Nacházíte se zde: Úvod Články / Articles 2005 Plány EU zhatí naši vepři boubelatí

Plány EU zhatí naši vepři boubelatí

Prezident Václav Klaus se ohradil proti rezoluci Evropského parlamentu odsuzující diskriminaci Romů, která mimo jiné vyzývá Českou republiku, aby odstranila velkovýkrmu prasat v Letech, jež sousedí s pietním místem, na němž za 2. světové války stál koncentrační tábor. Zahynuly v něm stovky českých Romů. Potomci zavražděných i romské organizace už mnoho let neúspěšně žádají, aby byl vepřín uzavřen.

Klaus míní, že o budoucnosti vepřína by se mělo rozhodovat u nás doma. Připojil k tomu několik jedovatých poznámek na adresu EP: „O vepřínu v Letech hlasovalo 760 poslanců, kteří nevědí, kde jsou Lety, kteří nevědí, že je tam vepřín, kteří nevědí, co se tam stalo.“ Upozornil, že výzva byla součástí dlouhé rezoluce s mnoha body a někteří europoslanci tak prý ani nevěděli, že rozhodují o výzvě týkající se vepřína v Letech. Podle Klause si „normální lidé“ musí položit otázku, co v europarlamentu poslanci dělají, když nevědí, pro co zvedají ruku.

Je potřeba zasadit Klausova slova do patřičného kontextu. Za prvé Česká republika už měla od pádu komunismu 15 let na to, aby vepřín odstranila. Různí politici slibovali různé věci, nestalo se vůbec nic. Přitom nebylo nutné používat neliberální metody, jako je například vyvlastňování v tzv. veřejném zájmu (i když v tomto případě by byl veřejný zájem naprosto na místě). Vláda mohla vepřín už dávno na státní útraty přesunout. Argument, že by to mohlo stát desítky, možná i stovky miliónů korun, jen těžko obstojí. Jde přece o gesto, které se penězi dá jen těžko měřit. A když už bychom měřit chtěli, přišlo by přemístění vepřína každého obyvatele ČR přinejhorším na několik desítek korun!

EP tak poprávu reaguje na urážející nečinnost českých úřadů. Navíc, i když je pravda, že vepřín i bývalý koncentrační tábor stojí na území ČR a že Romy v tomto táboře pobíjeli především čeští dozorci, je koncentrační tábor z 2. světové války na našem území „naší domácí záležitostí“ asi tak, jako je Osvětim jenom záležitostí polskou.

Za druhé je zavádějící argumentovat, že mnozí europoslanci hlasovali o něčem, o čem nemají ponětí. Přesně to samé se děje dnes a denně v českém parlamentu. Zákony připravují experti, schvalují je příslušné výbory, poslanci pak často hlasují jen podle toho, jaké je doporučení jejich strany. Týká se to i tak zásadních zákonů, jako je třeba rozpočet. Jinými slovy, čeští poslanci také velmi často nevědí, pro co zvedají ruku. Jenže pro Klause je důležité, že jsou „naši“. Pokud je ignorance „naše“, je to zjevně v pořádku.

Za třetí se nelze ubránit dojmu, že prezident používá problém vepřína a koncentračního tábora k tomu, aby jen pokračoval ve svém sporu s EP, který začal kritikou dvou europoslanců na jeho adresu kvůli jeho útokům na euroústavu. Je to nepatřičné. Lepší než xenofobní reakce typu „naše vepříny i naše koncentrační tábory jsou našimi záležitostmi a europeisté by se nám do toho neměli plést“ by bylo se nad výzvou EP vážně zamyslet.

Právo - 2. 5. 2005