Nacházíte se zde: Úvod Články / Articles 2004 Ne referendu o euroústavě

Ne referendu o euroústavě

Exprezident Václav Havel nedávno poznamenal, že by se o chystané evropské ústavě nemělo rozhodovat v lidovém hlasování. Podle Havla je text málo srozumitelný na to, aby se lidé mohli odpovědně rozhodnout. Ve skutečnosti je nesmyslné jakékoliv referendum o něčem tak komplexním, jako je ústava.

Každá ústava—ať už je napsána sebekrásněji--je pro laika těžko srozumitelná, protože je třeba pochopit nejenom její jednotlivá ustanovení, ale také rozumět vzájemné provázanosti jejích částí a předvídat její možné politické a institucionální dopady. Přesně z tohoto důvodu jsou ústavy většinou přijímány buď parlamenty nebo speciálními ústavodárnými shromážděními.

Informace z druhé ruky

Profesionální politiky si v parlamentních demokraciích občané volí a platí i proto, že o mnohých komplikovaných zákonech, včetně těch ústavních, je možné si udělat správný úsudek teprve na základě důkladného posouzení, na které nemá průměrný občan ani čas, ani a odborné zázemí. Ti, kdo hlasují o ústavě, by si měli takový dokument nejprve prostudovat, popřípadě si k němu vyžádat expertní stanoviska. Rozprava o takovém dokumentu by se, pokud možno, neměla stát obětí politické demagogie, kterou jsou vždy poznamenány kampaně před referendy.

Naprostá většina lidí, kteří hlasují v referendech o něčem tak komplexním, jako je ústava, se nakonec řídí informacemi z druhé ruky a jsou tedy snadno manipulovatelní. Lidové hlasování se v takových případech nakonec často stává plebiscitem o popularitě politických stran a s podstatou věci souvisí jen zprostředkovaně.

Hlasování v různých volbách, v nichž lidé vyjadřují své preference pro politické strany nebo konkrétní politiky, je velmi odlišné od referend o složitých tématech. Už v samotné podstatě parlamentních či jiných voleb je zakódováno, že voliči nehlasují jen o tom, co ta která strana, či politik, slibují, ale také vyjadřují své sympatie. Do jejich rozhodování vstupují též zkušenosti, které s tou kterou stranou, či politikem, mají z minulosti.

Populismus nebo kalkulace?

Referenda mohou dávat smysl, pokud se týkají jasného polarizujícího tématu, o němž se lze jednoznačně vyjádřit „ano“ nebo „ne“. Proto lze pochybovat dokonce i o smyslu referend, která se konala k otázce vstupu do Evropské unie. I tam bylo komplexní téma, které souviselo například s obsahem přístupových smluv (které naprostá většina hlasujících nikdy neviděla), zúženo především na pocity a naděje. Přece jen si ale bylo nakonec možné vytvořit názor kvalifikovanější, než je tomu v případě hlasování o ústavě. Občané mohli porovnávat; například se přesvědčit, jaké byly dopady členství na země, které se k EU připojily v minulosti.

Snaha přenést rozhodnutí o ústavě z politiků na voliče je buď výrazem populismu nebo politických kalkulací, které se samotnou ústavou nemají nic společného. I rozhodnutí britského premiéra Tonyho Blaira vypsat o euroústavě referendum je do značné míry výsledkem snahy řešit s pomocí referenda domácí politické problémy. Výsledek hlasování bude nakonec záviset stejně především na tom, která strana bude v kampani před referendem efektivnější. Naprostá většina těch, kdo se referenda zúčastní, bude hlasovat o tom, které politické verzi uvěří.

Jak málo jde o ústavu, a jak mnoho jde o jinou polickou agendu, se lze přesvědčit i v českém kontextu. Po referendu o ústavě nejvíce volá Občanská demokratická strana—tedy strana, která je jinak výrazným odpůrcem referenda coby nástroje rozhodování. ODS je proti ústavě, ale evidentně se bojí vzít na sebe odpovědnost za její odmítnutí, nebo se obává, že by parlamentní souboj prohrála. Vládní strany, snad aby nevypadaly „nedemokraticky“, myšlenku referenda nemají odvahu odmítnout. Ve skutečnosti je více nedemokratické učinit prostřednictvím referenda z rozhodování o něčem tak komplexním, jako je euroústava, souboj v demagogickém přesvědčování voličů.

Lidové noviny - 4. 6. 2004