Nacházíte se zde: Úvod Články / Articles 2004 Válku s terorem brzdí Evropa

Válku s terorem brzdí Evropa

Předseda Evropské komise Romano Prodi prohlásil, že americký postup ve válce proti terorismu selhal. Úspěch boje proti terorismu prý vyžaduje zapojení diplomacie a politiky, nikoli pouze vojenské akce. To, že americký recept není správný dokazuje podle Prodiho skutečnost, že rok poté, co začala válka proti Iráku, je teroristické nebezpečí nekonečně větší než kdykoli dřív.

Válka s terorismem skutečně nefunguje, tak jak by měla, ale není to především zásluhou USA. Větší podíl na selhání západní civilizace v boji s islámským fundamentalismem má právě Evropa. Před tím, než jakýkoliv evropský činitel vypustí z úst kritická slova na adresu Američanů, měl by si zamést před vlastním prahem.

Takové zametání by muselo začít bilancí toho, co Evropa konkrétně udělala pro boj s terorismem po teroristickém útoku na USA 11. září 2001, ke kterému došlo rok a půl před válkou v Iráku, a při němž zahynulo zhruba dvacetkrát více lidí, než před několika dny v Madridu. Od evropských politiků jsme už v roce 2001 slyšeli mnoho výzev k vyjednávání, politickým řešením a k ekonomické pomoci, která by údajně odstranila sociální podhoubí terorismu.

Brzy se ovšem zjistilo, že není s kým vyjednávat. Usáma bin Ládin se z jakéhosi podivného rozmaru skrýval a skrývá. I celá jeho nadnárodní teroristická síť operuje v hluboké konspiraci. Vedoucí postavy v této síti nejsou žádní chudáci, kteří čekají na ekonomickou pomoc. Evropany a Američany nenávidí prostě proto, že jsou západním Satanem. Jak s nimi vyjednávat?

Když evropští politici mluví o politických řešeních boje s terorismem, mají na mysli především přijímání různých rezolucí v Organizaci spojených národů, usnášení se na neslaných nemastných výzvách, či neplodné vyjednávání s diktátory, kteří stojí v čele mnoha islámských států, a z nichž někteří jsou známí tím, že poskytují teroristům podporu.

Útok na Afghánistán ještě Evropané se skřípěním zubů přijali, o Saddámovi Husajnovi nyní ovšem tvrdí, že s teroristy nespolupracoval a vojenský zásah proti němu byl tudíž neoprávněný. Možná Saddám vskutku nespolupracoval s bin Ládinem. Jisté ovšem je, že jeho režim například vyplácel odměny rodinám palestinských sebevražedných atentátníků.

Současný syrský režim též otevřeně podporuje celou řadu teroristických organizací, z nichž mnohé útočí na Izrael. Politickým řešením pro mnoho evropských politiků ovšem není tlak na Sýrii, ale nechutné výpady proti izraelské demokracii. Zřejmě existuje „dobrý“ a „špatný“ terorismus.

Zůstaneme-li u toho „špatného“, který prý Američané nezvládají, je naprosto jasné, že se mu daří a bude ještě nějakou dobu dařit zejména zásluhou slabosti evropské části euroatlantické civilizace. Ta se proti tomuto smrtelnému nebezpečí není schopná zmobilizovat. Stejně jako mnohokrát v minulosti je pro Evropu snadnější obviňovat USA z používání „politiky síly“.

Co na tom, že díky této „politice síly“ si můžeme odškrtnout ze seznamu zločineckých režimů ten talibánský v Afghánistánu a ten saddámovský v Iráku. Nemáme údajně právo zasahovat do vnitřních záležitostí jiných států. „Řešení“—i v případě takových režimů—je přeci lepší hledat politickou cestou.

Prodiho obvinění, že kvůli americkému zásahu v Iráku je teroristické nebezpečí „nekonečně větší než dřív“, je typickou ukázkou evropského relativismu. Odkud Romano Prodi ví, že by teroristé útočili méně, kdyby k válce nedošlo? S čím srovnává? Kde bere tu nafoukanou jistotu?

Jisté je totiž pouze jedno. Pokud by měla válka s terorismem zůstat v rukou Evropy, jsme ztraceni. Evropané by se udebatovali k smrti—doslovně. Zatímco by teroristé neváhali jednoho dne použít zbraní hromadného ničení, Evropa by i nadále nejspíše hledala „politická řešení“. Na žádná jiná ostatně nemá. To co—naštěstí--nakonec v posledních sto letech vždy má, když jí teče do bot, je Amerika!

MF Dnes - 18. 3. 2004