You are here: Home Články / Articles 2002 ODS po povodních

ODS po povodních

Občanská demokratická strana nebude vzpomínat ráda na povodňový rok 2002. Ještě než byli její hejtmani a starostové vystaveni v létě těžké zkoušce velké vody, strana na jaře zažila politickou povodeň v podobě nečekané volební porážky. Z jejích následků se bude jen těžko vzpamatovávat zejména proto, že vedení strany, jak se zdá, se není schopno poučit. Po krk v politické povodni by tak mohla strana Václava Klause být i po prosincovém kongresu strany.

Volební porážka ukázala zcela jasně, kde jsou slabiny kdysi mocné strany. Tou hlavní je skutečnost, že se ODS od roku 1997 přeměnila v rigidní monolit, stranu jednoho muže, v němž není místo pro skutečnou vnitrostranickou demokracii. A tam kde není demokracie, není ani místo pro diskusi a otevřenou analýzu chyb a problémů.

Analýza volebního neúspěchu, kterou pro stranu vypracoval narychlo vytvořený tým, se nese v podivném normalizačním duchu. Připomíná „sebekritické“ dokumenty, které si v minulém režimu nechávala vypracovat komunistická strana, když jí teklo do bot. Od komunistů jsme se nakonec obvykle dozvěděli, že systém je v pořádku, problémy jsou jen dílčí, a že je především nutné se mít na pozoru před vnějšími nepřáteli, kteří by závan kritického ducha chtěli zneužít proti straně.

Téměř stejnou rétoriku jsme tentokrát zaslechli i z nitra ODS. Sám její předseda mluvil o tom, že strana nepotřebuje rady z vnějšku. Bojovně naladěný Klausův poradce Ladislav Jakl (který není oficiálně členem ODS, ale často se vyjadřuje, jakoby byl přinejmenším jejím místopředsedou), dokonce varoval před zbytečným slabošstvím následujícími plamennými slovy: „Pokud se mnozí lidé v ODS budou chovat nadále tak zbaběle a ustrašeně, papouškovat kritiku vlastních nepřátel a odepisovat Václava Klause, tak už tam fakt asi budu muset vstoupit…To opravdu stačí tak málo, aby se někteří členové vedení ODS tak rozklepali? Stačí pár komentářů notorických dobrovolných hrobařů ODS a už budeme přejímat jejich názory na politiku a kampaň ODS a na předsedu Klause jakbysmet? To nemáme názory vlastní? …Pryč s blbou náladou!“

Jakl měl jistě pravdu, když řekl, že odepisovat Klause by bylo chybou. Ačkoliv právě Klaus nese za neúspěch ODS ve volbách hlavní vinu (protože to byl on, kdo stranu přeměnil v polo-haiderovskou formaci jednoho muže), každému, kdo ho analyticky sleduje, především tedy „hrobařům ODS,“ bylo už dopředu jasné, že Klaus sám hned tak z čela strany neodejde. Nemohl by nic podobného udělat, protože není schopen kriticky reflektovat své chyby. A aby byl „odejit“, k tomu možná jeho oponentům budou scházet síly.

Z analýzy neúspěchu ODS a výzev k činům přicházejícím od odvážnějších členů se tak stalo trapné přešlapování. Předčasný kongres strany byl odložen na prosinec, kde vedení „nabídne své funkce“. Do té doby bude strana kriticky reflektovat své problémy. Ve skutečnosti i bez půl roku trvající reflexe jsou problémy poměrně jasné.

Jedním z hlavních důvodů pádu ODS, kromě již zmíněné rigidity a monolitičnosti, byla opoziční smlouva a její devastující účinky na voliče. Analýza volebního neúspěchu sice opoziční smlouvu zmínila, ale nechtěla uznat, že špatný byl samotný (Klausův) nápad, který ve jménu udržení moci zmrazil některé demokratické mechanismy a dal sociálním demokratům volnou ruku. Podle analýzy ale nebyla chybou samotná smlouva (Klaus chyby nedělá), ale spíše se prý jen nepodařilo smlouvu prodat veřejnosti!

Dalším důvodem porážky ODS byla sílící protievropská rétorika Klause a dalších předáků, která se dostala do ostrého rozporu s pro-evropským voličstvem ODS. Mnozí tradiční voliči ODS nakonec museli volit mezi Klausem a Evropou. Pro mnohé pravicové voliče nakonec Evropu reprezentovala ČSSD. Taktickou chybou byla též hysterie okolo Benešových dekretů, která nahnala mnoho voličů přímo do náruče KSČM. Podobně tomu bylo i v případě zahrávání si s populisticko-nacionalistickými tématy hodnými Jörga Haidera a reprezentujícími totální odklon od liberálních idejí, z nichž se ODS zrodila.

Trapná a kontraproduktivní byla i mobilizace proti „socialistům“, které čtyři roky ODS držela u moci, a kteří si u vlády počínali demokraticky lépe než před nimi ODS. Analýza volebního neúspěchu sice tuto taktiku kritizuje, ale opět neříká jasně, kdo je hlavním viníkem.

Špatná byla ovšem celá volební kampaň, stojící jen na jednom muži a opřená o agresivní, útočná hesla. Ta jenom podtrhla skutečnost, že ODS není schopna dělat vstřícnou konsensuální politiku s „lidskou tváří" a nadělala si z ostatních stran nepřátele. Analýza opět nezmiňuje, že takový styl je jen odrazem osobnosti předsedy strany.

ODS neprospěly ani Klausovy řeči o kriminalizaci podnikatelů, dokonce i těch, kteří byli v řádném soudním řízení odsouzeni, nebo snaha ODS ovládnout některá média. Nechutné chování spojenců strany v mediálních radách popudilo mnoho lidí. Překvapivé je, že mnohé voliče zřejmě popudila i zcela jednostranná kampaň ve prospěch ODS na obrazovce TV Nova. Klaus ve své vlastní analýze hořce poznamenal, že ODS nebyla schopna nabídnout veřejnosti stejně populární politiky, jakými jsou například Petra Buzková nebo Stanislav Gross v ČSSD. Přitom nedostatek takových politiků v ODS je opět jen Klausovým vlastním dílem.

Byl to především on, kdo ze strany donutil odejít nejen všechny své kritiky, ale každého zdatnějšího politika, který se odvážil myslet skutečně nezávisle. Po roce 1997 se Klaus programově obklopil přitakávači, kteří se snažili vystupovat více klausovsky než samotný Klaus, takže často působili jako Klausovy karikatury. Postrádali ovšem vůdcovo charisma. Jejich zásadním problémem byla a je totální absence kritického myšlení a názorů lišících se od těch Klausových.

Tito mladí technologové moci by se nyní Klause nejspíše rádi zbavili, jenomže bez Klause politicky nepřežijí a budou nahrazeni novou garniturou politiků rekrutujících se z regionů. Proto ochotně pomáhají Klausovi blokovat změny a ODS tak trapně přešlapuje bez jasného plánu, co přesně dělat.

Strana měla první velkou šanci překročit svůj stín, když se v Praze volil letní primátor, který měl nahradit charismatického Jana Kasla, jenž ze strany vystoupil před volbami. Volba Igora Němce, politika, který svým stylem a způsobem vystupování připomíná bývalé komunistické aparátčíky, byla jen smutným potvrzením skutečnosti, že ODS se pohybuje v bludném kruhu.

Tato volba paradoxně „zadělala“ na problémy během povodní. I když totiž Igor Němec v roli primátora během povodní v lecčems selhal, neselhal zásadním způsobem. Značná část kritiky se na jeho hlavu snášela pro to, co reprezentuje a jak vystupuje. Celkově záporné hodnocení jeho vystupování během povodní, kterého se mu dostalo od veřejnosti, nakonec přehlušilo i pozoruhodné výkony některých hejtmanů a starostů zvolených za ODS mimo Prahu. Chválu za vystupování během povodní tak sklidila především sociálně demokratická vláda.

Samotná ODS se nakonec od Němce odvrátila a na post primátora pro podzimní komunální volby nominovala starostu Prahy 6 Pavla Béma. Problém je v tom, že za Bémovou nominací je opět Klaus. A to může být pro Béma osudným, pokud Klaus neobhájí svou pozici předsedy strany na prosincovém sjezdu, nebo místo sebe neprosadí právě Béma.

Před podzimními komunálními a senátními volbami je ODS v nezáviděníhodné pozici. Mnoho regionálních a municipálních lídrů si uvědomuje, že největším problémem pro stranu se stal její předseda. Ve volbách budou chtít jistě uspět, ale uvědomují si, že případný úspěch ODS v podzimních volbách posílí Klausovu pozici. Koneckonců to byl zřejmě jeden z hlavních důvodů, proč byla volba nového vedení odsunuta až na prosinec.

Klaus si dobře uvědomuje, že v komunálních volbách si ODS tradičně počíná dobře. Ví též, že ODS nehrozí velká porážka ani v senátních volbách, protože na rozdíl od ostatních stran nemusí obhajovat tolik křesel. Ačkoliv dnes už je jasné, že pokud místní politici ODS v komunálních a senátních volbách uspějí, bude to téměř navzdory Klausovi a centrálnímu vedení strany, Klaus si případný úspěch strany klidně přivlastní.

O tom, že politici ODS hledají způsoby, jak se předsedy zbavit, svědčí i nedávná „senzační“ odhalení bulvárního deníku Blesk o Klausových milostných pletkách s mladou bývalou letuškou. Ačkoliv se objevily spekulace, že odhalení milostné avantýry bylo spíše pokusem vylepšit Klausův image nerudného, suchopárného pedanta, ve skutečnosti mnohem spíše navedl Blesk na „stopu“ některý z Klausových odpůrců.

Deník totiž citoval Klausova blízkého spolupracovníka, který vypovídá, že Klausova milenka se před dvěma lety pokoušela neúspěšně o přijetí na Vysokou školu ekonomickou. „Teď už tam je,“ pravil zdroj Blesku, naznačujíc, že k přijetí na školu mohl své milence pomoci Klaus. Něco podobného v žádném případě nevypadá jako pokus vylepšit Klausův image, ale spíše jako návod pro seriózní novináře, aby si všimli Klausova možného korupčního jednání.

ODS je stranou momentálně hluboce rozpolcenou. Klaus se opotřeboval a stal se přítěží. Přesto mluví o tom, že z čela strany odejde teprve, až si vychová svého nástupce. Jak dlouho mu takové vychovávání může trvat, není jasné a ambiciózní politici strany na regionální úrovní možná nebudou chtít čekat. Prosincový kongres tak bude nejspíše tuhým soubojem Klause a jeho podpůrců s novými tvářemi z regiónů. Ti si uvědomují, že pokud neuspějí, může být silná pozice ODS napravo od středu vážně ohrožena.

Znovuzvolení Klause by totiž zcela jistě znamenalo jen další posun ke kyselému protievropanství a populistickému zneužívání nacionalismu. Bylo by též překážkou pro tolik diskutovanou integraci pravice a vytvořilo by tak prostor pro nástup nové proevropské pravicové strany, která by mohla vzniknout buď integrací stávajících menších stran (bez ODS), nebo okolo Evropských demokratů Jana Kasla. V příštích parlamentních volbách by pak ODS mohla být už jen politickým skanzenem, který by svým klausovským nacionalismem a brojením proti Evropské unii ještě více než dnes připomínal KSČM.

Literární noviny - 9. 9. 2002