Nacházíte se zde: Úvod Články / Articles 2004 USA není zemí imperialismu

USA není zemí imperialismu

Od zániku bipolárního světa, kdy se jedinou supervelmocí staly Spojené státy americké, zbytek světa od USA nejen mnoho očekává, ale také si promítá do tohoto globálního hegemona mnohé své frustrace. Amerika je obviňována z rostoucího unilateralismu, který údajně spočívá v tom, že se USA při obraně svých národních zájmů občas odmítají řídit mezinárodním právem, ignorují názory mezinárodního společenství, a obcházejí Organizaci spojených národů.

Nejradikálnější kritici současné Ameriky popisují toto chování jako imperialismus. Dokonce i od renomovaných autorů na obou stranách oceánu jsme se už dočkali předpovědí, že--stejně jako jiné mocné říše minulosti--se i americké impérium eventuálně zhroutí, protože přeceňuje své síly. Nejradikálnější kritici varují, že imperiální politika je dlouhodobě neslučitelná s demokracií a tudíž se stává nejen hrozbou demokracii v USA, ale i nebezpečím pro svět.

Atraktivní předpovědi

Tyto a podobné předpovědi jsou sice atraktivní, ale vycházejí ze zásadního nepochopení Ameriky. Pokud by totiž USA byly skutečně impériem, museli bychom nejprve vymyslet nějakou zcela novou definici tohoto pojmu.

Všechny dosavadní imperiální říše byly založeny na teritoriální expanzi. Imperiální velmoci buď přímo kontrolovaly dobytá území, nebo se nechaly zastupovat loutkovými režimy. USA tak nečiní. Když už použijí sílu k prosazení svých zájmů, okamžitě se rozpoutá debata o tom, jak a kdy z poraženého státu odejít, popřípadě, jak tam zakotvit demokratické mechanismy.

Chybí i druhý znak imperiální politiky, kterým je využívání převahy k další expanzi. Minulá impéria mohla zastavit v dobývání dalších území buď jen protisíla, nebo dočasný nedostatek vlastních zdrojů. USA mají tak obrovskou převahu, že by mohly bez problémů vytvořit impérium vetší, než jakékoliv jiné v lidské historii. Nečiní tak. Vojenskou sílu používají, jenom když je ohrožena jejich národní bezpečnost, nebo když jsou vtaženy do konfliktu svými spojenci, kteří se ocitnou v nouzi.

Protože se historicky známých imperiálních rysů v případě USA jaksi nedostává, někteří kritici tvrdí, že USA jsou novým typem postkoloniálního impéria, které nepotřebuje dobývat území, protože svou politickou nadvládu uskutečňuje prostřednictvím ekonomické, kulturní a technologické hegemonie. Nejdůležitějším nástrojem americké imperiální hegemonie je prý globalizace, která ve skutečností není ničím jiným než amerikanizací.

Jelikož tento typ hegemonie ovšem není možné šířit silou, nabízí nám kritici USA teorie o americké globální manipulaci s pomocí ideologie universalismu amerických hodnot, kultury a stylu života. Rádi označují Američany za prosťáčky, ale nebyli zatím schopni uspokojivě vysvětlit, proč má kultura těchto prosťáčků takový globální dopad. Že by snad opravdu měla přirozený universalistický náboj?

Frustrace ze slabosti Evropy

Americká hegemonie je ve skutečnosti především výsledkem obrovské dynamiky amerického modelu. Není nijak plánována a jejím cílem rozhodně není vytvoření nového impéria. Navíc globalizace pracuje obousměrně. Například objem amerických zahraničních investic je zhruba stejný jako příliv zahraničního kapitálu do USA.

Ani zahraniční politika USA není nijak jednoznačná. Dlouhodobě osciluje mezi izolacionizmem, liberálním multilateralismem, a unilateralistickým mesianismem. Ten je ve své neokonzervativní podobě založen na víře, že svoboda, demokracie a lidská práva jsou universální hodnoty, jejichž aktivní šíření je prospěšné. Způsob jejich šíření Bushovou vládou je dosti nešťastný, ale není podřízen myšlence imperiální říše. A nezapomínejme, že lidská práva hrála důležitou roli i v clintonovském liberálním multilateralismu.

Původně byly tyto hodnoty produktem evropského osvícenství. To, že jsou nyní považovány mnohými Evropany za nástroj údajného amerického imperialismu, souvisí především s evropskou frustrací z vlastní slabosti. Bylo by ovšem katastrofální chybou, kdyby kvůli transatlantickým sporům bylo vylito s vaničkou i dítě. Zmíněné hodnoty jsou totiž universální přinejmenším v tom, že tam, kde se je podaří zakotvit, žije se lidem lépe. Pokud nenásilné šíření těchto hodnot někdo vidí jako americký imperialismus, pak nezbývá než tento „imperialismus“ přivítat.

MF Dnes - 13. 10. 2004