You are here: Home Články / Articles 2002 Čtyři poznámky zaprodance ze sekty spravedlivých

Čtyři poznámky zaprodance ze sekty spravedlivých

Redaktor Reflexu Miloš Čermák ironicky napsal v Lidových novinách (19. ledna) o skupině lidí, kterou média označují termínem umělecké a veřejně známé osobnosti. Tito lidé chtějí naivně sloužit dobré věci a spravedlnosti , majíce z toho nikoliv osobní prospěch ale "dobrý pocit", napsal Čermák. Milión nebo i sto tisíc spravedlivých by bylo k nevydržení. Stovka je celkem přijatelný folklór, rozšafně na adresu těch naivních troubů, k nimž patří držitelé filmových Oskarů, známí filozofové i slavní spisovatelé, praví redaktor Reflexu. Jeho slova mi připomněla jízlivé výroky politologa Bohumila Doležala, přejatá a používaná též Václavem Klausem, o bratrstvu Pravdy a Lásky. Jelikož jsem k této sektě počítán a bez výčitek svědomí se k ní počítám sám, nezbývá mi, než se Dobra a Morálky, nebo, chcete-li, Pravdy a Lásky, zastat. Vím, že se to nenosí. Přednost mají "zájmy", "standardní mechanismy", "odpor k planému moralizování", "nezaujatá reflexe". Přesto jsem rád, že se najde sto naivků, kteří se veřejně pravidelně ozývají ve jménu Dobra a Spravedlnosti.

Jejich kritici už nám mnohokrát vysvětlili, že pojem Dobra je subjektivní. I pojem Spravedlnosti je subjektivní. Někteří političtí vůdci dokonce otevřeně říkají, že tito spravedliví vlastně jen lační po moci. Používají pojmů Morálky a Dobra k tomu, aby se bez řádného politického boje dostali k Moci, kterou si politici tak těžce, "ve standardním politickém boji" vybojovali. Měli bychom si prostě na Svěráky, Menzela, Viewega, Halíka nebo Vaculíka dát lepší pozor.

Když jsem četl Čermákův článek, napadlo mě, že kdyby někteří z těch dnešních spravedlivých nebyli naivky už v roce 1977, nikdy by nevznikla Charta 77. Václav Havel, Václav Benda, nebo Jan Patočka chtěli přece Dobro a Spravedlnost. Celkem těch troubů bylo něco přes dvě stě. Těžko říci, zda toto číslo podle Čermáka již přesahuje hranici Snesitelnosti. Jisté je, že komunistický režim byl přesvědčen, že to hranici Snesitelnosti přesáhlo přesně o tolik, jaký byl počet signatářů. Čermák je přece jen tolerantnější, když říká, že snesitelná v dnešních poměrech je zhruba stovka.

Téměř všechny ostatní umělecké a veřejně známé osobnosti tehdy podepsaly tzv. Anti-Chartu. Jiní psali nenávistné články do Rudého práva a dalších periodik. Také tehdy se psalo o "elitářích", kteří si osobují právo říkat společnosti, co je Dobro a Spravedlnost. Neodvážím se odhadnout, co by tehdy dělal Miloš Čermák. Jeho obrázek u článku v LN napovídá, že z toho asi ještě nemohl mít rozum, takže asi nedělal nic.

Poznámka II

Ti spravedliví elitáři jsou zároveň jakýmisi Zaprodanci, kteří si přejí pro naši zemi jenom to nejhorší, neboť prý chtějí, aby Česká republika prohrála mezinárodní arbitráž o televizi Nova. Takto vyznívají slova, která napsal předseda Poslanecké sněmovny Václav Klaus v dopisu adresovaném 66 Spravedlivým. Tito zaprodanci se ho totiž odvážili zeptat na jeho zdánlivě nadstandardní vztahy s televizním magnátem Vladimírem Železným.

Je to útok na svobodu, varoval ve své odpovědi Václav Klaus. V různých rozhovorech věnovaných tomuto útoku na svobodu pak také naznačil, že to vše někomu slouží, je to načasovaná kampaň. A pokud to někomu přímo neslouží, pak to slouží proti někomu.

Nejde tedy o Pravdu a Lásku, Dobro a Spravedlnost. Ve světě mobilních telefonů není nic takového možné, naznačuje tajemně pan předseda. Někdo z těch spravedlivých prostě někomu v pravou chvíli zavolal, v pravou vznikl dopis, který někomu slouží, v pravou chvíli vyšetřovatelé začali znovu potahovat Železného, byla z toho načasovaná cílená kampaň.

Nechce se mi ani domýšlet důsledky. Mám také mobil, také z něho telefonuji. Někdy dokonce některým z ostatních spravedlivých! Ano, přiznávám se raději dobrovolně, že se jedná o diverzní centrum. Snad to nějaký novodobý prokurátor Vaš uzná jako polehčující okolnost.

Poznámka III

Pan předseda Klaus též v poslední době opakovaně varoval, abychom si chránili "tu naši malou zemičku". Napsal to například v článku o Josefovi Zieleniecovi, kde zároveň nekompromisně poukázal na nečeský původ tohoto cizáka.

Pan předseda též řekl Radiu Frekvence, že nemůžeme srovnávat naši malou zemičku uprostřed Evropy s Irskem, Portugalskem nebo Finskem, které, jak je obecně známo, všechny, ač jsou to malé státy, nejenomže neztratily po vstupu do EU svou identitu, ale ještě si výrazně polepšily.

Nemůžeme prý srovnávat, protože Portugalsko omývá oceán, Irsko též, a finština je specifický jazyk. My jsme ale malá zemička uprostřed Evropy a máme mocné sousedy. Nějak pan profesor zapomněl, že Španělsko je jediným (a mocným) sousedem Portugalska, že Británie je jediným (a mocným) sousedem Irska. Nějak pozapomněl na předlouhou hranici Finska s (mocným) Ruskem a historicky expansivním Švédskem.

Poznámka IV

Když už je řeč o té malé zemičce, navrhuji, abychom v České republice uspořádali referendum o Haiderovi. Když Haider může pořádat s velkým halasem referendum o jaderné elektrárně u nás a svazovat to s členstvím České republiky v Evropské unii, proč neuspořádat na oplátku u nás stejně nesmyslné referendum o Haiderovi--tomto politickém Černobylu (jak ho trefně nazval Miloš Zeman)? V referendu bychom měli požadovat okamžité vyloučení Rakouska z EU, pokud nebude Haider odstaven stejně, jako má být odstaven Temelín.

Jak praví političtí analytici i opoziční politici, Zemanova urážlivá slova na adresu Haidera byla špatně načasovaná a neměl je vyslovovat předseda české vlády. S tím lze souhlasit. Přesto se mi chce po dlouhé době vyseknout Zemanovi poklonu. Coby příslušník bratrstva Pravdy a Lásky nemohu nekvitovat s povděkem, že řekl Pravdu, když nazval Haidera nebezpečným politikem a postfašistou. Přesně tak toho Hitlerova obdivovatele vystihl. Pro Rakousko a Evropu je Heider definitivně větším nebezpečím než Temelín. Čím dříve bude odstaven, tím menší nebezpečí (politického) Černobylu.

Neviditelný pes - 21. 1. 2002