Ohlasy čtenářů / Reader's responses

Reakce Jana Motyčky na článek Koaliční jednání coby fraška

Dobrý den
Váš článek koaliční jednání jako fraška se mi vůbec nelíbí ( ač s vámi hodně souhlasím a vaše stránky navštěvuji) vadí mi na něm především čas a zbytečná nutnost novináře( Vás) všechno hned komentovat není to třeba dejme těm lidem čas ( alespoň 2 měsíce) buďme na ty dva měsíce zticha vydržme to neštouchejme hned, nerejpejme nehledejme nepátrejme uklidněme se veselme se s pozdravem jan motyčka jarov plzeň - sever.

Reakce J.P: Nepzpochybnoval jsem jejich pravo mit na jednani cas (jakkoliv pred volbami Petr Necas tvrdil, ze pokud nebudeme jednat velmi rychle, potka nas recky scenar), ale podivuji se nad snahou napsat jakousi koalicni smlouvu o mnoha desitkach stran. To je uplny nesmysl, politika neni jako koupe domu nebo jiny podobny soukromopravni akt.

-----

Reakce na článek Šéfredaktoři v roli propagandistů

_________________

Dopis  Aleše Neckáře

Dobrý den, pane Pehe,

v několika předchozích článcích jste upozorňoval na populistickou stranu
Věci veřejné. Já jsem tedy ještě chvíli čekal na její "vybarvení" a nyní
se mi zdá, že zřejmě budete mít pravdu. Váš odhad asi je od začátku
správný.

Začalo se mi zdát, že strana Věci veřejné je v podstatě podnikatelská
skupina, která se snaží dostat k moci a "tahat" za nitky. Jistě jste i vy
zaznamenal, že pan Bárta je majitelem bezpečnostní agentury a první
ministerstvo, o které měli zájem, bylo ministerstvo vnitra. Z tohoto
pohledu věta Radka Johna: Rádi bychom získali vnitro, zajímá nás i místní
rozvoj - tato věta teď asi nabývá zcela jiného významu, než jaký by si
přáli voliči, kteří tuto stranu volili. Stojí i za povšimnutí fakt, že
strana věci veřejné sveřepě trvá na tom, že nechtějí být ve vládě, která
je označována jako vláda proti zadlužování, ale oni chtějí sedět pouze ve
vládě proti zadlužování a proti KORUPCI, což jsem začal vnímat jako
"chytrou" mediální hru, která má zamést pod koberec zřejmě pravou
podstatu toho, o co tady jde. V neposlední řadě nesmíme zapomínat také na
ten fakt, že osobní život Radka Johna, jakkoliv zdánlivě nesouvisí s jeho
politickými kroky, musel být léta plný obelhávání, což se dá v lepším
případě hodnotit jako slabost a v horším případě bychom ho klidně mohli
označit za lháře.

Takže to vypadá, že tady budeme mít 4 roky stranu, možná horší než ODS za
Topolánka a ČSSD za Paroubka dohromady.

Hezký den.

_____

Reakce Petra Feřta na článek Dvanáct poznámek k volbám

Vážený pane Pehe,

Nemohu nereagovat na Vašich 12 poznámek, tady je tedy mých 6 poznámek:


1. Že obě největší strany doplatily na vypjatou polarizaci a politickou nekulturnost zejména svých hlavních představitelů považuji za největší "volební" vítězství voličů. Že se do popředí problémů k řešení dostala i korupce a klientelismus jen toto vítězství podtrhuje. Samozřejmě to je jen výchozí pozice, bude záležet na tom, jaké bude pokračování.


2. Kdyby tak jako jinde ani ve volbách neplatí. "Kdyby" např.prošla KDU-ČSL (kalkuluji, tak jako Vy kalkulujete s SPOZ), VV by byly mohly být mimo hru. To by se mně osobně líbilo mnohem víc, protože VV jsou opravdu nečitelný klub. Pro TOP 09 to ale naprosto neplatí, to je podle mne politická strana se vším všudy, dokonce i s charizmatickým a moudrým předsedou. Že pravicových voličů výrazně nepřibylo (ale ani neubylo), je v mezinárodním kontextu velmi dobrá zpráva.


3. Jistěže se dá říct, že ODS vítězství "utrpěla". Přesto nevidím jediný důvod, pročby měl odstupovat volební lídr, který jím byl poslední necelé dva měsíce a to proto, že původní lídr se stal neřiditelnou střelou a musel být nahrazen. Jiným slovy, volební lídr ODS vyměněn byl a to už 2 měsíce před volbami. Že se to neprojevilo na preferencích nemůžeme říct, protože bez výměny mohly klidně dále padat, takto se alespoň zastavily. Zda problémy budou zacementovány či ne se jistě uvidí, zatím pouze kalkulujeme.


4. Že Jiří Paroubek odstoupil hned, bez vytáčení a celkem kultivovaně jsem ocenil. Za hlubší zamyšlení a rozbor by jistě stálo, proč to učinil tak rychle, tj. jakou roli viděl pro sebe v dalším období. Že bych ho měl chválit jako "formát" mi připadá lehce eufemistické při souhlasu s tezí, že doplatil na pád Mirka Topolánka. Ano skutečně po jeho odstoupení pan Paroubek ztratil půdu pod nohama, protože na slušné jednání a argumety neměl odpovídající protizbraň. A že hulvátství už moc nefrčí (snad na delší dobu) je další velmi dobrá zpráva.


5. Demografické přehledy publikované v televizním studiu ukazují, že pravicové strany volí s přvahou lidé do 45 let, není tedy důvod kalkulovat s tím, že prvovoliči to příště pravici spočítají.


6. Na okraj: Stanislav Gross nebyl mediálně popraven za prohřešky nejasných finančních machinací ale proto, že byl ve své funkci absolutně neschopný. Podobně byl popraven Mirek Topolánek ne za jedno interwiev ale proto, že se stal nepředvídatelný i pro vlastní stranu.

S přátelským pozdravem

Petr Feřt

Moje odpověď:

Dobry den! Dekuji za vecnou reakci. Pokud jde o Vase argumenty, ja jsem
svym clankem vubec nevyjadroval litost nad tim, ze velke strany byly
vytrestany. Zaslouzily si to.

Pokud jde o mou zminku o SPOZ, jejim ucelem bylo jen naznacit, ze celkovy
pocet levicovych volicu se prilis nezmnenil, jen cast jejich hlasu propadla.
S tim bude muset i pravice do budoucna pocitat.

Pokud jde o mlade (prvo)volice, kteri volili pravici, jsou to vesmes
studenti, kteri zatim nemaji zadne zkusenosti na pracovnim trhu nebo
se zabezpecenim rodiny. Mam zato, ze se jejich nazory budou dost radikalne
promenovat, az narazi na realitu. Bude samozrejme hodne zalezet na tom,
jaka bude celkova ekonomicka situace.

S pozdravem, Jiri Pehe

___________

____

Dopis jaroslava Navrátila k článku Licoměrná štvanice na Paroubka

Vážený pane Pehe,

po návratu ze zahraničí jsem se při pročítání starších čísel Práva dostal i k vašemu článku převzatému z Deníku Referendum.

Jsem ve stejné situaci. Nemám rád Paroubka z řady důvodů, ale neférová štvanice, která je na něj vedena v médiích, je mi krajně odporná. A to se raději vyhýbám internetu, kde anonymita je hnojištěm vulgarit a primitivnosti.

Velmi proto oceňuji,. že jste se ozval a že jste to provedl velmi kvalifikovaně a tím i přesvědčivě. I tím, že jste uvedl konkretní příklady. Pociťuji to jako mimořádně cenný a vlastně i statečný počin v atmosféře stádnosti ovládané mýty a jednoduchými černobílými schematy myšlení.

Takže: děkuji

Jaroslav Navrátil

___________

Dopis Petra Kamberského k článku Licoměrná štvanice na Paroubka

Vážený pane řediteli,

obvykle s Vámi nepolemizuji, ostatně kdyby se glosátoři přeli o každé slovo, okolí by ohluchlo.
Ale... debata o mediální hysterii, o příčinách a následcích agresivní kampaně et cetera je zcela legitimní. Jen mne zarazilo, jak nekriticky přebíráte naprosto falešné argumenty, jak přehlížíte metodologicá falsa a vydávate je za tvrdá data.

Napsal jste: "Když pak naopak jeden pravicový deník přeci jen přinese záslužnou analýzu, podle které by program ČSSD v současné podobě ušetřil zemi asi patnáct miliard korun, zatímco program údajně pravicově-spořivé ODS šestnáct miliard, nedočkáme se žádné omluvy nebo alespoň korekce obvinění o levicové cestě k řeckému bankrotu u nás pod vedením ČSSD."

Ptám se: četl jste tu "analýzu", nebo jste, jak se občas stává každému znás, četl jen titulek, otevření a nepodíval se do střev?
Ten text není žádnou analýzou, ani výpočtem; jen součtem čísel z volebních programů. Ty cifry nejsou VŮBEC kriticky zvažovány,prostě co si ODS a i ČSSD napsaly do programu, to HN otiskly a sečetly a vydaly za hotvoou věc..
Lapidárně řečeno: kdyby Nečas napsal "snížením rovné daně díky lafferové křivce získáme 100 miliard korun" tak by HN napsaly "ODs díky změně daní vydělá 100mld kč"

Podrobnou kritiku, byt ve velmi o uvpeněném tonu můžete najít tady:
http://www.lidovky.cz/volebni-saleni-a-novinovy-klam-dzk-/ln_noviny.asp?c=A100504_000046_ln_noviny_sko&klic=236771&mes=100504_0

repektive delší, tudíž korektnější verzi tady:
http://hn.ihned.cz/c1-43110740-mejstrik-lizal-prochazka-kolik-by-nas-staly-volebni-sliby

obranu autora, která je nechtěným přiznáním největších metodologických prohřešků pak tady
http://hn.ihned.cz/c1-43110750-petr-vasek-vytky-expertu-ods-jsou-mylne


Pochopte: respektuji Vaše jiná hodnotová východiska, respektuji Vaše právo na jinou intepretaci dění, ale vždy jsem věřil že Vám jde i o pravdu, o skutečná fakta, nikoli jen o záměrné "vyvažování" či protivení se "pravixcovému mediálnímu dikursu" za každou cenu.
A "fakta" v oné analýze HN jsou klam.
Dle mého jde o jeden z njevetších podvodů na čtenářích, jaká jsem v posledních letech zažil, sorvnatlený snad jen s manipulativním zpravodjatvím MF DNES o Martinu Bursíkovi před čtyřmi lety.

S pozdravy
Petr Kamberský, LN

______

Reakce na článek Licoměrná štvanice na Paroubka

Vážený pane doktore,

dovolte prosím, abych Vám poděkoval za novinový článek "Licoměrná štvanice na Paroubka".
Konečně někdo pragmaticky vystihl roli zdejší mediální scény, v trvalém ataku na levicový subjekt. Škoda jen, že takový pohled nepřišel už dřív - lidé to potřebují slyšet od renomované osobnosti!

Nepřísluší mně posuzovati metody, ordinované pro volební kampaň najatými, vzdálenými zahraničními poradenskými firmami. Vnímám však rozladění veřejnosti nad dehonestujícími ubohostmi, kterými se masivně vymezuje především Občanská demokratická strana, vůči svému rivalovi. Ostatně, ty velkoplošné agitky ODS, jsou spíše kontraproduktivní.
Nedovolím si analýzu tohoto jevu, ale kladu si v té souvislosti otázky:
a.. Proč jsou (zvláště tištěná) média, vesměs pravicově orientovaná - čím je ta demokratická anomálie dána?
b.. Jak dosíci vyváženosti informačního dojmu, když se političtí komentátoři předhánějí jen v odsudcích ČSSD?
c.. Proč žádný velký deník zřetelně nezastává levicové pozice (ani Právo - viz Wikipedie) tak, jako naopak Mladá fronta zřetelný příklon k pravicové části politického spektra?
d.. Nemůže to být důsledkem společenské příslušnosti majitelů novin a jejich řídících pracovníků?
Vím, ta problematika má širší rámec, ale byl bych Vám vděčný za názor. Děkuji

S úctou

Ivo Petráš

______

Reakce Aleše Neckáře na článek Licoměrná štvanice na Paroubka

Dobrý den, pane Pehe,

seznámil jsem se s Vaším článkem Licoměrná štvanice na Paroubka, ve
kterém především kritizujete jednostranný pohled vesměs pravicových médií
na Jiřího Paroubka a tím v podstatě neobjektivní a ne skutečně nestranné
a nezávislé zpravodajství. S tím nelze než souhlasit.

Aniž bych chtěl chování těchto médií jakkoli omlouvat, protože také já si
přeji nezávislá média se snahou o objektivní zpravodajství, chtěl bych k
Vašem článku poznamenat dvě věci:

1)Je evidentní, že naše společnost je silně polarizovaná, což na příkladu
pohledu na Jiřího Paroubka vidí všichni, kteří to vidět chtějí. Fakt, že
proti ČSSD se vede nenávistná kampaň z mnoha stran a zároveň vysoká
pravděpodobnost, že ČSSD bude vítěznou stranou nadcházejících voleb mě
připadá do určité míry alarmující.

2)K Vašemu článku je ovšem také nutno poznamenat, že Jiří Paroubek má lví
podíl na této polarizaci, společně s Langerem, Rathem a některými dalšími
politiky. Především u těchto tří pánů já vnímám naprostou absenci
jakéhokoliv dialogu, který by byl založen na dodržování určitých pravidel
a jehož cílem by bylo se dohodnout na systémových změnách ve prospěch
občanů této země. A to je, podle mého názoru, nezbytný předpoklad pro
práci politika.

Mějte se.

Aleš Neckář

______

Reakce Jana Zahradila na článek Proč západoevropští politici nepřijeli na polský pohřeb?

_______

Text Stanislava Mikuše, který je reakci na esej Návrat levicového diskurzu

Tvář?  Maska!

     Za vznik dnešního samizdatu vděčím hlavně kolegovi Šubrtovi, který mě upozornil na úvahu Návrat levicového diskurzu /Čeká nás konflikt kapitalismus versus demokracie?/, jejímž autorem je politolog Jiří Pehe. Nastolenou otázku si podle autora klade v západních zemích mnoho intelektuálů, u nás však vyvolává jen pobavený údiv. Mnozí jsme sice znechuceni klientelismem politických stran, všudypřítomnou korupcí a konzumeristickým materialismem, avšak kritiku systému přesto považujeme za nelegitimní zpochybňování demokratického řádu. Nutkání zamyslet se nad problémem proto obcházíme v duchu komunistického sloganu „systém je dobrý, problémem jsou lidé“. I tak narůstá kritické levicové myšlení, tázající se: není kapitalismum ve své globální podobě nebezpečím pro demokracii? Práce vyšla v příloze Práva dne 18.3.2010 a v případě nedostupnosti na požádání kopii zájemcům ochotně zašlu. Čtenář v ní najde několik shodných bodů s náměty mých minulých prací, zaměřím se ale dnes raději na neshody.

     Především měla klíčová otázka úvahy znít, jestli je kapitalismus slučitelný nikoliv s demokracií, nýbrž s demokratickými ideály. Reálná demokracie totiž /ano, používám předchozí sousloví záměrně pejorativně s odvoláním na někdejší reálný socialismus/ představuje pouze znetvořený pahýl podoby demokracie autentické neboli budované na idejích a tyto ideje ze všech sil usilující respektovat. A jelikož uvedené znetvoření provedl kapitalismus, když si demokracii plácal z hlíny původně vznešených a ušlechtilých myšlenek k obrazu svému, tedy do podoby golema, na jehož šém má výhradní právo, potom mezi takto uplácanou demokracií a kapitalismem k žádným vážnějším rozporům a konfliktům docházet nemůže. Kapitalismus ponechal při životě jenom ideové fundamenty, které mu vyhovovaly a ještě si je modifikoval podle vlastních potřeb. Řeknu-li dnes demokracie, nikdo si nic jiného než onoho kapitalismem účelově vytvořeného hybrida nepředstaví, takže tázání se po pravděpodobnosti rozporu mezi tvůrcem a dílem považuji za irelevantní, ostatně případné vznikající  okrajové disproporce dokáže kapitalismus řešit průběžně za pochodu, samozřejmě pokaždé ve svůj prospěch.

     Dále odmítám snahy glorifikovat původní předglobalizační fáze vývoje kapitalistického systému, globalizace není zvrhlou a zvrácenou podobou čehosi kdysi dobrého a spravedlivého, nýbrž jen rozvinutím a dovedením ad absurdum zděděných  systémových vad,  zakódovaných v systému zárodečně již od počátku. Pochopitelně rozbujením a zbytněním zmíněných vad nabyla pochybenost systému již na první pohled zjevných rozměrů, ale o zásadní kvalitativní změnu se nejedná. Pouze latentně v systému obsažené defekty hypertrofovaly do obludně děsivých rozměrů a stávají se v současných podmínkách stěží akceptovatelné. Nepochybně kapitalismus v časech svého nástupu vyzníval v porovnání s dosavadní realitou pozitivně, jeho potenciální a dosud nerozvinuté vnitřní disproporce bylo snadné bagatelizovat a relativizovat. Jenže to, co kdysi vypadalo jako bezvýznamné a okrajové jizvičky, s radikálními proměnami okolností se začíná projevovat coby závažné trhliny, hrozící nedozírnými následky pro celý systémový komplex. Tolik k nostalgii po starém dobrém kapitalismu a k rozhořčením nad zničehonic nastoleným globalizovaným zlem. Hrozí totiž podlehnutí tendenci, volající po „návratu ke kořenům“, neboli degresivní reformě systému do nějakých dřevních a pionýrských úprav. Takové hlasy bohužel zaznívají, jenže tudy cesta nevede, dnešní vstupování do včerejších řek představuje pouze zbožné, leč nenaplnitelné přání.

     Následující část poznámek musím otevřít zdrcující sebekritikou. Ještě docela nedávno jsem i já, podobně jako Pehem připomínaní levicoví intelektuálové, uvažoval a hovořil o východisku z nastálé situace formou třetí cesty. Toto východisko, jakási podivná plavba mezi Scyllou a Charybdou, by mělo zachránit demokracii před zničením ze strany globálního kapitalismu, avšak současně zabránit frontálnímu útoku demokratických  společností na kapitalismus. Před takovým útokem, hrozícím zavést nějakou dosud neupřesněnou variantu socialistického etatismu, upřednostňuje autor úvahy globální trh s lidskou tváří, tudíž i mnou kdysi použitý návrh „kapitalismu s lidskou tváří“. Správně však připomíná, že snahy najít tuto třetí cestu zatím selhávají. Zatím? Nikoliv, jde přece evidentně o slepou uličku!

     Kapitalismus nemůže mít lidskou tvář, protože základní principy, z nichž vychází a na nichž stojí, jsou nelidské, pokud ovšem pohlížíme na lidskost z tradičních úhlů pohledu humanity a etičnosti. Co však já na něm shledávám nejvíce nelidské, a toto hledisko u jiných kritiků nenalézám, jsou sebevražedné tendence, do kterých naše společenství láká a vhání. Proto nemůže mít nikdy lidskou tvář, pouze si občas, když to potřebuje k  oklamání manipulované veřejnosti /viz „sociální stát“/ nasazuje lidskou masku. Tu ale neváhá sundat, jakmile jej začne tísnit nebo jí už není třeba, jelikož maškaráda skončila. Současné období po pádu světového komunismu představuje právě takovou chvíli. Říkáváme,  že socialismus s lidskou tváří byl neproveditelným bludem kvůli nereformovatelnosti oné podoby socialismu, kterou světu nabídl sovětský mocenský režim. Stejně tak je ale nereformovatelný kapitalismus, takže i hledání jeho převtělení vybaveného lidskou tváří představuje nonsens. Nezbude, než vyváznout ze zajetí překonaných omezujících pojmových zábran a přijmout jako neodbytnou realitu především imperativ lidského přežití. Od tohoto imperativu pak začít odvíjet podobu konkretního uspořádání společnosti, schopného úkol naplnit. V porovnání se sladkými, leč vražedně jedovatými půvaby života v hájemství golema a jeho pána určitě půjde o podobu značně neatraktivní, bohužel při záchranářských činnostech vždy především účel světí prostředky a estetická stránka aktu musí jít stranou. Alternativou je totiž, poeticky řečeno, pouze svítání posledních dnů všelidské Atlantidy.

__________________

Reakce Lukáše Jagoše na článek Nesnesitelná návštěva Obamy a Medveděva

Dobrý den.

Opravdu moc jsem se pobavil nad Vaším článkem "Nesnesitelná návštěva Obamy a
Medveděva". V tom dobrém slova smyslu. U horkovzdušného balónu mi vytryskly
slzy z očí a zůstane mi v paměti ještě hodně dlouho. Nejdříve jsem neměl v
úmyslu na něj reagovat, ale po dnešku mě to už nedalo. Souhlasím s Váším
verdiktem nad českými médii a opravdu mě hodně otravují vstupy typu Obama /
Medveděv sedí, leží, jede, obědvá, ma takové a makové boty, ponožky apod.,
ale chápu je jako nutné zlo, které je tu odvysíláno pro tu část populace,
která po těchto informacích dychtí a jsou pro ně "přínosem". Jan Kraus
nedávno okomentoval práci médií v souvislosti návštěvy papeže způsobem jemu
vlastním - burani informují burany o tom, co je v buranově nového - a ještě
o něco peprněji - idioti baví idioty. Co si budem povídat, bulvár a
informace tohoto rázu se nebudou prodávat bez zájmu lidí a u nás se mu
prostě daří tak se této poptávce asi přizpůsobují i "seriózní média" a potom
to na některé působí jako přílet horkovzdušného balónu.

Já osobně dnes vyjma krátké zastávky u zubaře z pozice diváka se spraveným
úsměvem sleduji ČT24 od rána a musím říci, že nejsem nijak zvlášť pohoršen
až na častý jev oněch "bulvárních vstupů". Asi si umím představit co se Vám
honilo hlavou, když ani Váš příchod do studia nepřerušil nával těchto
"obohacujících" vstupů a ještě chvíli předtím než jste se usadil na židli se
vedla hluboká debata o zlatých umyvadlech a různých vzácných typů čalounění
v ruském speciálu a jak je co se vybavení letadla ruská strana tajemná jak
hrad v Karpatech.

I přes všechny tyto okolnosti mě přišly některé diskuse, které se od rána
vedly, velmi plodné a obohacující a ve studiu se vystřídalo dost lidí včetně
Vás, kteří dokázali o tomto tématu mnohé říci. Obávám se, že z jiných
médiích se dozvíme jen v jakých letadlech a automobilech dorazili, co
obědvali, co měli na sobě apod. Takže summa summarum díky bohu alespoň za
ČT24.

S pozdravem
Lukáš Jagoš

______________________

Diskuse v internetovém Deníku Referendum nad článek Nečas je modrý Špidla aneb Role slušnáka v české politice

________________________

Reakce Aleše Neckáře na článek Topolánek z kontextu vytržený, z řetězu utržený

Vážený pane Pehe,

seznámil jsem se s obsahem Vašeho článku Topolánek z kontextu vytržený, z
řetězu utržený.

A protože chci s Vaším článkem polemizovat, rád bych ještě na začátku
podotknul, že Vaše názory jsou mi jinak blízké a rád si čtu Vaše články,
které zveřejňujete na svých webových stránkách.

A k tomu Topolánkovi...

Názory pana Topolánka na gaye, křesťany, židy apod. jsou mi na rozdíl od
jeho jiných názorů velmi blízké. Přesto, že Mirka Topolánka osobně neznám,
troufnu si říct, že jeho názory jsou v těchto věcech demokratické a
tolerantní. Takže myslím, že ten obsah byl naprosto v pořádku a dokonce se
nebojím říct, že to je přesně ten obsah, který naše konzervativní a trochu
i rasistická společnost potřebuje slyšet...

Já jeho výroky "čtu" jako vyjádření respektu k tomu, že jsi hlavně člověk
a je jedno, jestli gay, křesťan, žid apod. prostě, že jde hlavně o to
jaký jsi.
Vám tento názor nepřipadá sympatický?

Já myslím, že problémem naší společnosti je obecně nedostatek sebevědomí,
a odvahy, strach být sám sebou, vyjadřovat svobodně svůj názor bez toho,
abych měl strach, že mě za to zavřou. To poslední už samozřejmě neplatí,
ale psychologicky tento problém stále přetrvává.

Výroky pana Topolánka pro časopis LUI mě osobně sdělují asi toto:
Už se vykašli na to, jestli jseš homosexuál, nebo ne, vykašli se na to, co
o tobě, kdo říká, vždyť je to nakonec jedno. (A za jeho výroky já
slyším..,) Nebuď furt z něčeho "posranej" strachy, zkus radši něco udělat,
buď sebevědomější, buď otevřenější, asi se ti to nevyplatí ale za to tvůj
ŽIVOT BUDE STÁT ZA TO. Chceš žít svůj život, nebo se sebepotvrzovat, že
jsi úspěšnej podnikatel? Chceš se osvobodit?

Mě jsou ty výroky lidsky příjemné a sympatické, ale asi máte pravdu, že se
s tím nedá v politice fungovat. A proto bych já nechtěl dělat politika,
nebo politologa i když Vaše práce je přece jen mnohem svobodnější.

Ty další výroky vztahující se k nacismu jsou přímo strašidelné, ale mě
vždycky zajímal ten člověk, který je říká, víc, než jeho role, kterou má.

Až mi skoro přijde líto, že jsem v tomto názoru asi osamocen...

Hezký večer a budu se těšit na Vaše další články.

Aleš Neckář

__________________________

Reakce Jana Schneidera na článek Návrat levicového diskurzu

S velkým potěšením jsem přečetl Váš text "Návrat levicového diskurzu", který vyšel v dnešním Salónu Práva. Není to téma mých publikačních aktivit, nicméně se ho dotýkám neustále, skoro bych řekl nerad, protože evokuje velmi nepříjemné otázky (aniž by nabízel příjemné odpovědi), vyhnout se mu však nelze, je mým denním souputníkem.

Dovolte proto tři poznámky: Demontáž státu, privatizace veřejných statků: otřesným případem je veřejnoprávní televize s "Otázkami Václava Moravce". Nebudu už mluvit o jen bývalé kvalitě kdysi nadějného redaktora BBC, ale o tom, že si veřejnoprávní médium něco takového dovolí. "OVM" - jistě, ale v soukromé televizi. Na ČTv jedině "Otázky ČTv" - a střídat moderátory, generovat konkurenci, systematicky oživovat pluralitu názorů, zvyšovat kvalitu programů. Moravec je asi na nejlepší cestě jít ve stopách Jana Vávry, který se na Nově nenechal několik let střídat, ani si nebral dovolenou, až se z toho skoro zbláznil. O divácích nemluvě.

Druhá poznámka: Prý snad Sókratés (opravte mě, prosím) řekl, že "Bohatí žádají svobodu, chudí spravedlnost". Můj bývalý kolega, jeden z největších odborníků na Orient a terorismus, jednou podotkl, že Američané tam přivezli "svobodu", což je pro orientálce pojem hezký, ale tak trošku bezobsažný, protože ústředním pojmem Orientu je spravedlnost. Ostatně, vyhledejte si v biblické konkordanci frekvenci použití slova "svoboda" - je tam párkrát, a ve smyslu osvobození (propuštění) otroka. Výčet použití pojmu "spravedlnost" však zabírá několik stran konkordance. Nejvyšší panovník má mnoho atributů, ale že by byl svobodný, nebo osvobozující, to jsem se nedočetl. Ovšem Bůh spravedlivý, to je jiná káva! - Snažil jsem se vzájemný vztah těchto dvou pojmů kavárensky vysvětlovat dvojotázkou: "Umíte si představit společnost svobodnou, leč nespravedlivou?" Odpovědí bylo přitakávání, že dnes a denně. "Umíte si představit společnost spravedlivou, o níž by bylo možno říci, že je nesvobodná?" V odpověď na tuto druhou otázku bylo krčení ramen a ticho, přemýšlivé ticho. Podle mého soudu je spravedlnost termínem nadřazeným, který svobodu obsahuje. (Vyjití z Egypta je dobrý příklad. Fyzicky osvobozeni byli za den, ale proč je tam pak Mojše vláčel semotamo? Co hledali? Učili se nějak využít té svobody. Proto ty dvě generace.) Proto bych si dovolil Váš závěr pro sebe interpretovat v tomto smyslu, alla Sókratés. Nová levice, píšete, stojí na straně demokracie. Pro mne to je forma, nejméně nedokonalá forma, jak dojít společenské spravedlnosti. (Jednou mi kdosi namítl, "jaká spravedlnost? třídní?" - a já mu na to mohl odpovědět pouze zlatým pravidlem rabi Hillela "nedělej druhým co nechceš aby dělali tobě" - a byl klid.) Pravice, pravda, ta chce svobodu. A ono to zase sedí v tom sókratovském smyslu.

Poslední poznámka se týká nové (mnou proponované) náplně práce Ústavu pro studium totalitních režimů. (První variantou ovšem zůstává spíše jeho zrušení, za současné konstelace.) Jsem pro doslovnou interpretaci názvu jako zadání - a Vy tušíte, kam mířím. Ano, každý režim, který chce přežít, musí mít v sobě přítomny totalitní tendence (jako muž agresi, jako organizmus všelijaké mikroby, bacily a vímjáco). Bez nich jsou tyto organismy mrtvé. Překročí-li jistou míru, je výsledek stejný. Čili nejde o otázku vymýcení totalitních prvků, ale o míru jejich přítomnosti, způsoby kontroly, jejich přiměřenost. Je to úzká soutěska, ale podle mne to je ta třetí cesta. Evokuje to problematiku theodiceje. Dobrý bůh je ten, co by neudělal "zlo"? To by byl stejný extrém, a dopadlo by to špatně. Pohybujeme se příliš často pouze v krajních polohách myšlení (vždyť, kdy se tu naposledy veřejně diskutovalo?) Chybí rozšířené přijetí poznání, třeba že demokracie je systém s tendencí dělat chyby, jejichž reflexi však dovede využívat jako dynamický prvek svého pohybu. Zde je podle mne ta funkce zla, po níž pídí theodicea. Je ho třeba, ale jako šafránu. Je třeba si ale zvyknout, že bez něj se systém (plný pouze "dobra"!) hroutí a kolabuje a mře na úbytě. Proto by měl ÚSTR napnout své studijní úsilí na všechny totalitní prvky všech režimů (i těch netotalitních, aby zjistil, jak se tam s nimi vypořádali). Ale nejlépe by bylo ÚSTR zrušit a s tímto úkolem (časově neohraničeným jen na minnulost do roku 1990) ho včlenit do Akademie věd.

______________________________

Reakce Jaroslava Humpolíčka na článek  Odboráři bojují se státem.
Nedivme se...

Pane Pehe
Naprosto přesně jste popsal situaci jak ji vidí středněpříjmový slušný
člověk. Jen mne překvapuje, že to tak vidíte i Vy ze "svého" světa za
vodou.
Naši politici nám už vůbec nerozumí, protože žijí v jiném světě vzhledem
ke svým nestoudným příjmům, ke kterým si ještě přikrádají.
Jediné řešení vidím NEVOLIT především ODS. Raději snad ani ČSSD i když
jsem byl jejich dlouholetým voličem. Šanci vidím ve Věci veřejné nebo
SPO. Chce to ale změnit celý systém, jinak to skončí zase stejně.
Obrovský problém je JUSTICE, která celý bordel (promiňte, ale jinak to
nazvat nelze) posvěcuje a prohlubuje.

Asi v roce 1992 prohlásil pan Klaus, že "neznám špinavé ani čisté
peníze, znám jen peníze". Od toho okamžiku jsem předvídal vývoj špatným
směrem. I když to později popíral, zapamatoval jsem si to velice dobře.


Ing. Humpolíček Jaroslav

_________________________

Reakce Alexandera Tomského na článek Démonizování Paroubka je trapné

______

Reakce Petra Holece v Reflexu na článek Démonizování Paroubka je trapné

_________

Polemika Tomáše Šmída v Orientaci LN, 16.1.2010, s článkem

Privatizace americké bezpečnosti

_________________________

Reakce Pavla Kalivody na článek Paroublánek versus Toporoubek

Vážený pane Pehe

Ano, český politický svět a svět který ho obklopuje, viděno směrem ke dvěma
největším opozičně si protiřečícím stranám, vykazuje zvláštní a zajímavou
zrcadlovou symetrii. Němčina pro ni má technický název "seitenverkehrt", což
znamená asi tolik co "stranově obrácený". Jedná se tedy o jedno a to samé s
tím rozdílem, že vpravo se zobrazuje vlevo a vlevo se zobrazuje vpravo.

V tomto smyslu se podepsaný snažil v minulosti vytvořit jakési mírně
nadčasové a současně aktuální politické názvosloví nebo-li nomenklaturu
českých politických typů, umožňujících obecně platnou, jednoduchou a
pragmatikou klasifikaci veřejně právních i neprávních mediatizovaných
činitelů a jejich vzájemné zaměnitelnosti. Zde budiž uvedeny tři názorné
příklady:


Homo Tupotroubek (Tupolánek & Potorubek); země Česká se pak zovTupotroubkov.
Homo Lacina (Langer & Pecina)
Homo Šloulík (Šlouf & Dalík) 
etc.

Poněkud iritující se může jevit, když se jedna strana zobrazuje např. modře,
druhá pak oranžově. Ve skutečnosti se ale jedná o povrchový optický klam,
vyvolaný subjektivní orientací pozorovatele, kde modrá je ve skutečnosti
modro-oranžová a oranžová je oranžově-modrá. Poměr barevných složek v obou
směsích je půl na půl. Zákon, obracející strany, pak zůstává nejen nedotčen,
ale nabývá obecné platnosti i mimo svou původní fyzikální oblast.


Samozřejmě by bylo možné pokračovat a třeba k tomu někdo najde motivaci.
Autorovi se po původní inspiraci vytratil smysl ventilovat veřejné
tajemství.

S pozdravem,

Pavel Kalivoda, Dipl.-Ing.

______________________

Reakce předsedy ČSSD Jiřího Paroubka na článek Kdo jsou nepřátele sociální demokracie

____________________

Reakce Jana Grollmuse na článek Oslavy sametové reoluce aneb Zmatená země

Dobrý den
17. listopad, prostě trapas.

Byli jsme s manželkou na Národní třídě asi v 14h odpo. U pódia byl reklamní poster propagující mj. časopis Žumpex, ech čo to tárám, Reflex, chutné pivečko Bernard a několik mediálních a PR agentur. Takže už se to začíná dostávat na komerční bázi jako třeba svátek zamilovaných nebo vánoce.
Režie pořadů TV mi silně připomínala první máje, kdy pracující lid...... V senátu si cintali pentli (nemám lepší výraz) páni senátoři a disident z leknutí (herec nevalné úrovně) pan Michal Pavlata (mimochodem, když slyším o tom, kolik zde bylo antikomunistů, tak se divím, že to Husák a jeho parta nezabalili už , řekněme, v 81. Roce)

Ale bylo nám připomínáno, že už nemusíme stát frontu na banány a toaleťák. Já bych ty banány klidně oželel, kdyby nastal též nějaký společenský mravní posun, no nenastal.

Chuť jsem si spravil až doma, kdy na TV Barrandov dávali "Kdyby tisíc klarinetů" O to jste asi v Bostonu přišel L

Byl jsem dost naštvaný, protože 17.11.1989 jsem byl na Albertově, a říkám rovnou, že jít na Národní jsem neměl odvahu, když jsem totiž viděl kohorty policajtů, přepokládal jsem mnohem brutálnější zásah, nežli v Palachově týdnu.
zdraví
Jan Grollmus
_______________________

Reakce Lukáše Jelínka pod názvem Výzvy a limity sociální demokracie na článek Je něco shnilého v ČSSD, ze dnes 10.11.2009

______________________________

Dopis Lukáše Jagoše ze dne 7.11.2009 

Dobrý den Vám přeji. V poslední době jsem často četl na aktualne.cz Vaše
články, názory a postoje k Lisabonské smlouvě a panu prezidentovi a zdaleka
ne vždy jsem s Vašemi články či názory souhlasil a vždy jsem byl někde mezi
kladivem a kovadlinou, ale přiznám se, že možná jsem se i častěji klonil ke
stanoviskům pana prezidenta Klause. Dnes říkám a přiznávám, byl jsem
hlupákem a nechal se opít Klausovo rohlíkem!

Několik dnů po vyjednání naší vyjímky z listiny práv a svobod jsem se tázal
na několik věcí prostřednictvím emailu jedné nejmenované osoby blízké
prezidentovi a bylo mi vždy odpovězeno ve smyslu, nebo alespoň já jsem to
tak pochopil, že jsme si vlastně něco vydupali, ale ani nevíme co, že se to
vlastně až tak nemyslelo a celá ta naše vyjímka je tak nějak na vodě, neboť
žádná politická strana smlouvu v této podobě v parlamentu neschválí. Konec
konců to byla i jedna z mých otázek, když jsem se ptal, kde berou jistotu,
že jim smlouvu v takové podobě parlament schválí. Osoba na hradě mě vždy
akorát dovedla ujistit ve svých odpovědích, že jsou to záruky! Garance!
Naděje českého národa! Zkrátka a jasně, že je to neoblomné, ale na moje
otázky jak to chtějí prosadit vždy odpověděla vyhýbavě, nekonkrétně a
nakonec napsala, že vlastně tu jistotu ani nemají a nikdy mít nemohli!

Psal jste v jednom ze svých článků, že prezidentův tajemník Jakl naznačil,
že "boj neskončil". Já říkám "boj ani nikdy nezačal, natož aby mohl
skončit"! Pomalu, ale jistě začínám věřit a přiklánět se verzi o neztracení
tváře.

Nedávno jsem někde četl názor jedné osoby (snad i článek... už přesně
nevím), který sice nad Lisabonem nejásal, ale poté co si osoba uvědomila co
se dnes děje v našem absurdistánu, ať už topení peněz v betonovém lobby -
jak je dnes modní říkat - a dalších a dalších jiných absurdních státních
zakázkách, nebo to jaké paskvily vycházejí z per našich zákonodárců a že
jediný schopný zákon pochází právě z EU, dospěla ta osoba nakonec k závěru,
že by větší pravomoci a dohled EU na vládami jednotlivých zemí je vlastně
kuprospěchu nás všech a u nás to platí nejmíň trojnásob! Jako správní idioti
koušeme do ruky, která nám pomáhá.

Po dvaceti letech co žiji v naší pseudo-demokracii jsem přestal vidět světlo
na konci tunelu a když už si člověk myslí, že horší to už být nemůže, vždy
naše elity vytáhnou eso z rukávu! Miloš Zeman jednou řekl, že politiky dělí
do dvou skupin. Ti, kteří žiji pro politiku a ti, kteří žijí z politiky.
Bohužel, pokud se neoprostíme od vlivu polistopadových politických
dinosaurů, kteří dnes žijí z politiky tak se obávám, že to ani nikdy jinak
nebude a těch "es" bude stále dost. Ani já nad Lisabonem nejásám, ale jsem
realista a proto si myslím, že to rozhodně nemůže být horší, než kdyby měli
"plnou moc" naši zákonodárci. Nezbývá než si povzdechnout, zatnou zuby a jít
dál. Další možnost už je jenom jediná... nečíst sdělovací prostředky!
Nepochybně bych si tak pár let života ušetřil! :)

S uctivým pozdravem a

_______________________

Reakce na článek Lisabon ratifikován, teď zrušit Klausovu výjimku

Vážený pane doktore,

děkujme za skvelý článek "Lisabon ratifikován". S požadavkem zrušit onu
trapnou výjimku naprosto souhlasím. Bohužel je nutno dodat, že obě velké
politické strany, jež vytvořily tuto vládu to jejímu předsedovi neulehčily -
jedna se zachovala impotentně, když nejprve mluvila o nadbytečnosti (opasek
a kšandy) a teď si záhadně pochválila, že nebudeme "obtěžováni
lidskými/sociálními právy 3. generace", druhá pokrytecky, když nejprve
pochválila výjimku a použila ji jako bič na populárního pana knížete a nyní
se od ní distancuje.

Co mě však zarazilo, pokud abstrahuji od útoků na ÚS majících úroveň čtvrté
cenové skupiny

(zajímavé, že setkání s velvyslancem spojenecké země je pro Hrad
nepřípustné, ale rady a kárání ze strany Hradu jsou přípustné kdykoliv -
přitom daleko více zavánějí tlakem; inu Fojtíkovská protizápadní rétorika se
tam zabydluje stále více),

je následující prohlášení:
"Tato změna - pro dnešek i pro budoucnost - legitimizuje snahy té části naší
veřejnosti, které není věc naší národní a státní existence lhostejná a která
se s tímto výsledkem nechce smiřovat."
- má se tím legitimizovat třeba i státní převrat?
- vždyť legitimita tohoto "národně osvobozeneckého boje", ke kterému výzva
směřuje je legitimitou boje proti Hradu, který podepsal. Odpůrci LS by tedy
napříště měli demonstrovat proti prezidentovi, který LS podepsal a k
legitimnímu boji proti sobě samému tak vyzval (neboť přece nepodepsal z
donucení, ale dobrovolně).

Srdečně zdraví

Zdeněk Klingora
Karlovy Vary

_______

Reakce na články ohledně chování prezidenta Klause ve věci Lisabonské smlouvy

Vážený pane Pehe,

nedá mi to, abych Vám znovu nenapsala. Z celého srdce Vám děkuji za Vaši práci. To, co teď VK provádí s Lisabonskou smlouvou mě nesmírně frustruje a naplňuje bezmocným vztekem. Dokonce jsem měla chuť napsat špičkám EU (nebo spíš jejich asistentům :-)) omluvu za VK, byť jsem nevolila stranu, která jeho volbu odpornými praktikami prosadila. Také jsem si říkala, že bych měla projevit trochu té občanské aktivity a napsala jsem aspoň blog - jenže na idnes blogy mizí velmi rychle z titulní blogové stránky idnes, a tak bych účinnost přirovnala k bzíknutí komára. Škoda, že jsem organizační antitalent, jinak bych svolala demonstraci za podpis LS. Nechápu, že současná situace lidi nevyprovokovala k tomu, aby stály davy opakovaně před Pražským hradem. Vždyť, to co se nyní děje s naší demokracií a ústavními principy nemá obdoby!  Přeci nejsem blázen, když si tohle myslím. V posledním článku jste měl pravd
u - nebudu volit strany, které ani neprojevily ochotu se domluvit a zbaběle se nepostavily VK na odpor. Jejich logika mě uvádí v bezdechý úžas.

Naštěstí jsou tu lidé jako Vy. Vaše články mají velkou váhu a velmi mě potěšilo, že je na hradě pečlivě čtou a očividně se jich bojí. Díky za Vaši odvahu a vytrvalou práci. Jednak prospíváte demokracii, jednak mému duševnímu zdraví.


Krásný zasněžený den

Petra Procházková

___________________

Reakce na článek Stydím se za prezidenta

Vážený pane Pehe
Já už se za pana presidenta nestydím, začínám vůči němu být apatický. Také
si nemyslím, že se zbláznil až teď. Touto nemocí trpěl před tím, než byl
zvolen, a kdy se tomu dalo zabránit (jak jsem se o tom dříve zmínil). Jeho
funkce a jeho moc mu pouze umožnily, tuto nemoc veřejně zviditelnit. Ve
svých názorech se také nepokouším o žádný nadhled. Pohádková doba, kdy se VK
sborově tleskalo jako "Králi a jeho novým šatům" H. C. Andersona, pro mě
nikdy neexistovala. Vždy jsem se ho snažil vidět "nahého".

Česká ústava a nebo zákonodárství zřejmě kandidátům při udělování
politických funkcí nepředepisují, prezentovat lékařský certifikát
uzpůsobilosti výkonu funkce (taktéž součástí dřívějšího e-mailu), který by
takovou vadu měl rozkrýt a zamezit tím situaci, v níž se tato země dnes
nachází. Situace varovně poukazuje na to, jak snadné a jednoduché zde je,
udělenou moc zneužít.

Významná a skvělá německá poválečná publicistická corifea Marion Gräfin von
Dönnhof (kulturně politický týdenník Die Zeit, prostřednictvím kterého se
výrazně zasadila za poválečný demokratizační proces v BRD) se kdysi trefně
vyjádřila o svých spolupracovnících: "Hodnota spolupracovníka se rovná jeho
inteligenci minus jeho ego." Není pochyby o tom, že pan president vykonává
svůj úřad s jistou dávkou prohnanosti, kterou někteří mylně zaměňují s
inteligencí (k inteligenci patří schopnost, poučit se z vlastních chyb, což
předpokládá jistou dávku soudnosti, které se VK zřetelně nedostává) , tu ale
staví zcela do služby svému nemocnému egu, psychologicky označovaným jako
stín. A stíny, které našeho pana presidenta pronásledují a pohlcují, jsou
obludné.

A propos, téma "blázen presidentem" by mohlo být skvělým námětem na novou
divadelní hru Václava Havla, který je zákulisním znalcem hradních útrob a
jejich metabolismu par excellence, ten nejpovolanější z nejpovolanějších.

Bezskrupulóznost, s jakou dokázal kvitovat Tomáši Halíkovi (a potažmo části
katolické obce, kterou Halík reprezentuje) jeho životní postoj slovy "ta
vaše zvrácená ideologie", a pak pokrytecky využít každé i té nejmenší
příležitosti návštěvy papeže Benedikta k vlastnímu mediálnímu zviditelnění,
jsou jen částečným odleskem toho, s jak rozpolcenou osobností a charakterem
se zmíněný stín pojí.
Jediným skutečně konstruktivním řešením bezvýchodné situace na pražském
hradě je demokraticky provedená destituce (konstruktivním proto, že změní
stávající stav, který je destruktivní, a jediným možným, protože je
stávající stav neměnný), což diplomaticky vyjadřujete obratem "Česká
republika si . osobu tak . nafouknutou nemůže dovolit". Potažmo pak
zákonodárné úpravy tak, aby se tato situace v budoucnu neopakovala.

Hrůzu mi nahání fantaskní obraz "staré Blažkové", voličského prototypu,
jehož politický rozhled sahá od mísy plné knedlíků sotva k plotu jejího
vlastního dvorku. Jak se má pak tato virtuální dáma zajímat o to, co se děje
za hranicemi naší země? Toto jsou zřejmě ti lidé, kteří udržují stávajícímu
panu prezidentu aktuální veřejnou popularitu na vrcholu 59 %, a pan
prezident si umí jejich přízeň populisticky udržet. Takže nejen pro těch 400
let područenství bez možnosti sami o sobě rozhodovat, ale i ten
materialismus, sebestřednost a zastřenost jsou důvody toho, proč "si Češi
plně zaslouží, co bude následovat", jak píšete (byť jste to zřejmě myslel
trochu jinak). Tento typ lidí tedy destituci podporovat nebude.

Ovšem, otázka prezidenta je otázkou parlamentní. Ve svém příspěvku jste
stručně nastínil rozdělení rolí v mocenském trojúhelníku
hrad-vláda-parlament pod zorným úhlem této krize, který jako jediný může
situaci řešit. Ale je ta mimo-hradní mocenská a zlobovaná nomenklatura,
která nám každý den v médiích podává důkazy své vlastní zprofanovanosti a
nezpůsobilosti, která neprodukuje žádné kreativní myšlenky, která se pachtí
jen za veřejným míněním, které nejde o nic jiného než o moc, aby si s ní po
zvolení dělali co chtěli, je tento klan ze značné části nám všem se
vysmívajících a více než pochybných, nezodpovědných, prolhaných a
oportunistických existencí nějaké seriózní změny vůbec schopný?

Mne se moji zahraniční přátelé spíše ptají: "Jaký cíl ten člověk (VK)
sleduje, co vlastně chce?" Pak ale: "Co proti tomu děláte?", a nakonec zcela
neúprosně: "Jak to, že tam pořád ještě je?" Jaké konkrétní možnosti, zbavit
se tohoto chomoutu, má tato země, navrch k promyšleným a strukturovaným
rozborům, seriózní polemice, akademickým think tankům, studentským
aktivistům a příspěvkům intelektuálních kritiků? Nesmírně si jich vážím
včetně Vás, ale, kde je konkrétní řešení?

Nežijeme už v době, kdy se tyto záležitosti řešily tak, že na hrad přitáhli
sedláci s vidlemi a motykami a udělali si to po svém. Demokracie je
nejčastěji sysyphovská záležitost s tím, že se koulený kámen po každé trochu
opotřebuje, a i cesty, po kterých je koulen nahoru a po kterých se znovu
skutálí zpět, jsou vždy trochu jiné.

Jenže, ten čas, který byl ve věci LS k dispozici, je vyčerpán. Podobně je
vyčerpána hypotéka důvěryhodnosti, kterou tato země při vstupu do EU
obdržela. Ve vztahu k EU a LS se proto ČR nachází v hodině dvanácté a nemá
dále na vybranou, musí se rozhodnout. Čas utekl a je potřeba prokázat
jednoznačné výsledky.
Jak?

S pozdravem

P. Kalivoda
______________________________

Reakce na článek Václav Klaus - případ pro psychology

Vážený pane Pehe,
Lidé s diagnozovanou paranoiou trpí disociací osobnosti, projevující se m.j.
slavomamem a stihomamem. Další charakteristikou je, že dokážou být střídavě
extrémně racionální i iracionální. Typicky průvodním a alarmujícím jevem
dále je, že obrazy nevědomí, které vtrhávají do jejich životní reality a
pronásledují je, pokládají za skutečné.

Pochopil jsem, že Vám ve zmíněném článku nejde o polemiku, ale o faktickou
skutečnost. Jistě máte ve svém okolí profesionálně kvalifikovaného
psychiatra, který je odborně schopen charakterizovat VK např. jen na základě
jeho veřejných vystoupení, a nedomnívám se, že by tato diagnóza mohla
dopadnout jakkoliv pozitivně. Mluvit zde o zbytnělém egu a nebo o
narcistické poruše osobnosti VK, jak se to občas objevuje v tisku, pokládám
za nezodpovědné podceňování skutečnosti.

Ve zcela konkrétním případě, tj. ve vztahu k Lisabonské smlouvě, se bohužel
domnívám, že zhacení tohoto nesmírně dlouhého a náročného procesu evropské
integrace není u VK nebezpečím latentním, ale skutečným. Kde jinde by celému
světu, nebo přinejmenším Evropě prokázal, že má 'pravdu'?! Je to megaloman,
který si pro svá vystoupení vyhledává jeviště ta nejlépe viditelná. Člověk,
trpící těmito symptomy, nemůže zastávat nejvyšší politický úřad v této zemi.

Pokládám za primérní zahraničně-politický cíl ale i vitální zájem této země,
VK v tom zabránit. A velmi pochybuji, že je zdejší politická nomenklatura,
sama silně paranoidní, schopná, účinně proti tomu něco dělat.

S pozdravem,
Pavel Kalivoda, Dipl.-Ing.

___________________

Reakce na esej Marné volání k myšlení aneb Atopon po česku

Vážený pane Pehe,

když si dnes čtu v českých novinách některé reakce na zrušení výstavby radaru, musím myslet na Váš včerejší článek, na jeho přesnou analysu zapouzdřenosti značné části politické i mediální sféry. Jakoby skutečně volání k myšlení bylo marné. Váš článek je ale skvělým a kvalifikovaným počinem navzdory této marnosti, a proto: chapeau!

Na článek jsem upozornil své známé, protože jej považuji za velmi dobrý příklad kritického myšlení. Mám ale jednu opravdu jen drobnou připomínku: nejsem si jist, zda volba presidenta Klause jako symbolu kritizovaného způsobu presentace názorů byla tou nejlepší volbou. Ne že by nebyla pravda to, co píšete, je to přesné, ale jsou dva důvody, proč se mi odkaz na Klause nezdá nejlepší volbou: jednak je znám Váš dlohodobě kritický názor na něj, a mohlo by to být vykládáno jako projev nějakého rovněž zapouzdřeného názoru. Druhý důvod je věcný: I když jsem si vědom jeho zablokovaných názorů kolem ekologie, trhu atd., v řadě otázek zaujímá stanoviska, která z ustálených klišé české pravice vybočují a do schemat, která jsou předmětem Bělohradského i Vaší kritiky plně nepatří.

Nicméně: velice děkuji za možnost intelektuálně pookřát.

Jaroslav Navrátil

________________________________

Reakce na esej Marné volání k myšlení aneb Atopon po česku

Dobrý den pane Pehe,

chci Vám jen poděkovat za dnešní článek v Právu. Mluvíte mi z duše. Jsem opravdu strašně frustrován tím, jak u nás chybí opravdu věcná debata, postavená na argumentech. Dál to rozvádět, tedy hledat důvody, je na dlouho a nebudu to tu dělat, Vy o tom také píšete...
Mnohokrát v poslední době jsem se musel v rozčilení na poslední chvíli zastavit, abych šel a psal např. Martinu Komárkovi nebo E. Taberymu, v zoufalství, nad stupiditou jejich zkratkovitých závěrů. A to jsou rádoby redaktoři a komentátoři s velkými R a K. Byl by to marný boj a já nejsem žádný profesionální psavec a můj koníček to taky není. Přijde mi lépe, někomu, kdo se jako Vy snaží opravdu myslet, napsat, že je to dobře, že to dělá. Je to strašně potřeba.
Kdyby nebylo těch pár dalších komentátorů v Právu a pár dalších posledních zpravedlivých s mozky, co neprošly Matrixem, asi bych už vůbec ztratil pojem o tom, zda jsem normální. (Přeháním, ale rozumíte mi).

Ono je možná všechno ještě úplně jinak: chci jen říct, že štěstí není v "HDP", to jde odjinud, tedy to opravdové. A o tom se nemluvíí, k tomu nejsme vychováváni, to se nenosí. Na tom se totiž nedá vydělat... Atd, atd.

Mějte se fajn, ať se Vám daří, Libor Štěrba

_________________

Reakce na článek Zdivočelá média aneb poučení z politické krize

Dobrý den,

děkuji za pěkně napsaný text, který vyjasnil danou problematiku i pro mě.

Rád bych upozornil na skutečnost, že ústavní soud zveřejnil ústavní stížnost
17 senátorů týkající se novel jednacích řád senátu a PSP v souvislosti s
přijetím Lisabonské smlouvy, viz:
http://www.ustavnisoud.cz/scripts/detail.php?id=765
Ústavní stížnost je mimořádně kvalitně zpracovaná.
Z ústavního a demokratického hlediska je text velice zajímavý a pro mě
osobně i potěšující.
Škoda, že celý proces vytváření stížnosti tak dlouho trval ale byla by ještě
větší škoda pro českého právního státu, pokud by stížnost vůbec nebyla
předložená.

Vsadím se o flašku dobrého vína, že ÚS vyhoví stížnost v některých ohledech,
a že jednací řády senátu a PSP se budou opět muset novelizovat.
Je štěstí, že v ÚS máme některé mimořádné právní kapacity, které odejdou až
po ukončení mandátu našeho prezidenta.
Začal pamětihodný podzim českého ústavního soudu.

S pozdravem
Peter Zborník

_________________

Reakce na článek Ponaučení z ústavní krize :

________

Reakce Petra Drdáka na článek Podivný dopis Obamovi

Dobrý den Vážený pane Pehe,

nejprve Vám chci poděkovat za výborné články, které píšete pravidelně na svém blogu, jsou opravdu zajímavé a psané s nadhledem.
Nedávno jsem četl také Váš článek o dopisu Obamovi a nějak jsem se s ním výjmečně nemohl vnitřně shodnout.. Dnes jsem
si ráno otevřel internetové noviny a v nich jsem četl zprávu o tom, že Obama zvažuje umístění protiraketové obrany i na jiná
místa než do Východní Evropy a došlo mi, v čem jsem s Vámi nesouhlasil.
Máte pravdu, že si občas stěžujeme na východ i na západ od nás na věci, za které si můžeme sami. Ovšem v tomto případě, bych byl opatrnější.
Také mám obavi, aby Američané nezopakovali již po několikáte svůj nedostatek se zaostřováním se na detaily.
V historii jsme to již nejednou poznali. Na začátku 20. století si zpočátku nechtěli pálit prsty v I. světové válce, přesto do ní oportunisticky
později zásadně vstoupili a po jejím ukončení opět velice necitlivě zasáhli do Střední Evropy bohužel s Masarykovou pomocí a vytvořili tak další časovanou
bombu, která vybuchla v roce 1939. Mám obavi, aby se tentokrát neopakovalo něco podobného. Obama by se mohl začít dívat na svět až z opravdu
vysoké perspektivy bez schopnosti rozeznávat podstatné detaily. Jsem přesvědčen, že svět nelze sjednotit bez práce, bez práce na odstranění
minulých chyb. Ty chyby se odehráli v první polovině minulého století a odehráli se tady, proto je podle mě naprosto zásadní vyřešit nejprve
problém Východní a střední Evropy a tím pomoci sjednotit celou Evropu.
Pan Mašín o Obamovi kdysi prohlásil, že je to demagok, vím, že má svým způsobem pravdu, je opravdu nebezpečné, naivně se snažit spojovat selý svět.
Na druhou stranu si myslím, že i Obama si je této své touhy vědom a že s pomocí takových lidí jako je Robert Gates, člověk silný a velice dobře znalý historie,
si to včas uvědomí. Je krásné dávat lidem naději, ale bez reálného přístupu zůstane jen u snů.

Proto si myslím, že ten dopis nebyl tak úplně zbytečný.

S pozdravem

Petr Drdák

__________________

Reakce Dušana Streita na článek Česko může skončit bez eurokomisaře

*****

Reakce na článek Podivný dopis Obamovi

Dobrý den pane P e h e,
když diskutuji, píši nebo jakkoliv jinak "válčím" za solidnější Kocourkov -ano i zde se dá všelico dělat !- a hledám možnosti, jak z celého současného bahna ven, většinou uvádím mezi hrstkou dalších i Vaše jméno jako důkaz, že se čs. společnost ještě nerozložila/nezbláznila zcela, že ještě pár HLAV existuje. Jinými slovy: Vždy jsem mohl téměř na 100% souhlasit s vašemi názory psané i vyslovené. Váš článek/blog: Podivný dopis Obamovi bohužel poněkud vybočuje z tohoto normálu. Nemám možnost se dopátrat skutečných důvodů Vašeho, v podstatě přikrého odsouzení tohoto textu. Pro mne je to zas jen doklad čs. polit. moru, kterým je zasažena tolik potřebná opozice proti současné moci, totiž nepochopitelné hašteření (rivalita ?) a vedení žabomyšších válek právě mezi tou zbývající živořící minoritou těch "slušných a solidních". A Hrad se chechtá... A navíc, kdybych měl čas, zájem a chuť, našel bych i vašich dřívějších nesčetných statích jasná upozornění a přímá varování před zmrtvýchvstáním Velkého bratra na Východě. Takže: Nevím kam touto kritikou opravdu míříte. Proč Vás signatáři Vás pozapomněli přizvat nevím, ale vidět v tom pravý důvod Vaší kritiky, by asi nebylo daleko od věci. Promiňte mi moji přímost, ale když se boří konstanty, tak to někdy bolí.
Přesto srdečně zdraví
Cernik, Erlangen, 20.07.2009.

___________________

Reakce Zdeňka Konečného na článek Veto šrotovného--aneb proč nefunguje česká politika

Vážený pane Pehe,
zaujal mne Váš blog výše uvedeného názvu. Po jeho přečtení mám velmi dobrý pocit, že jste dokázal trefit hřebík na hlavičku. Nejde o šrotovné, které ostatně odstartuje vláda podle vývoje ekonomiky v naší zemi. Jde o celý balík opatření, které by měly pomoci občanům v těžké situaci. Nelze ani příliš hodnotit efektivitu opatření jako celku, vždyť šlo o obtížnou politickou dohodu v Parlamentu ČR. Vystihl jste v závěru to podstatné - potřebu seriózní, demokratické a pro občany věrohodné politiky. Za tento článek jsem Vám velmi vděčný a snad si ho všimnou i nově kandidující politici. Omlouvám se Vám, že píši a obírám Vás o čas. Tzv.diskuse k Vašemu blogu byla nekompetentní, hrubá, až sprostá,tedy zbytečná. Nechtěl jsem s ní mít nic společného. Přeji Vám zdraví a více takových článků. Hlavně pozitivní odezvu u našich politiků, politologů i novinářů. S pozdravem RNDr.Zdeněk Konečný, Velké Opatovice

RNDr. Zdeněk Konečný

_____________________

Reakce Pavla Kohouta na článek Kanadská víza si zasloužíme

Reakci lze číst ZDE

Reakce na článek Václav Klaus - případ pro psychology

Dobrý den pane Pehe.

Úvodem mého mailu Vám bych Vás chtěl pozdravit a popřát Vám mnoho zdaru ve Vašem životě. Sleduji některé Vaše články a mohu říci, že jsme na stejné notě. V předmětu uvádím Lisabonská smlouva. Přečetl jsem si jí, protože nemám rád, když se o něčem mluví a já nevím o čem. V televizi jsem uviděl zprávu, jak pan Sobotka předseda senátu, najednou obrátil a podporuje LS. Nedalo mi to a tak jsem mu napsal, že mě to nevadí, že otočil, hlavně že je nyní na té naší straně barikády. Napsal jsem mu, že by ve své argumentaci pro LS mohl využít mého poznatku, který jsem se dočetl v LS a to ten poznatek, že LS už Václav Klaus podepsal. V preambuli LS je totiž napsáno, že cit.volně ...hlavy států EU podepsaly LS ... atd. Tyto hlavy států jsou v preambuli LS vyjmenovány. Mezi jinými je zde jmenován i Václav Klaus. Ten k podpisu pověřil předsedu vlády Topolánka. Snažil jsem se panu Sobotkovi vysvětlit, že tedy musí existovat pověřovací listina k tomuto podpisu. Odpověděl mi, že jsem to úplně nepochopil, že to ještě neratifikovali Polsko, Německo, my a Irsko. Nemluvil jsem o ratifikaci, ale o podpisu LS v Lisabonu. Tam ji podepsaly všechny hlavy států EU. Rozumím tomu, že je třeba ratifikační proces Parlamentu, aby si nemohl prezident dělat co chce a podepisovat kdejaké smlouvy. Ovšem nerozumím tomu, že když něco podepíše, že o tom mluví ve špatném. Neboli se přiznal, že je nekopetentní, protože podepsal něco, s čím nemůže souhlasit jako hlava státu. Vím, že k odporu k LS ho vedou jiné důvody, ale myslím si, že by politici, novináři a lidé měli použít to, že je politicky a lidsky neúnosné se takto blamovat a použít to v tlaku proti němu a lidem otevřít oči.

Petr Pružina

____________________________

Reakce na článek Václav Klaus - případ pro psychology

Pane Pehe,
Vas clanek je zajimavy, ale trochu nebezpecny, protoze Vas Klaus otravuje, coz chapu, ale neschvaluji. Za okolnosti, kdy K nadchne pres 50 procent ceskych volicu se musi jeste pocitat s jeho politickou nebezpecnosti. V pripade kdyby byl u psychiatra, tak by byla vec vyrizena, ale on je presidentem republiky, takze se musi proti nemu bojovat.Jelikoz jsem sama psychiatr rekla bych, ze se opravdu jedna o poruchu osobnosti, ale velice funkcni, ze ktere se rodi vsichni diktatori.Zde v CH jsme meli podobny pripad, jmenuje se Blocher. Nevim jestli se zabyvate politikou CH, ale ten zde napachal skody na desitky let dopredu a to je CH usazena demokracie. Jelikoz podle vseho sestra Klause bydli ve CH, uz jsem take premyslela o tom, kolik Klaus od toho Blochera odkoukal.Napriklad ten boj proti EU je identicky s bojem Blochera a ten nehorazny populismus to same. Jestli k Vam chodi zahranicni novinari s prefabrikovanymi nazory, tak bych je upozornila na to, ze o mnohych historickych osobnostech meli novinari nazor, ze jsou to blazni, az cele skoncilo v diktature. Viz Iran a drive Nemecko.Podle me byste mel kazdy krok K konstruktivne kritizovat, aby se normalni lide meli na cem orientovat a ty spolecenske skody, ktere pacha nebyly az tak velke. Jestlize se nechate otravit, tak strategicky nad Vami K vyhral, ponevadz tyto funkcni poruchy se take projevuji tim, ze svoje okoli otravi svou svereposti a pak si mohou zase o krucek vice delat to, co chteji.
Zdravi Bischofova.

___________________________

Dopis Jana Kudrny

Vážený pane doktore,

píši Vám ve věci Vašeho posledního příspěvku na Aktuálně.cz (http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/jiri-pehe.php?itemid=6528). V zásadě s Vámi souhlasím, alespoň pokud jde o to brát Váš příspěvek jako námět pro další diskuzi. Samotné řešení, které nabízíte, není bez dalšího doplnění úplné a životaschopné.

Stranou úvah jste ponechal pravomoc prezidenta republiky obrátit se na Ústavní soud s návrhem na posouzení souladu schválené smlouvy s ústavním pořádkem. Tato pravomoc má svůj smysl u prezidenta i u smluv schvalovaných 3/5 většinou. (Jinou věcí je, že Lisabonská smlouva již posuzována byla, i když Ústavní soud zřejmě překročil zákon a Ústavu, když jí neposuzoval formálně jako celek, ale pouze její vybraná ustanovení navržená Senátem.) Každopádně zachování této pravomoci by kolidovalo s Vaším návrhem, aby prezident do 30 dnů vybrané smlouvy musel ratifikovat.

Otázkou také je, zda by měl mezinrodní smlouvy ratiikovat jiný ústavní činitel. S hlavou státu ústavy a mezinárodní právo veřejné obvykle počítají bez dalšího, automaticky. Z tradičních důvodů. Je to pozůstatek monarchických forem vládnutí. Nejedná se samozřejmě o jediné možné řešení a i zde by samozřejmě byla možná diskuze.

Celkově mi je tato úvaha sympatická, nemůže se ale zastavit pouze u podepisování a ratifikace smluv. Je součástí širší kardinální otázky - je nám třeba úřad prezidenta republiky? A pokud ano, jaké má být jeho postavení? Na první otázku je, myslím, třeba odpovědět "ano". Na druhou osobně odpovídám, že pravomoce prezidenta by měly být v Ústavě přesněji vymezené a mohly by být omezené ve prospěch vlády či Poslanecké sněmovny.

V každém případě potřebujeme uspořádání ústavních vztahů, které může fungovat, ať už určitou funkci, nejenom prezidenta republiky, zastává osoba se silným egem, nebo osoba dbající dodržování pravidel.

Mimochodem, prezident Klaus prozatím neratifikoval již dříve minimálně dvě jiné smlouvy, nikoliv bezvýznamné (Dodatkový protokol k Evropské sociální chartě a tzv. Římský status Mezinárodního soudního tribunálu).

S pozdravem,

JUDr. Jan Kudrna, Ph.D.
odborný asistent katedry ústavního práva PF - UK