Jako jedno řešení současné vládní krize se nabízí i vláda odborníků, kterou by zaštítily demokratické politické strany napříč politickým spektrem. Vyvstává ovšem hned několik otázek. Pomohla by taková vláda zemi, a pokud ano, co by mohla reálně udělat? Není to řešení z oblasti nepolitické politiky? Je vytvoření takové vlády reálné, nebo je to politická science-fiction?
Začneme-li poslední otázkou, je možné odkázat k české politické historii. S úřednickými vládami měla bohaté zkušenosti zejména první republika. Poloúřednickou vládou byla i dočasná vláda nestraníka Josefa Tošovského v roce 1998.
V případě, že se v příštích měsících nepodaří sestavit vládu plně politickou, může být i tentokrát řešením vláda nestraníků, jejímž hlavním úkolem by bylo dovést zemi k předčasným volbám. Pokud by bylo předčasné volby obtížné vyvolat, lze si teoreticky představit i vládu odborníků s mandátem až do řádných voleb v roce 2006.
V obou případech by musela existovat široká shoda napříč politickým spektrem, protože i vláda složená z nepolitiků musí mít důvěru Poslanecké sněmovny. Zatímco vláda odborníků, jejímž úkolem je dovést zemi k předčasným volbám, není nereálná, vláda expertů ustavená až do příštích řádných voleb je těžko představitelná.
Důvodem přitom není jen předvídatelný odpor vůči tzv. nepolitické politice, protože vláda odborníků, na které se shodnou hlavní politické strany, je veskrze politickým řešením. Hlavním důvodem možného odporu je, že politické strany chtějí být u moci nejenom kvůli blahu země, ale také (a někdy především) kvůli sobě—a to dokonce i v obdobích, kdy to pro ně nemusí být politicky výhodné.
Být ve vládě znamená mít přístup k nejrůznějším finančním tokům a mocenskému vlivu. Zejména skrze některá ministerstva protékají velké objemy veřejných peněz. V Česku je také třeba ještě dokončit některé privatizační kauzy. Vytvořením vlády odborníků by se některé politické strany dobrovolně odřízly od lukrativních finančních zdrojů i od pozic, z nichž je možné obsluhovat různé klientelské sítě a rozdávat prebendy. Už proto se budou vytvoření vlády odborníků s plným mandátem zuby nehty bránit.
Pokud jde o možnosti takové vlády skutečně vládnout, nemusí být špatné, když za ní stojí hlavní politické síly. Vláda odborníků by dokonce mohla zaštítit přijetí některých nepopulárních reforem, které Česká republika nutně potřebuje.
Nemohla by je samozřejmě provést sama, bez podpory hlavních politických stran. Ty by se musely na reformách shodnout, a podpořit je v parlamentu. Mohlo by to ale být řešení pro politiky výhodné, protože politické strany nerady nesou adresnou odpovědnost za radikální reformy, které mohou být nepopulární.
Důkladná reforma penzijního systému nebo hlubší reformy veřejných financí musí být, tak jako tak, předmětem širší politické shody. Případnou negativní reakcí veřejnosti ovšem vždy utrpí nejvíce ty strany, které jsou momentálně ve vládě.
Vláda odborníků by mohla tohoto nepříjemného dopadu politiky ušetřit. Pro politiky napříč politickým spektrem by také mohlo být snadnější se shodnout na skutečně rozumných řešeních, protože by nemuseli hrát divadlo „vláda-opozice“, které je zejména v případě zásadních kroků kontraproduktivní. Současná krize by tak nakonec mohla mít i pozitivní dopady. To je ovšem jen teorie. V praxi je téměř jisté, že se od českých politiků racionálních řešení nedočkáme a čeká nás spíše vleklá krize.
Právo – 30. 6. 2004