You are here: Home Články / Articles 2002 Evropská integrace po parlamentních volbách

Evropská integrace po parlamentních volbách

Výsledky voleb v roce 2001 mohou různým způsobem ovlivnit chování České republiky ve vztahu k Evropské unii. Volby totiž mohou vyprodukovat velmi odlišné koalice, z nichž každá by měla k EU jiný vztah. Zároveň by nebylo dobré výsledky voleb v tomto ohledu přeceňovat. Integrační proces totiž dospěl už tak daleko, že jeho zastavení nebo zvrácení by vyžadovalo, aby jakákoli strana nebo koalice, které by se o něco podobného pokusily, měly velmi silný mandát. V tomto okamžiku se nezdá pravděpodobné, že by kterákoli koalice či strana tak silný mandát po příštích volbách mohly mít.

Průzkumy veřejného mínění naznačují, že v současné době mají zhruba stejnou voličskou podporu tři politické subjekty – Občanská demokratická strana, Česká strana sociálně demokratická a Čtyřkoalice. Pokud by se volební výsledky výrazně nelišily od současných preferencí, bude s největší pravděpodobností podoba příští koalice ovlivněna především tím, kdo ve volbách, jakkoli těsně, zvítězí, a bude tedy mít právo formovat vládu.

Zároveň je ovšem možné, že pokud budou volební výsledky všech tří subjektů vyrovnané, nemusí na tom, kdo ve volbách zvítězí, vůbec záležet. Politické strany, které skončí druhé a třetí, se totiž mohou na vládní koalici domluvit mezi sebou. V této souvislosti se hojně spekuluje zejména o tom, že ODS a ČSSD, které si díky opoziční smlouvě zvykly na spolupráci na různých úrovních, by se po volbách mohly pokusit v této spolupráci – tentokrát opřené o řádnou koaliční smlouvu – pokračovat, třeba i navzdory volebnímu vítězství Čtyřkoalice.

Vítěz voleb bude, pokud jde o sestavování vlády, mít jistotu, že nebude ze hry vyšachován pouze za předpokladu, že druhá a třetí strana nebudou schopné dát dohromady parlamentní většinu. V této chvíli se tak výrazné volební vítězství kterékoli ze tří zmíněných formací nejeví jako reálné. Není také pravděpodobné, že by si kterákoli demokratická strana mohla dovolit vtáhnout do koaličních jednání komunisty, a tak zamíchat povolební aritmetikou.

Různé koalice a Evropa

Podíváme-li se na možné budoucí koalice z hlediska postojů jednotlivých stran k procesu integrace České republiky do EU a k Unii obecně, je zřejmé, že nejvíce proevropskou koalicí by byla koalice ČSSD a Čtyřkoalice. Obě tyto formace se jednoznačně zasazují za co nejrychlejší ukončení integračního procesu. Dá se předpokládat, že by se jejich společná vláda snažila co nejrychleji ukončit vstupní pohovory a zároveň by aktivně působila na obyvatelstvo ve prospěch vstupu během kampaně před referendem o vstupu.

Koalice ODS a ČSSD by byla kompromisem, který by připomínal současnou situaci. Zatímco ČSSD by pravděpodobně pokračovala ve své současné politice, euroskeptická ODS by i nadále vyjadřovala vážné výhrady jak k procesu integrace, tak k EU samotné. Těžko si lze představit, že by ODS za takové situace mohla náš vstup do EU zcela sabotovat. Narazila by totiž na vážný odpor uvnitř vládní koalice. Mnohé by také záleželo na tom, jak silná by byla opoziční Čtyřkoalice. Ta by totiž mohla ČSSD v rozhodujících okamžicích ve střetu s jejím euroskeptickým vládním partnerem pomoct, tak jak tomu bylo v posledních téměř čtyřech letech.

Koalice ODS a Čtyřkoalice by se zřejmě ve vztahu k EU chovala velmi podobně jako koalice ODS a ČSSD. Euroskeptické postoje ODS a proevropské postoje Čtyřkoalice by se víceméně neutralizovaly. Stejně tak, jako by mohla proevropské ČSSD pomoci z opozice Čtyřkoalice, mohla by v tomto případě pomoci v rozhodujících evropských otázkách Čtyřkoalici sociální demokracie. Ve všech třech scénářích by samozřejmě hrálo důležitou roli, která ze stran by obsadila post premiéra a post ministra zahraničí. Pokud by jeden z těchto postů byl obsazen výrazným euroskeptikem, mohlo by to mít negativní dopad na naše vztahy s EU.

Katastrofický scénář

Politika je nepředvídatelná, a proto si lze představit i povolební vývoj, který se vymkne umírněným předpokladům. Nejhorším výsledkem ve vztahu k EU by bylo jednoznačné volební vítězství ODS, které by jí umožnilo buď zformovat jednobarevnou většinovou vládu, nebo vládu, v níž by role koaličního partnera byla slabá.

V takovém případě si lze představit, že by současný “eurorealismus” ODS mohl přerůst do otevřeného konfliktu s Unií. ODS sice na jedné straně říká, že k členství v EU nemáme alternativu, ale její vedoucí politici nikdy nezapomenou zároveň vyjmenovat nejen všemožné údajné nedostatky EU, ale také připomenout nutnost rozhodně hájit ve vstupních rozhovorech naše národní zájmy. Jaké zájmy to jsou, není přesně definováno.

Ačkoli vláda ČSSD předpokládá, že vstupní negociace by mohly být víceméně uzavřeny do voleb v roce 2002, je to poněkud nereálné, a je tedy téměř jisté, že i po volbách zůstane několik kapitol ještě otevřených. Euroskeptická strana by je mohla využít ke zdržování vstupních rozhovorů. A samozřejmě jí nic nebrání v tom, aby některé kapitoly dodatečně otevřela. Dalším nebezpečím je vliv euroskeptiků na obyvatelstvo během kampaně předcházející referendu o vstupu. Mnohé totiž bude záležet na tom, jak budou politické síly náš vstup obyvatelstvu prezentovat. Bude záležet i na jejich pohledu na EU obecně.

Je jasné, že pokud by v České republice vládla silná proevropská koalice, ovlivňovala by svými integračními kroky obyvatelstvo ve směru podpory pro vstup. I navzdory euroskeptické opozici, kterou by v takovém případě tvořili komunisté a ODS, by zřejmě “proevropský tah na branku” měl na myšlení nerozhodnutých pozitivní efekt. Přítomnost euroskeptiků ve vládě (či dokonce jejich dominantní postavení) by pravděpodobně naopak vedla k tomu, že by mnoho nerozhodnutých převzalo argumentaci euroskeptiků.

Celkově se ovšem zdá, že by bylo velmi těžké dosáhnout toho, aby se nakonec většina obyvatel vyslovila v referendu proti vstupu. Téměř padesát procent obyvatel stabilně podporuje vstup do EU, zatímco skupina nerozhodnutých sestává přibližně z třiceti pěti procent obyvatel. Pokud by se tedy jakákoli strana rozhodla proti našemu členství v EU otevřeně lobbovat, musela by přesvědčit téměř celou skupinu nerozhodnutých, aby hlasovali proti vstupu. To není reálné.

Pokud jde o ODS, ta je zajatcem své vlastní schizofrenie v této otázce. Na jedné straně vše, co o EU a integračních procesech říká, směřuje podprahově (tedy zatím ne zcela otevřeně) proti našemu vstupu, ale zároveň dodává, že ke vstupu nemáme alternativu. Je to tak zřejmě především proto, že naprostá většina voličů ODS jsou pro vstup do EU.

Euroskeptičtí lídři strany tak musí být velmi opatrní ve vztahu ke svému voličstvu.

Jak to dopadne?

Navzdory existenci poměrně silného euroskeptického bloku v české politice v podobě komunistů a ODS se zdá, že bude jen velmi těžké proces vstupu naší země do EU zcela zabrzdit. Česká republika je jedním z nejlépe připravených kandidátů a její vyřazení z integračního procesu zásluhou domácích politických machinací by se nakonec obrátilo proti strůjcům takového postupu. Pokud bychom totiž nebyli mezi přijatými zeměmi v době, kdy se EU rozšíří, zůstali bychom izolovaným ostrůvkem ve středu Evropy, který by na svou výlučnost velmi rychle začal doplácet.

Nehrozí tedy výrazné nebezpečí úplného zablokování vstupu naší země do EU. Hrozí spíš nebezpečí průtahů a handrkování, které by mohly nakonec celý proces rozšiřování zpomalit. Je totiž pravděpodobné, že EU udělá vše proto, aby Česká republika byla přijata spolu s ostatními středoevropskými zeměmi. Pokud Česká republika bude proces integrace z vnitropolitických důvodů zdržovat, mohlo by to možná vést spíš k odkladu rozšíření jako takového než k jednostrannému vyloučení České republiky z první skupiny.

Integrace - leden 2002