Nacházíte se zde: Úvod Články / Articles 2004 Česká diskuze o Evropě

Česká diskuze o Evropě

Nepřijetí dohody o evropské ústavě na summitu Evropské unie v Bruselu dále zproblematizovalo diskusi o EU v České republice. Ve vztahu k EU, je totiž česká domácí politika nejvíce nejednotná ze všech kandidátských zemí. Vládní koalice, která má v Poslanecké sněmovně jen nejtěsnější možnou většinu, se staví kladně vůči dalšímu politickému sjednocování Evropy, jemuž měla dát právě evropská ústava další impuls. Vláda má ovšem proti sobě téměř stejně silnou opozici (sestávající z komunistů a občanských demokratů), která je k EU značně skeptická.

Zatímco před referendem o členství v EU vyzývali komunisté své voliče, aby hlasovali proti členství, ODS se řídila heslem „Ke členství v EU (bohužel) nemáme alternativu.“ Její kritika dalšího sjednocování EU vyústila až do odmítnutí evropské ústavy coby nepotřebného dokumentu.

Neúspěch ústavodárného summitu bude českou politickou scénu dále polarizovat. Rýsuje se totiž reálná možnost, že pokud se nepodaří nakonec evropskou ústavu ještě přijmout, začne se tvořit dvourychlostní Evropa, v níž se tvrdé jádro okolo německo-francouzské osy bude politicky integrovat rychleji než zbytek EU. Premiér Vladimír Špidla i ministr zahraničí Cyril Svoboda už naznačili, že by v takovém případě měla Česká republika usilovat o to, aby se připojila k německo-francouzskému úsilí.

Na něco takového ovšem nemohou ani komunisté ani ODS přistoupit. V příštích několika měsících lze proto očekávat skutečnou politickou válku mezi vládní koalicí a opozicí. V případě, že jednání o ústavě definitivně zkrachují, octne se vláda pod enormním tlakem, aby se nepokoušela připojit k tvrdému integračnímu jádru. Opozice si totiž dobře uvědomuje, že takový krok by byl nejspíše nezvratný, protože v roce 2006, kdy se může ODS dostat k moci, by bylo pravděpodobně již pozdě na to, aby se Česká republika z pevnější politické integrace vymanila.

Summit také zproblematizoval vztahy uvnitř visegrádského uskupení. Špidla v několika rozhovorech naznačil, že je kritický k polskému nekompromisnímu postoji. Je také jasné, že pokud by Česká republika byla v tvrdém integračním jádru, z visegrádských zemí by přinejmenším Polsko zůstalo mimo takové jádro. Paradoxně právě ODS—strana, jenž kdysi pod vedením Václava Klause téměř zničila visegrádskou spolupráci—nyní chválí „polské přátele“ za to, že svým tvrdým postojem k evropské ústavě zabrzdili další integraci Evropy a volá po užší spolupráci s Poláky!

Vztahy k EU jsou v české politice komplikované ještě z jednoho důvodu. Oficiální postoje politických stran se totiž ne zcela kryjí s postoji jejich tradičních voličů. Zatímco vedení ODS je nyní vůči EU velmi skeptické, voliči a členové této strany patří podle průzkumů veřejného mínění k nejvíce proevpropskému segmentu obyvatelstva. Na druhé straně škály jsou pak sociální demokraté a lidovci, jejichž vedení jsou silně proevpropská, ale jejichž voliči mají k EU spíše vlažný postoj.

Tato zjevná disparita se může projevit už ve volbách do evropského parlamentu v červnu příštího roku. Lze totiž očekávat, že k těmto volbám přijdou spíše lidé, kteří mají k EU pozitivní vztah, zatímco odpůrci EU a euroskeptici zůstanou doma. To může vyústit do značného přebíhání euro-optimistických voličů, kteří by v domácích volbách volili například ODS, k jiným, více proevpropským stranám.

Podobné přebíhání voličů mezi stranami by zřejmě také nastalo v případě, že by nakonec byla evropská ústava přijata a v České republice by se k otázce ústavy konalo referendum. Průzkumy naznačují, že zatímco mnoho tradičních voličů ODS by ústavu podpořilo, naopak mnoho voličů stran vládní koalice by mohlo být proti.

Jinými slovy, diskuse o Evropě může na české politické scéně vést ke značnému přeskupování voličů a také k napětí uvnitř těch politických stran, jejichž předáci jsou v pohledech na EU v jasném rozporu s názory svých voličů. Může dokonce nakonec způsobit i to, co se nepodařilo v několika posledních letech—vznik nové, životaschopné politické strany napravo od politického středu. Ti pravicoví voliči, kteří jsou proevpropsky naladěni, totiž v současné době, kdy se Unie svobody propadá do bezvýznamnosti, nemají v České politice koho volit.

Mosty - 5. 1. 2004