi, kteří za sebou vlečou břímě minulých selhání. Jde spíše o to, že ve stínové vládě je celá řada politiků jenom proto, že si svá místa vyseděli na schůzích stranických grémií. Čtyřkoalici se přitom v podobě stínové vlády nabízela jedinečná šance ukázat, že na rozdíl od ODS (kterážto sestavila stínovou vládu z věrných straníků oddaných Václavu Klausovi) jí skutečně jde především o dobro země, a že tedy tým obsadí kompetentními experty bez ohledu na to, zda jsou, nebo nejsou, zasloužilými členy té či oné čtyřkoaliční strany.

Odstoupení Cyrila Svobody bylo v různých komentářích interpretováno jako důsledek jeho osobní záště vůči Miroslavovi Kalouskovi. Ve skutečnosti ovšem Svoboda svým odporem vůči Kalouskovi (a nakonec i svým odstoupením z čela stínové vlády, do které Kalouska prosadilo kasalovské vedení lidovců) upozornil na velmi vážnou skutečnost. Naznačil totiž, že v osobě Kalouska, se kterým se už léta vlečou nejrůznější korupční podezření, si čtyřkoalice vytvořila obdobu „mužů na špinavou práci“, kteří se například v ČSSD vyskytují v prostředí premiérových poradců a ODS reprezentují v různých mediálních komisích. I v oblasti politického machiavelismu tedy čtyřkoalice jenom kopíruje počínání opozičně-smluvních stran, které chtěla svými činy překonat.

Právo - 10. 4. 2001