Ohlasy čtenářů / Reader's responses

Reakce Radova aŠmída na text Opravdu nemocný kus v evropském stádu

Dobrý den,

přečetl jsem si Váš článek o opravdu nemocném kusu stáda a nezbývá mi než Vám dát z c e l a zapravdu.
Občané ČR se stali (částečně i vlastní vinou špatné volby) rukojmími frašky jménem současná vláda.
Ta bohužel nevládne, ale soustředí se jen na vybírání dalších a dalších desátků a to zcela bez ostychu i od nemocných, invalidů a lidí s nízkými příjmy. Jako ti zkorumpovaní šlechtici v pyšné princezně.Ještě zdaníme víno, DPH na 19 místo 17,5,
mýtné za chvíli (už se o tom hovoří) i pro osobáky za vlnité a rozbité dálnice, nejdražší palivo díky dani v evropě a podobně.
Být mladší tak opouštím tuto zemi.Východisko vidím jedině v totálním propadáku těchto diletantů v příštích volbách i když ani tak si nedělám iluzi, Sobotka a jeho uskupení již tu několikrát bylo a vzpoměňme třeba Standu Grose, Svobodu s Libertou aj.

Jsem rád, že se alespoň někdo nebojí napsat věci tak jak jsou a zveřejnit je!

S pozdravem

Radovan Šmíd

______________

Reakce ing. Svobody na text Opravdu nemocný kus v evropském stádu

Vážený pane Pehe,
reaguji na Váš článek "Opravdu nemocný kus". Nad Vašimi názory mi zůstává rozum stát. Píšete, že ČR by eurozóně půjčit měla. Prý je to prostá slušnost. S tím ovšem nemohu souhlasit. Znamená to, že když soused propije nebo prohraje na automatech dům, má být mojí starostí, aby měl kde bydlet? Jistě víte, jak EU funguje. Pravidla o rozpočtové odpovědnosti (Mastrichtská kritéria) porušovala svorně celá EU, včetně Německa a Francie. Naprosto nechápu, proč na to teď my máme doplácet. Vypadá to, že máte posunut slovní význam. Co takové chování má se slušnpostí společného? Teď, když je třeba sklízet to, co EU zasela, když už je 5 minut po dvanácté se dovolávat rozpočtové odpovědnosti, je podle mého názoru velmi nelogické (i když např. pan Kalousek by to jistě pochopil) a zpozdilé. O jedny kamna se opakovaně spálí jen blbec. Nebylo chování celé EU v nedávné minulosti prvním takovým úrazem? To, co předvádí Evropská komise s evropským parlamenttem není politika, ale politikaření. Těch se máme bát?
Dále píšete, že ČR může v budoucnosti pomoc potřebovat, ač nyní nybízí blahlsklonně pomáhá Řecku. Nenahlédl jste ještě, že je vinou EU, že již nemocné Řecko přijala a dlouhou dobu, pravděpodobně z politických důvodů, nebyla ochotna vidět úroveň řeckého hospodářství, založeného na podvodech a pravý stav věci. Proč nyní má podle mnoha lidí Řecko bankrot již za sebou a v posledních dnech se v Davosu politici, protože mají dost peněz a "obrovskou odpovědnost", dohodli, že během několika dnů Řecko zachrání tím, že tam nasypou další peníze, protože nejsou jejich? Pokud to někdo chce dělat za své peníze, prosím, ať si na tom klidně vyláme zuby. Kdybychom případně potřebovali pomoc, můžeme se spolehnout na to, že stejně nebude z čeho, protože by nám pravděpodobně předcházelo Španělsko a Itálie. Jsem zvědav, jaký by byl zdroj peněz pro takovou pomoc.
Podle Transparency International se ve vnímání korupce jevíme jako notně nemocný kus. To je bohužel pravda ale Vy to podle mého názoru používáte jako podpásový úder. Měl byste totiž vědět, že EU s tím nic nesvede, naopak pomocí dotací se jí daří korupci u nás masivně podporovat. Stačí se podívat na golfová hřiště, vybudovaná s pomocí evropských dotací. Domnívám se, že to jsou jednak naprosto zbytné a zbytečné investice a jednak si na nich často plno lidí namastí kapsy. Domníváte se, že evropská dotace 142000,-Kč na zmrzlinový stroj pro příbuznou náměstka hejtmana je ta správná?
Pokud se týká konkurenceschopnosti, přičiněním EU se na úroveň Egypta může dostat celá Evropa. S debilními nařízeními, jako jsou žárovky, banány, okurky, špekáčky, olomoucké syrečky, domácí zabíjačky, omezování produkce cukrovky, počtu vinných hlav a tak dále se nikdo nebude moci divit, že se dostneme na úroveň Egypta.
Že se krade v supermarketech - krade se všude, tak proč je to divné v supermarketech? Při tom objemem nejsou krádeže v suermarketech rozhodně největší. Nakonec to sám uvádíte v dalším textu.
O připojení ke smlouvě o rozpočtové unii - pan Kalousek to prosazuje s tím, že říká proč ne, když já připravuju ještě přísnější kritéria. To rozhodně nepovažuji za odpovědné chování ke společnpsti. Zároveň tím říká, že smlouva je naprosto zbytečná, že je to čistě politická záležitost a že se dobývá do otevřených dveří.
Jako shrnutí uvádím, že problém se smlouvou o rozpočtové odpovědnosti je zbytečná bouře ve sklenici vody. Pokud se chceme upírat k EU v domění, že EU zde udělá pořádek za nás, chodit do UE žalovat, že se nám tu něco nepovedlo, protože nám někdo doma házel klacky pod nohy, házet vinu za naše rozhodnutí na EU, protože je to tak pohodlnější, bohužel nám není pomoci. Myslím si však, že není všechno ztraceno, ale jak se říká . pomocnou ruku hledej vždy na konci svého ramene. Velmi se mi také líbí dnešní Nečasova kritická věta - "podepiš to, protože ostatní to také podepíší". Souhlasím s p. Nečasem, že to je velmi chabý důvod a cesta do pekel.

S pozdravem
Ing. Josef Svoboda
___

Rekace Blanky Urbánkové na text Ubohost českých internetových diskusí

Vážený pane Pehe,

omlouvám se, že Vás neoslovuji titulem, nevím, zda bych použila ten správný. Raději Vás oslovuji přátelsky jako občana Pehe, který napsal skvělý blog "O ubohosti internetových diskuzí".
Nejsem zaregistrována, proto Vám píši názor na mailovou odresu.

Mnohokráte za tento článek děkuji, dosud jsem nezachytila žádný blog, který by se tímto nešvarem - nekulturností a pochybnou úrovní diskuzí nejen pod blogy, ale třeba i videy na stránkách youtube, zabýval.

Domnívám se, že možnost se vyjádřit na jakékoliv téma nejen pod blogy, je pro občany vynikající možnost jak navázat kontakt s mnohými osobnostmi, je to možnost jak aktivně vstoupit do společenského dění, ale zřejmě to tak není (nebo spíše nechce být ) chápáno. Jedná se povětšině o prázdné výkřiky občanů, kteří se zřejmě nemají možnost jinde zviditelnit a také v podstatě nemají ani žádnou tvůrčí myšlenku ke sdělení. Tak tochu jsou to patologické výkřiky z frustrací, snad pramenící z pocitu, že v tomto státě občan nic nemůže, vše je ubohé, ztracené, nic nefunguje pro lidi a jen tímto způsobem je možno těm mocnějším a schopnějším nějak ublížit, dopálit je. Je to ventilace.

Trochu ty reakce připomínají adrenalinové sporty, což jsou také synonymy dneška a mají dle mne stejný dopad na psýchu člověka. Jsou však prováděny pro společnost snesitelnějším způsobem. Je to s rizikem pro sportujícího, kdežto anonym v v blogerské diskuzi neriskuje vůbec nic a přitom otvírá své, často nevábné, neuspořádané nitro... Jiné přirovnání - hospodské řeči, ve kterých občan posílen pivem ví vše nejlépe, ale když se ho zeptáte, jak konkrétně by lépe řešil probírané situace, tak skutečně rozumnou myšlenku ve větách nezplodí.

Sama bych také ráda četla jen samé kultivované projevy v tisku na všech úrovních. Toužebně vyhledávám věty, které se blíží svým způsobem až aristokracii nebo nějaké jiné formě jemnosti. Projevy, které jsou dostatečně chytré, ještě lépe moudré současně čtivé, přitažlivé pro široké masy a nepostrádají vtip - ne však tvrdou ironii, i když, ta má také své místo. A to je poznámka nejen k blogerům, ale i k novinářům, neboť oni sami mohou svým způsobem psaní, svou prezentací své čtenáře nenásilně kultivovat. Jinou cestu nevidím, protože škola diskutérství se u nás zřejmě nikdy nepovede. A stále platí i v psaném slově, jak se do lesa volá, tak se z něj ozývá. Tím lesem rozumějte konzumenty médií. To ovšem nemyslím směrem k Vám, ale obecně ke všem píšícím, jejichž úroveň je také různá.

Říká se, jaká je společnost, taková je vláda. Domnívám se, že stejně platí, jaká je společnost, takové jsou internetové diskuze a často - jací jsou blogeři, takoví jsou diskutéři. Stejné přitahuje stejné, vrána k vráně sedá. Společnost je však též hodně polarizovaná. A tak též platí, že protivy ( v rámci filosofických dualit) se přitahují a když někdo napíše extrémně pozitivní článek, může se mu dostat reakce z extrémní polarity, což je umožněno právě na masově přístupném internetu velice snadno. I to je tedy možná odpověď na vyřčenou otázku, proč se dějí tak pochybné reakce na blogy. Myslím, že diskuze jsou (či mohly by být) velmi výživným materiálem pro filosofy, sociology a psychology. Ti by možná vyzkoumali, že léta na uzdě držené emoce v období totality živelně vypluly a ještě dýmí.

Přeji Vám tedy co nejkvalitnější čtenáře s co nejsmyslupnějšími reakcemi na vaše blogy. S úctou Blanka Urbánková

------

Polemika z pera Erika Taberyho v časopise Respekt s textem Co kdyby Havel...

Kdyby Havel nebyl prezidentem

Polemika s komentářem Jiřího Peheho

Jiří Pehe vznesl v komentáři pro Právo zajímavou otázku: Neposloužil by Václav Havel české společnosti více, kdyby se nestal prezidentem a zůstal intelektuálem, který by události nevytvářel, ale interpretoval?

Dvakrát plus

Pochopitelně že „kdyby“ neexistuje, ale v obecnější rovině je ta otázka důležitá. Zřejmě každý si někdy pokládá otázku, jestli to, co dělá, je to, co dělat má. Ti, kteří pak svou práci vnímají jako službu, se mohou ptát, jestli by nebyli prospěšnější v jiné úloze. Položit si takovou otázku v případě Václava Havla je pak dvojnásob zajímavé, byť tak Jiří Pehe činí za něj.

Podle Peheho nemohl Václav Havel v pozici politika bránit zkorumpování a zformalizování zdejší politiky, potažmo demokracie. Debatu tak podle něj ovládli neoliberálové. „Leckdo se může ptát, zda Havel nemohl být české společnosti i po roce 1989 užitečnější v roli intelektuálního disidenta než politika,“ píše Pehe a dodává: „Nestalo se, takže se už nikdy nedozvíme, zda by se v opačném případě v nitru občanské společnosti přece jen nevytvořilo okolo tak výjimečné osobnosti společenství, které by si skutečně zasloužilo název Pravda a Láska, a mohlo přinejmenším zmírnit příšerný sešup české politiky a intelektuálních elit v posledním desetiletí.“

Jiří Pehe sice píše, že by se „leckdo mohl ptát“, přesto je zřejmé, že on by si tuto alternativní cestu Václava Havla přál. Zkusme s ním proto polemizovat.

Od roku 1989 stále silněji vnímáme problém, že se zajímaví lidé politice vyhýbají. Nevstupují do stran, nevídáme je v parlamentu ani ve vládě. Převládl dojem, že tam slušní lidé nechodí, a když už, tak neuspějí. Je proto symbolicky důležité, že se protagonista nepolitické politiky Václav Havel do praktického politického života zapojil. Dokonce i všechny jeho neúspěchy a chyby se v tomto ohledu počítají jako kladné, protože dokazují, že prostě vysněný a bezchybný politik neexistuje. Každý se u toho zapotí a tak trochu zašpiní, protože je třeba přemíra kompromisů.

Nehledě na hodnocení konkrétních kroků Václava Havla je nutné říct, že posloužil dvěma silnými rozhodnutími: Zaprvé dokázal do politiky vstoupit a zadruhé z ní dokázal dobrovolně vystoupit. Obojí je v novodobé tradici něco výjimečného.

Vítané lákadlo

Nemáme bohužel po ruce „historii kdyby“, takže nemůžeme nahlédnout, co by se stalo, kdyby Václav Havel zůstal nestranným intelektuálem i po roce 1989. Pakliže se ale podíváme na dění posledních dvaceti let, dá se s úspěchem pochybovat, že by tím společnosti posloužil více.

Život v demokratické společnosti je pochopitelně v mnoha ohledech odlišný od té totalitní. Řeší se řada praktických, až technických otázek, které přehlušují ty intelektuální. Nad tím je možné naříkat, ale to je tak všechno. Václav Havel by nepochybně psal výjimečné eseje, divadelní hry, dokázal by kolem sebe vytvořit myšlenkové klubko, jeho hlas by však byl slyšet méně a méně. Kritiku jevů by musel opakovat a časem by se veřejnosti omrzel.

Navíc nelze tvrdit, že by byl ve funkci prezidenta pasivním pozorovatelem. Jeho veta zákonů či podněty Ústavnímu soudu poměrně výrazně ovlivnily podobu zdejší politiky. Stejně tak například výběr lidí do centrální banky či Ústavního soudu. Jako intelektuál by těžko zasáhl do podoby české ústavy, kam mimo jiné prosadil ochranu životního prostředí. A především: nemohl by fungovat jako lákadlo pro zahraničí.

Havel si intelektuální rozměr zachoval i v úřadu prezidenta, který ale význam jeho úvah zvyšoval a neoslaboval. A byť to není zcela přesné srovnání, na polském hrdinovi Lechu Wałęsovi můžeme možná nahlédnout, jak by ono Peheho „kdyby“ dopadlo. Tedy špatně.

Bez družiny

Václav Havel je ke všemu poměrně dost nepraktický muž. Tedy v aktivistické rovině. V období komunismu mu byl motorem jasný nepřítel, který jej nejen hnal kupředu, ale zároveň svým tlakem kolem něj vytvářel silné magnetické pole, jež lákalo spojence. Po roce 1989 se toto pole rozpustilo a najednou se ukázalo, jak Václavu Havlovi vůbec nejde kolem sebe vytvářet mocenské centrum. Dělalo mu dobře, když jej lidé chtěli následovat, ale to se dělo jaksi mimoděk.

Není navíc nic nestálejšího než intelektuální družina, protože každý má svou představu, jak by svět měl vypadat. Zřejmě by neuplynulo mnoho času a Václav Havel by se stal osamělým. Naznačuje to i Peheho zmínka o tom, že by Havel měl více kritizovat neoliberalismus. Jenže to je přání z roku 2011, a nikoli z roku 1993.

Opusťme nyní debatu o kdyby a vraťme se k současnosti. Vytvářet dnes v lidech dojem, že je vlastně lepší se politice vyhnout, je chyba. Potřebujeme přesný opak a jako argument, že to jde, lze použít právě Václava Havla.

_________

Dopis Mirzy Hadžiče v rakci na text Ztraceni v provozu

Dobrý den,

ohledně vašeho posledního článku v DR "Ztraceni v provozu", kde píšete mj.:

*Potíž je v tom, což naznačuje i výše zmíněný Fischer (nebo třeba opakovaně
též Slavoj Žižek), že celá naše civilizace je intelektuálně natolik pevně
„uzamčena“ uvnitř systému, že se jen málokdo dokáže na „systém“ podívat
jakoby zvenčí a podrobit ho skutečně kritické analýze. *
*
*Na problém současné "všeobecné nespokojenosti" jsem se pokusil podívat z
technického hlediska, které je mi profesně blízké.

Myslím, že většina problémů které občané "vyčítají" kapitalizmu, tak či onak
souvisí ve svém jádru s vlivem peněz na demokratický proces. Zvyšující se
soustředění peněz do stále menšího počtu globálních firem a jejích majitelů
problém jen prohlubuje. Základní modelová situace, kdy milionář nebo
korporace v lepším případě sponzoruje stranu která mu dál sníží daně a další
náklady (např. práva zaměstnanců), v horším případě přímo korumpuje
jednotlivé politiky a úředníky, je natolik prostá, univerzálně rozšířená a
"neprůstřelná", že to vypadá jakoby liberální demokracie a kapitalizmus
zákonitě museli skončit v tak nedobré situaci, jakou zažíváme zrovna dnes.
Moc protestujících občanů je téměř zanedbatelná v porovnání s množstvím
peněz které je "ve hře". Majitele peněz jsou zároveň i majitelé médií, tedy
"pravdy", a to situaci občana a jeho nároky na demokratická práva nijak
nezlepšuje.

Možnost nápravy situace jsem tedy koncipoval jako pokus přerušit pupeční
šňůru současných politických stran k největším zdrojům peněz. Současné
metody (registrace lobbistů, veřejné učetnictví stran apod.) vidím jako
zcela nedostatečné, jak ostatně ukazuje i realita. Navíc, v současném
systému, když odhlédneme od líbivé předvolební rétoriky, podobná pravidla a
omezení se mají spíše tendenci uvolňovat, než posilovat.

Základní problém tedy vidím v *způsobu* jakým volby zpravidla probíhají. V
tradičních demokratických volbách, např. v ČR, strany a kandidáti ovlivňují
prostřednictvím médií a reklam, tedy prostřednictvím peněz, občany kteří
mají velmi těžkou úlohu: většina politiků kteří vstupují do voleb jsou *nové
tváře*, oblíbený to předvolební trik mnoha stran. Často se dokonce jedná o
úplně nové *lepší* strany. Občané tedy, spíše než nějakou racionální úvahou
mezí tím co znají, volí intuicí "důvěryhodné" tváře, nové tváře, anebo v
nejhorším případě tváře které znají z reklam. Až je občan po roce vládnutí
obeznámen s důsledky své volby, je už pozdě. Politické strany se tak mohou v
klidu soustředit na akumulaci peněz, legálně nebo nelegálně, které jím
umožní za 4 roky provést další podobný "mediální útok" na občana.

Pokusil jsem tedy sám pro sebe načrtnout takový volební systém, který by z
pohledu lobbisty nějaké korporace byl co *nejhorší *a co nejméně pohodlný.
Tedy, opak současného systému. Pokusím se to popsat v pěti základních
krocích pro parlamentní volby:

1) Jeden volební okrsek by měl asi 50.000 obyvatel. Umožňuje to aby občane
věděli něco o těch kteří zastupují jejich okrsek. V každém okrsku by se
volili 2 poslanci jednokolovým většinovým systémem. Umožňuje to aby se v
parlamentu projevily dva proudy zásadního rozdělení voličů (typický pravo /
levé rozdělení, ale ne všude a ne vždy). Jde o tzv. "Hlavní Volby". Každý
poslanec by zůstal v parlamentu max. 8 let. Hlavní Volby nemají pevně danou
časovou pravidelnost (viz 5)

2) Premiér je volený parlamentní většinou na dvouletý mandát který se
případně obnovuje parlamentem. Uvnitř dvouletého mandátu nelze odvolat
premiéra a jeho vládu, je to stabilizující prvek.

3) Premiér si sám vybere členy vlády, vláda je následně potvrzena
parlamentní většinou min. 60% hlasů. Pokud se nepodaří jmenovat premiéra a
vládu v lhůtě max. 4 měsíce, volby se opakují a překlenovacího premiéra a
vládu jmenuje prezident bez možnosti je mezitím odvolat.

4) Prezident je volený přímo občany, jednokolově, na 4 roky. Max. 8 let.
Občané zaškrtávají u každého kandidáta “pro”, “proti”, nebo nic. Plusové a
minusové hlasy se sčítají, vyhrát může jen kandidát s kladným počtem hlasů.
V případě že žádný kandidát nevyhraje, volby se opakují v lhůtě do 3 měsíců
a dosavadní prezident dočasně zůstává ve funkci. Kandidát na prezidenta musí
mít podporu min. 5 členů parlamentu a 20 tisíc občanů.

5) *Občanské odvolaní členů parlamentu* se koná pravidelně každé 2 roky.
Občané zaškrtávají členy parlamentu které chtějí odvolat. Pokud člen
parlamentu obdrží “záporný hlas” u 40% voličů nebo více, je přestává být
členem parlamentu bez možnosti návratu v budoucnu. Na "odvolacích lístcích"
(obdoba volebních lístků) pro občany je uvedené jen jméno a fotografie
každého člena parlamentu, nikoli jejich stranická příslušnost. Zůstávající
členové parlamentu poté navrhují nové (chybějící) členy parlamentu a
samostatně je do parlamentu volí hlasováním. Pokud počet odvolaných členů
parlamentu překročí 40% všech členů, organizuji se nové Hlavní Volby (viz
1).

Tento volební systém by zohledňoval fakt, že občan jen velmi špatně vybírá
mezi "novými tvářemi" z bilboardů, a proto to břímě a odpovědnost přenáší na
stávající členy parlamentu. Oni výběru vhodných členů parlamentu mohou
věnovat daleko víc času. Oproti tomu, občané mají schopnost rozeznat
kvalitní od nekvalitních (např. zkorumpovaných) politiků, jak ukazují různé
výzkumy popularity politiků. Proto jím uvedený systém nabízí možnost snadno
se zbavit všech "kmotrů", přeběhlíků nebo prostě neschopných politiků, kteří
se v současném systému voleb v parlamentu udrží i celá desetiletí. Jsem
přesvědčený že uvedený volební systém by značně omezil možnost korupce a
zmenšil by význam přílivu peněz do politických stran. Posílil by naopak
postavení těch poslanců, kteří mají jasný program a nemají kolem sebe "šero"
podnikatelských a jiných podezřelých vazeb.

Obávám se ale, že by podobný nebo i lepší a promyšlenější volební systém
zásadně narazil na známé pravidlo o kaprech a vypouštění rybníku. Každopádně
jsem rád pokud jste si tuto úvahu přečetl.

S pozdravem a poděkováním za výbornou práci,

Mirza Hadžič
Praha 5

Reakce Františka Laudáta na čláínek na Na prahu skutečné krize

_______________

Zdeněk Bartoň k článku Na prahu skutečné krize

_______

Reakce Zdenka Hrdličky na článek Na okraji nepředstavitelného

Vážený pane Pehe,

s velikým zájmem si často pročítám Vaše komentáře, blogy a vůbec
vystupování ve veřejném prostoru. Vašich aktivit si vysoce vážím a na
Vaše postřehy se vždy velmi těším.

Sám se zabývám Čínou, převážně však v praktickém smyslu slova, přestože
jsem také vystudovaný sinolog, stále ještě se věnující částečně i
výzkumu a osvětové činnosti s dlouhou rodinou tradicí v tomto oboru.
(více viz www.zdenekhrdlicka.com, nebo
http://www.zdenekhrdlicka.com/index.php/cs/family, www.kungpao.cz)

Ve Vašem článku Na okraji nepředstavitelného z 21.7.2011 mne zaujaly
zmínky dotýkající se Číny, případně jejího režimu.

K tomu jsem chtěl poznamenat, že je otázkou nakolik byl růst evropského
myšlení, hospodářství posledních tří až čtyř století ovlivněn vnitřními
procesy a nakolik byl umožněn zámořskými objevy, resp užíváním plodů
kolonií (viz např. ledek čilský a jeho vliv na vědecký vývoj- metody
výroby kyseliny dusičné, dusičnanu amonného- výbušniny 1.sv. válka,
hnojiva, růst zemědělství po roce 1945, vliv na oborovou strukturu,
pokles množství obyvatelstva, které se věnuje zemědělství; vliv
jihoamerického zlata na sílu Habsburků a prosazování katolictví atd).

Mezi Číňany v poslední době se začíná uplatňovat vlastenecký názor, že
vnitřní síla a tradice východního myšlení, která je založena především
na čínské kultuře (písmo, státní správa, synkretizmus atd) je minimálně
stejně kvalitní jako odkaz euroamerické civilizace. A z tohoto důvodu je
obecně odmítán názor, že by evropský koncept mohl být jediným
dominantním pro budoucí vývoj světa a to nejen hospodářsky.

Čína nijak neodmítá evropské sociální výdobytky, naopak si jich velice
váží a snaží se v rámci svých možností k jejich naplňování (např.
reforma důchodové systému, zdravotního a sociálního pojištění atd).
Ostatně jsou v souladu např. s konfuciánským, nebo buddhistickým názorem.

Věřím, že v rámci úrovně Vaší debaty, hraje tradiční český mediální
obraz Číny, který vznikl po sovětsko-čínské roztržce v roce 1959 a který
je stále prosazován některými šéfredaktory, nebo zpravodaji v českých
médiích zanedbatelnou roli.

Osobně vidím jeden z rozdílů mezi oběma civilizacemi i v náhledu na
rovnost příležitostí. Číňané se touto otázkou nezabývají a nerovnost
mezi lidmi je jim přirozená. Přesto v poslední době, zřejmě ekonomickým
vývojem a hromaděním majetku typu realit, se běžní lidí více zajímají o
ochranu svých práv a Čína i v tomto smyslu prochází vývojem. Je možné,
že v tomto smyslu hraje Evropa i roli jisté inspirace.

Proto by mi bylo velikým potěšením, pokud byste měl do budoucna možnost
Čínu navštívit, nebo se více seznámit s jejím myšlením a situací. V tom
nabízím pomoc, ať poskytnutí kontaktů, nebo jinak. V ČR je mnoho
předních světových odborníků na nejrozmanitější otázky spojené s dálně
východním myšlením. Vzpomeňme zesnulého prof. Průška, prof. Krále,
doktora Vochalu, mé příbuzné, doc. Lomovou, stejně tak jako mnohé mladé
talenty např. doktora Zádrapu, Jakuba Maršálka a další. Věřím, že by to
pomohlo dále tříbit a rozvíjet úvahy o tom, kdo jsme a kam kráčíme.
Vynikajícím úvodem do světa čínského myšlení jsou pak parafráze překladů
starých mistrů básnického umění od prof. Matheisia - Zpěvy staré Číny.

Možná by bylo i např. v rámci Vašich akademických aktivit zajímavé
institucionalizovat podobnou debatu mezi různými pracovišti v ČR(možná i
v Evropě) a to včetně její návaznosti na ministerstva školství, kultury
a zahraničí, neboť např. nově zřízený odbor veřejné diplomacie na MZV a
jeho ředitel Jan Bondy, hledá možnosti dalšího rozvinutí spolupráce a
především využití kulturního a vědeckého potenciálu na české straně.

S úctou

--
Zdenek Hrdlicka