Nacházíte se zde: Úvod Články / Articles 2004 Eurovolby: Najdeme i dobré zprávy

Eurovolby: Najdeme i dobré zprávy

Výsledky prvních českých voleb do Evropského parlamentu vzbudily rozpaky, lamentování, místy až zděšení. Jistě: nízká volební účast, vítězství euroskeptiků, druhé místo komunistů, imunita pro trestně vyšetřovaného bývalého televizního magnáta nebo možný pád vlády nejsou důvody k jásání. Přesto mohou mít první české eurovolby i pozitivní dopady.

Tím prvním je, že konečně nastane účtování v nejsilnější vládní straně. Ta je od odchodu Miloše Zemana svým největším nepřítelem. Takřka v přímém přenosu probíhá v ČSSD bratrovražedný boj plný intrik a vzájemného osočování, který zcela zastiňuje některé dobré počiny vlády. Neschopnost současného vedení ČSSD a premiéra komunikovat s veřejností vejde možná jednou do učebnic politické historie jako odstrašující příklad.

Naprosté fiasko ČSSD v eurovolbách uspíší proces její vnitřní krystalizace. Strana se bude muset rozhodnout, čím je, co chce, kdo za ní mluví. To je dobrá zpráva, protože každá moderní evropská země potřebuje zdravou sociální demokracii. Paranoidní spolek, zmítající se mezi kryptokomunismem, národním socialismem a třetími cestami, nemůže být nakonec ani protiváhou sebevědomých komunistů.

Je dobré, že ČSSD dostala rozhodné varování, které ji popožene na cestě k vnitřním změnám, už v polovině řádného volebního období. Jelikož předčasné volny jsou nepravděpodobné, má strana—ať už padne současná vláda nebo ne—ještě dva roky, aby se vzpamatovala. Těm, kterým záleží na tom, aby roli nejsilnější levicové strany dlouhodobě nepřevzala KSČM, svitla naděje, že evropský výprask postaví nemocnou ČSSD na nohy. Na škodu by jí koneckonců nebyla ani role strany opoziční, ale musí být dostatečně silná, aby nebyla pohlcena komunisty.

Dobrou zprávou též je, že se napravo od politického středu vynořil nový subjekt, který nabízí alternativu vůči euroskeptickým občanským demokratům. Výsledky voleb vytvořily dva roky před parlamentními volbami velmi dobrou nástupní pozici pro Sdružení nezávislých kandidátů-Evropské demokraty. Roztříštěná „neodéesovská“ pravice tak konečně možná našla gravitační centrum.

Nesčetné pokusy sjednotit malé pravicové strany neplodným vyjednáváním může být nyní nahrazeno bismarkovskou metodou cukru a biče. Výsledky voleb legitimují SNK-ED k tomu, aby nabídla kvalitním politikům z malých stran--od Unie svobody až po Občanskou demokratickou alianci--možnost novou hvězdu na politickém nebi posílit. Zároveň jí tyto výsledky dávají dostatek síly, aby se nepouštěla do neplodných vyjednávání, v nichž se nakonec sčítají už jenom nuly.

Výsledky voleb by tak mohly spustit proces, který by v konečném důsledku pročistil poměry jak na levici, tak na pravici. Čeští voliči, kteří hromadně bojkotovali evropské volby i proto, že si údajně neměli z čeho vybírat, budou možná mít za dva roky o něco jasnější programovou nabídku.

Jakkoliv hrozivě vypadá vzestup KSČM, i tento úspěch je jenom relativní a může se komunistům vrátit jako bumerang. Tak především volební účast necelé třetiny voličů uměle nafoukla skutečné preference KSČM. Pokud se i za dva roky budou očekávání komunistů upínat k metě dosažené v eurovolbách, mohou být krutě zklamáni. Výrazný úspěch komunistů vyslal varování české demokratické veřejnosti. Lidé, kteří ignorovali volby ve prospěch delšího víkendového pobytu na chalupách, si musí vybrat. Buď se k urnám příště dostaví, nebo se jim mohou chalupy brzy opět stát posledním útočištěm před komunisty.

Dobrou zprávou je svým způsobem i složení skupiny 24 českých europoslanců.

Velmi rychle se ukáže, že nacionalisté, komunisté a populisté se buď výrazně „poevropští“, anebo budou hrát v europarlamentu jen druhé housle. To bude zatěžkávací zkouška zejména pro ODS. Tato strana si svým výrazným úspěchem naložila na svá bedra největší díl odpovědnosti—přinejmenším symbolicky--za evropskou budoucnost České republiky, což může mít jistý výchovný účinek. První signál dostaneme už v podobě zařazení zástupců ODS v rámci EP. Pokud skončí mimo hlavní proud evropské politiky, nemusí nakonec za dva roky být ani dominantní silou hlavního proudu české politiky.

MF Dnes - 16. 6. 2004