Nacházíte se zde: Úvod Články / Articles 2002 Evropa a čecháčkovství

Evropa a čecháčkovství

Zatímco na summitu Evropské unie v Kodani, kde má být schváleno historicky největší rozšíření EU, jehož součástí má být i Česká republika, se píše historie, česká média a mnozí politici se utápějí v kupeckých počtech. Namísto úvah o tom, že o datu 13.12.2002 se jednou bude učit v hodinách dějepisu jako o jedné z nejvýznamnějších událostí české historie, zaplavuje nás vlna vyčuraného čecháčkovství.

Mnoho komentátorů a politiků se především ptá, kolik za členství v EU vlastně dostaneme a jsou uraženi čísly, která naznačují, že to možná bude v přepočtu na hlavu méně než v jiných kandidátských zemích. Ponecháme-li stranou skutečnost, že ty uraženecké řeči nereflektují důležité skutečnosti--například že nebudeme muset chránit na rozdíl od ostatních v budoucnosti vnější hranice EU--je většina úvah na prahu summitu skutečně jen velmi smutným svědectvím českého provincialismu.

Kdybychom parafrázovali slavný výrok amerického prezidenta Kennedyho, který řekl „Neptej se, co tvá země může udělat pro tebe, ptej se, co můžeš ty udělat pro svou zemi“, můžeme jen s hořkostí konstatovat, že Češi se zásadně neptají, co oni mohou udělat pro Evropu, ale co Evropa může udělat pro ně. Tato mentalita je smutnou ukázkou krátkozrakosti, která nevěří v jakékoliv aspirace na společnou odpovědnost za osud kontinentu a raději se stará jenom o sebe.

Odporný je i tón diskuse. Když už chceme hájit národní zájmy, je skoro sympatičtější sice krátkozraké ale zásadní odmítání vstupu do EU ze strany některých euroskeptiků, než kupecké kňourání typu, „Když nám chtějí dávat tak málo, možná bychom tam ani nemuseli vstupovat.“

Do EU vstupujeme z celé řady důvodů, v nichž peníze jsou sice důležité, ale pro náš národ s jeho historickými zkušenostmi zdaleka ne nejdůležitější. Stáváme se součástí zóny stability a společného prostoru ctícího svobodu, pravidla a vzájemnou solidaritu. Teprve teď se z totalitního otroctví skutečně vracíme zpět do Evropy!

Pokud zůstaneme mimo, budeme opravdu vydáni na pospas těm mocným, před kterými nás demagogicky varují někteří euroskeptici v kontextu našeho členství v EU. V rámci EU s námi bude například Německo jednat jako se členem klubu—stejně jako dnes jedná Británie z dříve utlačovaným Irskem. Pokud zůstaneme mimo, budeme pro Němce nikoliv druhým Švýcarskem, jak si někteří myslí, ale pouhým Balkánem.

V Kodani se píše historie a bylo by nádherné, kdyby si to někteří tvůrci veřejného mínění uvědomili. Uraženecké žvatlání některých politiků a komentátorů o tom, jak nám bylo ublíženo tím, že nám někdo dává zadarmo méně, než si údajně zasloužíme, je opravdu ubohé.

MF Dnes - 14. 12. 2002