Nacházíte se zde: Úvod Články / Articles 2002 Jedno rozumné rozhodnutí

Jedno rozumné rozhodnutí

Oznámení Václava Klause, že nehodlá již znovu kandidovat na post předsedy Občanské demokratické strany, protože chce být prezidentem, je jeho nejlepším politickým rozhodnutím za několik posledních let. Důvodů pro takové tvrzení je hned několik.

Především Klaus tak skutečně zvyšuje své šance stát se prezidentem. Bylo téměř nepředstavitelné, že by mohl být zvolen, pokud by zůstal v čele jasně profilované politické strany s velmi malým koaličním potenciálem. Takovou stranou se ODS pod jeho vedením v několika posledních letech stala. Jinými slovy, strana má více méně jen politické nepřátele. A ty má proto, že je Václav Klaus a lidé okolo něj svou agresivní, výlučnou politikou stvořili.

Pokud Klaus nebude se stranou nadále přímo spojován, nebude muset mluvit jako straník a formulovat své názory striktně na základě stranického vidění světa. Jistě zůstane i nadále ideologicky vyhraněným politikem, ale přece jenom může veřejnosti i zákonodárcům (kteří prezidenta volí) lépe prodat image politika, který chce reprezentovat celou společnost, nikoliv jen politickou stranu.

Klausovo rozhodnutí je moudré i proto, že to může být jediná cesta jak uchránit ODS od vážných vnitřních sporů a dokonce možná i rozštěpení. Pokud by Klaus kandidoval na post předsedy, byl poražen, a porážku nepřijal, vyvolalo by to vážné pnutí ve straně, která pro mnoho členů a příznivců znamená „Václav Klaus“. Nyní Klaus může z pozice zasloužilého bývalého předsedy dění ve straně ovlivňovat, aniž by nezbytně působil vážné vnitřní sváry. Bude ovšem záležet na tom, jak se Klaus bude chovat k nově zvolenému předsedovi.

Klaus učinil chytré rozhodnutí i vzhledem k nadcházejícím senátním a komunálním volbám. Jak poznamenali někteří předáci ODS, Klaus už nevyhrává ODS volby—dalo by se dokonce říci, že mnoho potenciálních voličů ODS odrazuje. Zejména v senátních volbách je pro ODS obrovským handicapem její nedostatek koaličního potenciálu, který je působen její výlučností—spojovanou často právě s osobou Václava Klause. Kandidáti ODS tak ve druhém kole často prohrávali dosud jen proto, že se proti nim spojili voliči všech ostatních stran. Tento efekt může být odchodem Klause otupen.

Klausův odchod z čela ODS pak bude také signálem pro sjednocení pravice. K tomu začne docházet tehdy, pokud bude do jejího čela zvolen politik, který stranu více otevře a umožní jí se postupně vymanit ze sevření silné autority jednoho politika. Případné obrozování silné a konsolidované ODS bude magnetem pro mnoho členů dnešní Unie svobody, jakož i pro členy menších pravicových uskupení. Klaus byl zatím hlavní překážkou případného sjednocení pravice--ať už proto, že mezi ním a některými politiky panovaly silné osobní animozity nebo proto, že jeho názory nebyly akceptovatelné.

Klausovo oznámení je tak značným nebezpečím pro soudržnost vládní koalice. Některým členům Unie svobody nebude po zvolení nového vedení ODS již nic bránit v tom, aby se do ODS vrátili—zejména pokud bude nové vedení ODS chytré a nabídne jim otevřenou náruč. Václav Klaus tak svým rozhodnutím odejít zřejmě dokáže to, co nedokázal ve volbách a po volbách—oslabí výrazně Vladimíra Špidlu.

Celkově je odchod Klause ze stranické politiky důležitým mezníkem i proto, že otevírá cestu k tomu, aby se česká politická scéna konečně začala strukturovat přirozenějším způsobem, tedy podle pravo-levého schématu. Je přeci naprosto jasné, že současná, ideově nesourodá koalice vznikla především proto, že se bylo třeba sjednotit proti klausovské ODS a jejím oficiálně euroskeptickým názorům. Tento důvod pro existenci vládní koalice po Klausově odchodu pomine, zvláště bude-li nové vedení více reprezentovat proevpropské cítění voličů ODS.

MF Dnes - 11. 10. 2002