Nacházíte se zde: Úvod Články / Articles 2004 Boj o ČT je bojem o demokracii

Boj o ČT je bojem o demokracii

<p>




To, co se na povrchu jeví jen jako technicistní politické tahanice o způsob financování České televize a médií veřejné služby obecně, je ve skutečnosti zásadním střetem o povahu demokracie v České republice. Za fasádou zdánlivě racionálních debat o výši těch či oněch poplatků se skrývá frontální útok odpůrců otevřené společnosti a představitelů klientelských struktur na vůbec nejdůležitější hlas, který má v moderních demokraciích občanská veřejnost.
<P>
Veřejnoprávní média jsou hlasy občanské veřejnosti, což není jen jakési náhradní označení pro neurčitou masu občanů. Filozofové, jako například Jürgen Habermas a Charles Taylor, upozorňují, že veřejnost je jednou ze základních forem občanské společnosti, v níž se členové společnosti setkávají zejména prostřednictvím médií, aby v racionálním diskursu probrali témata vzbuzující obecný zájem a mohli si na ně vytvořit společný názor. <P>
Veřejnost coby místo diskuse, které se potenciálně účastní každý, je tedy prostorem, v němž se vytvářejí racionální názory, které mají být vodítkem pro politickou moc. Tu musí kontrolovat a držet v šachu nějaká vnější instance. Tato instance není v moderních demokraciích už definována jako boží vůle či přirozené právo, nýbrž jako jistý druh diskursu, který vychází z rozumu. Tam, kde silná veřejnost neexistuje, politická sféra funguje bez účinné kontroly a začne kolonizovat veřejný prostor, v němž srůstá se soukromými zájmy.<P>
Moderní demokracie vytvořily média veřejné služby především proto, že soukromá média, jež se řídí zákony trhu, nemohou být reprezentanty občanské veřejnosti ve vztazích se státní a politickou mocí. Jejich přirozeným zájmem je zisk a ten se nejsnadněji tvoří na základě nejnižšího společného jmenovatele, kterým je lidová zábava. Pro racionální diskurs, například v podobě kvalitních politických diskusí, dokumentů a nezávislého zpravodajství, není v takovém bavičském prostředí prostor.<P>
Navíc soukromá média mají tendenci uzavírat spojenectví s konkrétními politickými skupinami, které si pěstují oboustranně výhodné klientelské vztahy s finančními skupinami v pozadí takových soukromých médií. Ve všech moderních demokraciích soukromým médiím hrozí, že se stanou obětí srůstání politických, mediálních a ekonomických zájmů.<P>
Média veřejné služby tedy dnes zůstávají často posledními institucemi ve veřejném prostoru, které mohou plnit roli mediálně viditelné protiváhy politické moci. Navíc jsou důležitá i proto, že moderní demokracie už dávno nejsou založeny jen na prosté vládě většiny. Každý z nás může být členem nějaké, například politické, většiny, ale každý z nás—ať chceme či nechceme—je vždy členem nejrůznějších menšin, do nichž je moderní společnost strukturována. Média veřejné služby, která mají za úkol menšinové názory profilovat, jsou tak zásadní baštou proti tyranii většiny a většinového vkusu.<P>
Toto vše by snad nebylo ani nutné psát, pokud by právě souboj o fungování demokratické občanské veřejnosti nebyl podstatou toho, co se momentálně odehrává v České republice v podobě politických šarvátek o média veřejné služby. Snahy politiků, kteří se zasazují za omezení finanční podpory těmto médiím, mohou mít různé důvody. Někteří se skutečně mohou naivně domnívat, že chrání ekonomické zájmy chudých občanů.<P>
Pro jiné politiky je ovšem licitování o poplatky a povolený rozsah reklamy jenom užitečnou zástěrkou pro cílené pokusy média veřejné služby zlikvidovat. Vědí přeci dobře, že se česká rodina ekonomicky nezhroutí, zvýší-li se poplatky v době, kdy jeden jediný lístek na film do jakéhokoliv multiplexu stojí dvakrát více než měsíční poplatek za ČT, která nabízí obrovské množství pořadů na dvou kanálech. <P>
Ti politici a představitelé občanské společnosti, kteří se obávají o osud médií veřejné služby, a tedy i o osud demokratické veřejnosti, by se měli v prvé řadě pokusit změnit samotný způsob, kterým se o financování médií veřejné služby rozhoduje. Ten se v současné podobě stal nástrojem politického vydírání, což omezuje nezávislost zmíněných médií. Zároveň je nutné aktivně bojovat za změnu volby rad, které dozírají na média veřejné služby, protože ty jsou nyní v područí Poslanecké sněmovny, a tedy konkrétních politických zájmů. <P>
Je také třeba jasně identifikovat politiky, kteří jsou v podezření, že se snaží média veřejné služby zničit buď proto, že pracují v žoldu médií soukromých, anebo proto, že jsou prostě nepřáteli liberální demokracie. Pokud nebudou demokraté schopni nezávislý veřejný prostor bránit, bude vytunelován lidmi s post-normalizační bolševickou mentalitou, kteří už v této zemi vytunelovali a ovládají kdeco.



<P>
<P>
<I>
Úvodník Literárních novin - 23. 2. 2004
<P>

<P>