Nacházíte se zde: Úvod Ohlasy čtenářů / Reader's responses Ohlasy čtenářů / Reader's responses

Ohlasy čtenářů / Reader's responses

Reakce Dana Drápala na text 

My jsme to říkali

 

-----

 

Reakce Antonína Raška na komentář

Proletariát globalizace

-----

 

Vážený pane Pehe,

 v dnešním podvečerním bloku komentářů na Českém rozhlase Plus jsem cestou z Luhačovic vyslechl Váš příspěvek týkající se postoje církví a zejména té katolické k problematice uprchlíků a imigrace. Kriticky hodnotíte přístup církevních představitelů, kteří se rozhodli pomáhat křesťanům v nouzi. V podstatě nerozumím tomu, co je špatného na tom, že se katolická církev rozhodla pomáhat lidem se stejnou vírou. Církev se řídí svými vlastními zákony a není povinna se přizpůsobovat vnějším tlakům. Nemusí sestavovat reprezentativní seznamy, které budou odpovídat procentuálnímu podílu pronásledovaných příslušníků různých konfesí jen proto, aby vyhověla principům politické korektnosti a zavděčila se tak mediálně-intelektuální sféře. To je úkolem státních institucí a nevládních organizací, nikoliv církve. To, že se katoličtí biskupové rozhodli pomáhat svým souvěrcům není a priori aktem xenofobie či nepřátelství vůči jinověrcům, ale výrazem prosté skutečnosti, že křesťané jsou v dnešní době tou nejpronásledovanější náboženskou skupinou. V tomto kontextu mi přijde poměrně signifikantní, když někteří komentátoři říkají, že muslimové jsou také pronásledováni. Ano jsou také pronásledováni a takév nich trpí Kristus. Je tu ale také skupina křesťanů, kteří nesou Kristovo jméno.

 Nedůvěra, ne-li odmítnutí následovalo, když v roce 2011 sociolog Massimo Introvigne na jednom mezinárodním sympoziu v Budapešti, pořádaném Evropskou unií, připomněl, že každý rok je na světě průměrně 100 tisíc křesťanů různého vyznání zabito pro svoji víru. Introvigne tehdy mluvil jako italský zástupce Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, ale také jako jeden z nejrenomovanějších odborníků, zakladatel a ředitel Studijního centra pro nová náboženství (Cesnur) a autor mnoha vědeckých studií.

 Těm, kteří jej popírali, Introvigne odpovídal se svojí obvyklou akademickou precizností poukazem na nezpochybnitelné zdroje, že jím uvedené číslo je skutečně nepřesné. Z opatrnosti totiž turínský badatel snížil počet obětí, kterých je podle některých sociologických ústavů ve skutečnosti více. Závěrem své odpovědi na námitky těch, kteří tato čísla popírali, poznamenal: Odmítavé reakce prozrazují něco důležitého. Problém pronásledovaných křesťanů je natolik podceňován, že jsou-li citována čísla v celé své hrůze, zdají se mnohým Evropanům a Američanům neuvěřitelná.

 Podle těch nejvěrohodnějších studií strádá z důvodů své náboženské příslušnosti 10% ze dvou miliard křesťanů, tedy 200 milionů lidí, skoro všichni z Afriky a Asie. Z toho plyne, řekl dále Introvigne, že pronásledování křesťanů je dnes největší krizovou situací v oblasti protinábožensky motivovaného násilí a diskriminace. Není jiného náboženského vyznání, které by bylo srovnatelně pronásledováno, někdy i pokusem o masovou genocidu jeho stoupenců. V Evropě a Americe panuje zdráhání uvěřit tomu, že dnes právě víra v evangelium představuje riziko, které je až příliš často smrtelné.

 Velmi znepokojivá je situace na Blízkém východě. Před dvanácti lety žilo v Iráku 800 000 křesťanů a dnes je jich jen 150 000. Když byla v roce 1994 zřízena palestinská samospráva, tvořili křesťané v Betlémě 80% obyvatel. Dnes je jich sotva 20%. V Gaze, kde od roku 2007 vládne Hamas, je starodávná křesťanská komunita terčem neustálých útoků fundamentalistů. Zůstalo tam už jen 3000 křesťanů, ale členové Hamasu jim stále vypalují kostely, kláštery, knihkupectví a knihovny a zabíjejí je a napadají. Za násilný čin vůči křesťanovi nebyl ještě nikdy nikdo zatčen, natož pak odsouzen. V současné Sýrii žije asi 1,3 milionu křesťanů. V roce 2012 to bylo 1,7 milionu včetně křesťanských uprchlíků z Iráku. Situace křesťanů v tomto koutu světa je neradostná. Blízkovýchodní muslimská společnost na tamní křesťany pohlíží vždy v souvislosti se Západem, ale Západ sám tyto křesťany téměř neregistruje.

 K pronásledování křesťanů dochází v rozsáhlé oblasti od subsaharské Afriky přes Blízký východ, Afghánistán a Pákistán až po Čínu a Severní Koreu. Mezinárodní organizace Open Doors se zabývá problematikou pronásledování křesťanů ve světě. Každoročně aktualizuje žebříček zemí, ve kterých jsou křesťané nejvíce pronásledováni. Do aktuální první desítky patří Severní Korea, Somálsko, Irák, Sýrie, Afghanistán, Sudán, Irán, Pákistán, Eritrea, Nigérie. Náš strategický partner v blízkovýchodním regionu – Saúdská Arábie – je na 12. příčce.

 Snahy o potlačování křesťanských hodnot se však nevyhýbají ani západní Evropě, kde se tak děje mnohem sofistikovanějšími způsoby. Stále více je zpochybňován např. princip výhrady svědomí, který věřícím lékařům zapovídá provádět zákroky jako je eutanázie, potrat apod. Snahy omezit či zcela zrušit výhradu svědomí pro instituce, což vysloveně ohrožuje samu existenci katolických nemocnic, se objevují napříč zelenými a socialistickými stranami v Evropě i v politice americké Demokratické strany. Poslední významný pokus o osekání výhrady svědomí v Evropě, provedený mezinárodní cestou, byl jen poměrně těsně (56:51 hlasů) zastaven v Parlamentním shromáždění Rady Evropy v říjnu 2010.

 Sekularizované kulturní elity Západu si zvykly na to, že se křesťanství mohou nelítostně vysmívat. Křesťanskou víru lze proto smést ze stolu jako relikt iracionální minulosti. Z tohoto pohledu je nepředstavitelné považovat křesťany za oběti. Přes veškeré mlčení všemožných lidskoprávních agentur západní civilizace je však nevyvratitelné, že nejpronásledovanějším náboženstvím světa je křesťanství. A neexistuje stát, který se za utlačované křesťany cítí zodpovědný. Pokud tak učiní samy křesťanské církve, jsou nařčeny ze zaujatosti a nekorektnosti.

 Pokud se budeme ptát, co by na současnou situaci řekl Ježíš, není nic snadnějšího, než si v Bibli nalistovat Lukášovo evangelium a v něm podobenství o milosrdném Samařanu (Lukáš 10,25-37; bibleserver.com). Zde vystupuje člověk, který na cestě z Jeruzaléma do Jericha padne do rukou lupičů a polomrtvý zůstane ležet u silnice. Nepomůže mu ani kněz, ani levita, tedy jeho jeruzalémští bratři, ale teprve konfesně odchylný Samařan. Cílem tohoto kontrastního příkladu je snaha poukázat na to, že všichni lidé jsou si sobě navzájem bližními. Ve stínu úctyhodného Samařana zůstavájí kněz a levita. Toto podobenství je právem zahanbuje a napovídá, že právě oni měli být těmi, kteří poskytnou pomoc jako první. Pokud tedy jaksi poeticky navážu na předem řečené, naši biskupové odčiňují vinu biblického kněze a levity právě tím, že se ujímají svých nejbližších ze všech bližních tohoto světa.

 Lidský rod je účelně uspořádán podle konfesí, národů a místních obcí. Můžeme mluvit o ekonomii solidarity. Každý má zodpovědnost v rámci své komunity a s odlišnou komunitou se dělí ve chvíli, pokud tato není schopna pomoci si z vlastních zdrojů. U nás na Západě se málo mluví o tom, jakým způsobem v současné uprchlické krizi pomáhají bohaté země Blízkého východu, které by měly přirozeně stát v první linii pomoci svým muslimským bratřím. Pomáhají dostatečně? Jistě není úlohou české katolické církve, aby suplovala roli bohatých ropných pašalíků na pobřeží Perského zálivu.

 Často se v kontextu současné uprchlické a imigrační vlny mluví o xenofobních projevech české společnosti. Není pochyb, že ta debata ztrácí úroveň. Hlavní zodpovědnost za tento stav však nesou moderátoři veřejné diskuze, tedy intelektuální a politické elity, které ztratily kontakt s realitou. Václav Havel v mnohých svých evropských projevech přednesl myšlenku, že pokud se evropští demokraté dobře nezhostí svých úkolů, budou nahrazeni radikálnějšími proudy. Ta situace je dnes tady. Je marné ukazovat na zkaženou společnost, zklamaly především elity, které se ke svým domácím lidem chovají vpravdě macešsky. Dřív, než začnu kritizovat „nemožnou“ českou společnost, podíval bych se raději do její minulosti.

 Již v raném novověku se na Moravě usadili novokřtěnci, tzv. habáni, kteří utíkali před pronásledováním v západní Evropě. Za 1. sv. války byly do Čech evakuovány tisíce Italů žijící v rámci rakousko-uherské monarchie, protože jejich domovy na hranici mezi Rakouskem a Itálií se proměnily v bojovou zónu. Masarykova republika se ve 30. letech minulého století ujala Němců, mezi nimi mnoha Židů, kteří utíkali před nacistickým terorem. Po 2. sv. válce se naše země staly útočištěm mnoha a mnoha Řeků, kteří utíkali před válkou ve vlastní zemi a není to tak dávno, co se Česko postaralo o příslušníky balkánských národů, kteří prchali před válkou v Jugoslávii. Česká společnost bez problémů absorbovala tisíce a tisíce příslušníků vietnamského etnika a další tisíce lidí, původem obyvatel bývalého Sovětského svazu, kteří odcházeli ze své domoviny kvůli válce nebo tíživé ekonomické situaci. Je to hrozná nespravedlnost a nevděk, když z úst moudrých a vzdělaných lidí slyším, jak je má země špatná, jak je neslušná. Není to pravda. Není o nic lepší, ale ani o nic horší než kterákoliv jiná země v Evropské unii. Češi mají schopnost pomáhat jiným národům i sami sobě navzájem.

 Proč jsou tedy Češi tak rezervovaní vůči islámu? Patrně proto, že každý Čech Vám dnes přesně řekne, kde byl a co dělal dne 11. září 2011. Averze vůči islámu je z velké části dílem zpravodajství z období po 11. září. CNN naučila západní svět bát se islámu, tam hledejte kořeny současné bázlivosti, ne v Čechách. Atentáty na Kavkaze, v Madridu a Londýně, v redakci Charlie Hebdo, hořící předměstí Paříže, pouliční rvačky v Hamburgu, ústupnost západních elit vůči Islamic way of life, která se nerýmuje s tou evropskou a křesťanskou. Je mi líto. Budu tisíckrát kritický vůči vlastnímu národu, ale ne za každou cenu…

 Zdraví

Mgr. Jan Váňa, historik, germanista, lidovec

_______

Reakce Romana Plecitého na KOMENTÁŘ: Byla pařížská pieta pokrytecká?

 

Dobrý den, v úvodu bych se chtěl přiznat, že toto je má první reakce na článek uvedený v jakémkoli českém internetovém deniku. Nemám ve zvyku zapojovat se do těchto diskuzí nevalné úrovně až když jsem nahlédl do diskuze pod Vaším příspěvkem na novinky.cz, tak jsem se rozhodl Vám napsat touto cestou. Snad Vám nebude vadit tato přímá forma oslovení. K napsání této odpovědi mě vedl fakt, že Vás považuji za velice rozumného člověka, a proto jsem Vás chtěl upozornit na to, co podle mého názoru ve Vašem článku bylo opomenuto.

Píšete, že nevite proč bychom si měli sypat popel na hlavu v případě Pakistánu a Nigerie, kde se žadná západní intervence nekonala. S tím nemohu souhlasit. Pakistán a jeho vedoucí představitelé byli dlouhodobě vystaveni politickému tlaku a vměšování ze strany USA. Situace, kdy USA nejsou ve válečném stavu s Pakistánem, ale jejich drony létají nad územim Pakistánu a zabíjejí koho se jim zlibí, mi přijde jako poměrně významná intervence, potažmo porušení mezinárodního práva. Co se týká Nigerie, kde mezinárodní organizace a nadnárodní společnosti, obojí pod výrazným vlivem západní civilizace,  korumpují a tím destabilizují místní politické elity a tim celou společnost.  A to pouze za účelem těžby ropy, bez jakéhokoliv ohledu na místní společenství, obyvatele a životní prostředí, mě rovněž připadá jako výrazná západní intervence.

Co se týká Libye a Syrie, zemí ve kterých má naše civilizace mimo jiného také eminentní zájem na ničím nerušené produkci ropy. Masové demonstrace v těchto totalitních režimech byly v podstatě nemožné, což se ukázalo na okamžitém násilném potlačování tohoto typu projevu v období tzv. Arabského jara.  V těchto zemích západní civilizace, potažmo NATO, intervenovaly vzdušnými útoky. Táži se, jak by se nám líbilo, kdyby k nám v době vnitřních potíží a převratu přiletěly libyjské stíhačky a rozbombardovaly naši zemi. Jako příklad podobné situace u nás může posloužit období konce osmdesátých let a rozpad Sovětského svazu a převraty v jeho západních satelitech.

 K poznámce o absenci demonstrací v muslimských zemích musím též vzpomenout spontání demonstrace na protest proti útokům z 11. září. Masivni demonstrace se konaly v celém muslimském světě a možná největší se konala v Teheránu, na uzemí Iránu, který byl později presidentem Bushem zařazen do tzv. osy zla. Píšete o nepěstování svobody slova v muslimských zemích. Opomenu, že tzv. muslimské země nejsou homogením útvarem a používání tohoto termínu je nevhodnou a škodlivou generalizací. Stejně jako používání termínu západní civilizace. Přeci to, že jsme členy tzv. západní civilizace, neznamená náš slepý souhlas se vším co jiný člen této civilizace dělá. A když je svoboda slova potlačovaná, přece neznamená, že není pěstovaná. Před rokem 89 byla též svoboda slova v Československu potlačovaná, ale to přeci neznamenalo, že svoboda slova nebyla pěstovaná.

Jedním z hlavních požadavků roku 89 bylo zrušení cenzury a obnovení svobody slova.Není zapotřebí kritizovat státníky za pietu projevenou obětem odporných útoků na občany Francie. Je zapotřebí se ale zeptat, zda podpora válečných konfliktů a násilí v muslimskych zemích, je tou správnou cestou k mírumilovnému soužití. Osobně vyčítám našim státníkům, těm současným i minulým, promarněnou příležitost k mírovému řešení mezinárodní situace. V době kdy se celý svět spojil v odporu a odsouzení útoků z 11. září, se naše cilizace rozhodla odpovědět silou, šířením válek a násilí. Obávám se, že pody tohoto rozhodnutí budeme sklízet ještě dlouhou dobu, pokud nedojde ke změně našeho společného postoje a v boji proti islamskému fundamentalismu se nespojíme s muslimskými zeměmi. Naše země je součástí západní civilizace>a západní civilizace je součástí světového společenstvi a je potřeba>přestat dělit svět na my a oni a začít hledat společná řešení světových problémů.

>Děkuji Vám za přečtení tohoto e-mailu, případně za Vaši reakci>>Roman Plecitý

 

Moje reakce:

Nijak nepopírám, že některé západní zásahy ve zmíěnných zemích byly nešťastné, přinejmenším v tom, jak byly provedeny. Na druhou stranu si opravdu nemyslím, že dnešní Nigérie nebo Pákistán by na tom byly o moc lépe, kdybychom je kupříkladu důsledně ignorovali. Tvrdit, že by tomu tak bylo, je cvičení z alternativní historie. Prostě se mi zdá, že důvody sektářského a dalšího násilí jsou mnohem více uvnitž twchto zemí, než že by tam byly exportovány Západem. Pokud jde konkrétně o Libyi, tam řeci západní stíhačky nezaúútočily jen pro nic za nic...Tam vypuklo povstání proti Kaddáfímu, které se pokoušel rozstřílet. Západ pouze vyhověl povstalcům, kteří by bzli, jako už mnohokrát před tím, odsouzeni jít na jatka...

Rozhodně nežádám slepý souhlas se vším,co naše západní civilizace dělá. Je toho dost, co se dá kritizovat. Často se mi ale zdá, že část západní cveřejnosti se vyžívá v jakémsi sebemrskačství. Příkladem je i předpoklad, že by snad na Středním východě a severu Afriky panoval ráj, kdybchom si jich nevšímali. Jsem přesvědčen, že by to tam bylo ještě horší, přičemž by titíž lidé, kteří nyní s gustem kritizují Západ za vměšování, křičeli, že je Západ cynicky zahleděn sám do sebe tváří v tvář humanitárním katastrofám v jiných částech světa. 

 Jiří Pehe


Vážený pane Pehe,

kromě toho, že v rámci svých časových možností sleduji politickou situaci nejen u nás, ale i ve světě, rád občas čtu i Vaše komentáře. Vaše názory plně respektuji, máme přeci tu demokracii (čemuž moc neodpovídá jednostranná mediální masáž "oficiálních" médií). Nehraje mi však minimálně jedna věc - Vaše komentáře jsou často prošpikovány výrazem agresivní ruská politika. Když však poslouchám rétoriku jednotlivých politiků - na straně jedné Putina, na straně druhé Obamy a "přátel amerického přístupu", mám pocit, že na rozdíl od Putina jsou to "západní" politici, jejichž rétorika je prošpikována agresivitou a nepřátelstvím. Je pozoruhodné, že Spojené státy vydávají na zbrojení asi 10x vyšší částky než Rusko, a že jsou to Spojené státy, kdo ve světě rozpoutává válečné konflikty, v posledních letech dokonce bez mandátu OSN. Stačí se podívat, v kolika zemích mají USA své základny a v kolika zemích má své základny Rusko. Stačí se podívat, jak se zhoršila situace lidí v zemích, kam vkročila americká noha, kolik "vzniklo" utečenců, kteří se hrnou do Evropy, protože situace je v jejich zemích často horší, než když tam vládl nějaký místní despota. Takže jde o to, aby se lidé měli dobře nebo aby se měli "dobře" podle našich představ?  (Přitom jako turista navštěvující různé země podotýkám, že zrovna ty ruské turisty moc nemusím). Kladu si otázku, co za tím je. Pozoruhodné jsou skutečnosti, že alespoň podle geologů, mají USA nedostatek některých surovin, a že všechny konflikty se odehrávají tam, kde naopak tyto suroviny jsou. (KLDR nebo Kuba asi moc zajímavé nejsou). To je i příklad třeba Kosova nebo Lybie, kde ve stopách americké armády šli američtí průmyslníci. Otázka je, zda-li synonymem pro demokracii, jak si ji oficiálně na Západě představujeme, není slovo byznys. Byznys pro určité vybrané jedince. Kde bereme právo vnucovat jiným národům naši představu demokracie a "spravedlivého" světa, když ani u nás se o spravedlnosti na našich dvorečcích hovořit nedá? Čistě z historického hlediska mě napadá, jestli potomci evropských vystěhovalců (především z anglosaského světa, kteří jsou dnes "Američany"), kteří sebrali zemi původnímu obyvatelstvu a na kterém páchali genocidu, nemají ve svých genech zakódovánu jakousi expanzi.
 Pozoruhodné je, že v Rusku je podle oficiálních informací asi okolo padesáti politických vězňů, zatímco Američané na různých místech světa (jako je např. Guantanámo) vězní bez obvinění a řádného soudu poněkud více lidí. Na rozdíl od USA se v Rusku nepopravuje vůbec, natož nevinní lidé (jak se nedávno zjistilo několik desítek nevinných lidí sedělo v celách smrti i několik let, některé případy i více než 20 nebo 30 let). Nemusí mi být způsob Putinova vládnutí sympatický, ale bez něj by dnes Rusko bylo rozbito na řadu snadno ovladatelných státečků na způsob bývalé Jugoslávie, kde by bylo národní bohatství vytunelováno a rozkradeno jako u nás, navíc by proběhla morální devastace celé kultury podle západního vzoru. On je totiž (podle Ericha Fromma) rozdíl mezi svobodou "k" a svobodou "od". "Svobodná" rozhodnutí se dají přece poměrně snadno ovlivňovat skrze média. Jinak je celkem jasné, že své příznivce má "Sparta" i "Slavia", ale těžko říct, kdo je ten lepší - jen to asi nebude o tom, že na jedné straně je Mirek Dušín s Rychlými šípy a na druhé straně Dlouhé Bidlo a Bratrstvo kočičí pracky.

Děkuji za pozornost i Váš čas
Hezký den a úspěšný rok 2015 Vám přeje
Ing. Jiří Šír


Reakce Alexandra Tomského na text Evropské národovectví jako reakcionářství

Zde 

______

Reakce M. Duriše ma text  Může být Babiš premiérem?

Vážený pane profesore,

při čtení Vašich článků o Babišovi začínám mít pocit, že už jde o mírnou obsesi. Vypadá to tak, že Babiš už jen svojí existencí představuje nebezpečí pro naši demokracii. Ještě neudělal nic a už se blížíme k jakési nedefinované katastrofě, ve které Babiš ovládne tuto zemi a bude ji řídit jako svůj podnik. Podle mne se o žádnou katastrofu nejedná. Naše demokracie a její politická reprezentace za uplynulých dvacet let nepředstavuje žádný líbivý obrázek. Nebudu mluvit o tom, co si myslet o demokracii, která umožní, aby se do čela země dostal člověk a to dokonce dvakrát, o jehož duševním zdraví se dá úspěšně pochybovat, co je to za demokracii, ve které nefunguje justice, kde jak levicoví, tak pravicoví politici kradou jako straky nebo zlodějiny kryjí, země, která po pádu komunismu byla na tom ekonomicky nejlépe ze všech svých souputnic, se pomalu, ale jistě dostává na chvost, tomu všemu vděčíme naší české demokracii. Ano, máme svobodu, jakou jsme dříve nepoznali, ale obávám se, že ani to není zásluha té naší demokracie. Třeba máte nějaké informace o Babišových zločinných úmyslech, tak byste si je neměl nechávat pro sebe. Protože zatím je jeden Babiš na tu naši demokracii krátký a obávám se, že mu brzy někdo podrazí nohy tak, aby se vše vrátilo tam, kde nás do světlých zítřků povede Klaus, Topolánek, Kalousek, Dalík, Dlouhý, či Hašek nebo Palas, Bém, Řebíček, Rittig a nekonečná série dalších borců naší novodobé demokracie.

Proč myslíte, že Babišova popularita roste. Protože spoustě lidí se u nás nevede dobře a tuší, že by tomu tak být nemuselo. Takže Babiš představuje zatím chabou, možná jedinou naději, že by mohl alespoň zčásti vymést chlév té naší novodobé demokracie. Pokud máte obavy o demokracii těch, které jsem jmenoval, tak tu tady chce málokdo a vy tak pláčete na špatném hrobě.

 

S pozdravem

M. Ďuriš

 

 

30. dubna 2014

-----

 

Reakce Jana Šterna na článek Rok na dně, vyhlídky, nejisté 

_____

Reakce Jan Brychrty na dění v ČSSD po volabách

Dobrý den,

jmenuji se Jan Brychta, a jsem student elektrotechniky, jenž se zajímá o 
politiku, i když sleduji veškeré dění jen zevnějšku. 

Dnes se mi vybavil rozhovor v Respektu (http://respekt.ihned.cz/c1-60366040-
je-treba-jit-do-stretu
(http://respekt.ihned.cz/c1-60366040-je-treba-jit-do-stretu)), který dělal 
M.Švehla s Vámi. Proč jsem si na něj ale vzpomněl zrovna dnes (27.10.), v 
tuto dobu?

Bohuslav Sobotka se patrně stává obětí stranického puče křídla "Haškovců". 
Může ještě proud, jenž Sobotka stále hodlá zastupovat v ČSSD, odvrátit atak 
pragmatiků v čele Michalem Haškem? Domnívám se, že nejde jen o to, kdo tento
střet "vyhraje", ale o to, zda-li se z ČSSD vůbec může stát moderní,evropská
levicová strana (v čele se Sobotkou, či Jiřím Dienstbierem, či někým jiným).


Děkuji.

S pozdravem,
Jan Brychta.   

__________________


Reakce F. Sklenáře na dění v ČSSD

Vážený Pehe,

šokovalo mě chování páté kolony guru Zemana. Zase zafungoval Zemanův trojský kůň. Oni si neuvědomojí, že chování ala "jdu přes mrtvé" ČSSD v očích jejich (potencionálních) voličů může hrozně ublížit? Oni si snad přejí ČSSD rozložit a připravit prostor pro vládnutí pravice a růst konkurenčních levicových stran populistického charakteru? To si proboha ti infantilní fanoušci guru Zemana neuvědomují, že veřejnost ve volbách vyslala Zemanovi a jeho SPOZ jasný signál! Já mecjápu mentalitu těch Zemanovo infantilců, neboť to už je poněkolikáté, co kvůli Zemanovo zhrzenosti jsou ohroženy zájmy voličů ČSSD. Jen si vzpomeňte na rok 2010, kdy kvůli SPOZ měla ČSSD menší počet hlasů, což pak zablokovalo prostor pro možnou koalici. Víte, já jsem si zprvu myslel, že tím destabilizujícím prvkem bude ANO, ale ono se ukazuje, že tím nesourodým slizem budou někteří chorobně mocichtiví lidé v ČSSD. Asi jim 
je jedno, že tohle může v horším případě mj. znamenat, že tady bude opět vládnout pravice. 


Na facebooku pana Zděnka Škromacha jem zanechal p. Škomachovi vzkaz.

Pane Škromachu, vy se chováte s prominutím jako mocichtivé krysy. Z vás nikdy nevyrostou skuteční státníci. Tady dostal Zeman a jeho SPOZ jasný vzkaz (prosdrednictvím voleb) - tedy nakládačku jako hrom, a vy se navzdory této skutečnosti nepřestáváte projevovat coby infantilní pátá kolona chcete potopit osud ČSSD. Není čas přestat se chovat jako infantilní fanoušek těžce zhrzeného Zemana a začít jednat konstruktivně ve prospěch vašich voličů a státu? Viděl jsem vaší přestřelku s p. Dienstbierem. Že se nestydíte, p. Škromachu?


V úctě,
F.Sklenář

_____

 

Článek Filipa Outraty v Deníku Referendum Lámání hole, v reakci na text Liberální levice bez politického domova

_____


Text Patrika Eichlera Kam se vrtnou, reagující na článek Liberální levice bez politického domova

_____

 

 

Ohlas Jiřího Kalabuse 


Pane Pehe,
četl jsem na internetu Váš příspěvek ve kterém se podivujete "co že to máme za vládu a kdo ji jmenoval". Považuji Vás za gramotného muže, takže jste asi nechtíc přehlédl skutečnost, že vláda byla jmenována prezidentem dle ústavy státu.To jsou fakta. Chtěl-li jste si přilít polívčicky do součastného přihlouplého blábolení pánů Kalouska, Kuby at all, včetně pí Němcové, měl jste to úvodem prezentovat a sdělit, že jde o agitku.Na složení vlády můžete mít různý názor. Jako polyhistor třeba můžete posuzovat odbornost ministra průmyslu, zdravotnictví, či zemědělství, neboť těmto oborům jistě rozumíte.A můžete je také třeba srovnat s na slovo vzatými odborníky z předchozí vlády - třeba MUDr Kuby ( anesteziologa, nebo gynekologa ?), na slovo vzatého odborníka na průmysl a obchod, či Ing. Bendla, vynikajícího textiláka, který hodlal pozvednout naše zemědělství na úroveň Nizozemí, či ještě výše. Nebo jeho předchůdce Mgr Gandaloviče! A to nemluvím o úrovni dalších, třeba na financích, kde odborník na pneumatiky se stal , budu citovat: " nejlepším ministrem v Evropě",který vynikl především v čerpání financí z fondů EU.Pominu zamini, to je případ na delší rozpravu. Takže docházím k závěru, že Váš příspěvek plně odpovídá tomu co kdysi dávno napsal BOETHIUS, pravděpodobně v nějakém podobném případě: SI TACUISSES, PHILOSOPHUS MANSISSES !
S přáním hezkých dnů
Ing. Jiří Kalabus,
Moravská Třebová

-----


Reakce na článek Rozumné investice nejsou budováním hladových zdí

 

Vážený pane profesore,
dovolte mi, prosím, reagovat na článek, který mě v několikerém ohledu nepříjemně překvapil. Souhlasím s Vámi a mnoha jinými, že rozumné státní investice mohou přinést velmi dobrý efekt pro českou ekonomiku a ekonomiku obecně. Když však procházím Váš výčet, nacházím tam jedinou položku tzv. rozumných investic, a to jsou železniční koridory. Jsem poněkud nemile překvapen, že jako univerzitní profesor vůbec nezmiňujete investice do vědy a vzdělání. Právě zásadní pokles prostředků na vědecký výzkum a vzdělanost je jednou z nejvýznamných příčin propadu evropských ekonomik (též US ekonomiky). Naopak investice do vědy a vzdělání jsou znakem well-performing ekonomik severských zemí a také čínské ekonomiky.
Nepřekvapuje mě, že tento fakt nezmiňuje Miloš Zeman, který zná jen montovny, jež jsou samy o sobě jednou z příčin české strukturní krize. Zemanovy návrhy jsou naopak velmi často oázou nesmyslných investic, což dokládá i jím prosazovaný říční kanál Dunaj-Odra-Labe za zhruba 200 miliard (Podobně jako jím kdysi prosazovaný a zkorumpovaný projekt D47 do Ostravy), o němž si na 90% můžeme být jisti, že EU jej podporovat nebude kvůli neefektivně, předraženosti a devastaci krajiny. Myslíte si spolu s Milošem Zemanem, že loď, která přepravuje zboží rychlostí 30km/hod. bude zásadně využívána v ČR, nebo kdekoli v Evropě při dálkové tranzitní dopravě, když vlakem přepravujete násobně větší objemy zboží a materiálů rychlostí 120km/hod.? Pokud jen trochu sledujeme globální trendy v dopravě, vidíme, že zahajuje budoucí obří dopravní "most" mezi Čínou a Evropou přes Rusko, a toto spojení je železniční, je významně rychlejší a efektivnější (viz firma BMW a její čínské závody).
Další položka na seznamu, kterou uvádíte - investice do dálniční sítě - je jedna z vůbec nejhorších možných a nejméně smysluplných v současném Česku, neboť všechny významné dálniční projekty jsou extrémně předražené, jak konstatoval nález Evropského účetního dvora, který vedl k tomu, že EU nepodpoří jediný významný silniční projekt. Korupce na ŘSD patří mezi nejzávažnější organizovanou kriminální činnost v ČR, která úzce souvisí s korupcí krajských a městských zastupitelů při kšeftování s pozemky a s revizemi územních plánů. Pro Vaši představu uvádím dvě ilustrativní kauzy: a) dálnice D8 v úseku Lovosice-Řehlovice, kde 1km vychází na skandálních 1,1 miliardy korun (Obvyklá cena dálnice v nečlenitém terénu je kolem 250 milionů za kilometr, v členitém terénu - mostní estakády, tunely - 500 milionů), b) pražský okruh (viz počet trestně stíhaných osob a nález NKÚ) -z 83 kilometrové stavby, která měla původně stát 48 miliard korun, stojí dosud pouze 41 kilometrů za 34 miliard a náklady na dostavbu odhadl NKÚ na více jak 100 miliard, což znamená, že kilometr okruhu by vyšel na více než jednu miliardu. Z toho vyplývá jediné: v současném českém politicko-kriminálním prostředí se nejedná o investici, ale přímou rozpočtovou podporu hospodářské kriminalitě. Nic z toho se neděje u žádného z rozestavěných železničních projektů a s ohledem na množství proplacených projektů ze strany EU se to v netolerovatelné míře nedělo ani v minulosti. (Výjimkou byl plánovaný železniční tunel Praha,Smíchov-Beroun).
V seznamu rozumných investic naopak zcela chybí vysokorychlostní železnice, což není totéž jako Vámi letmo zmíněné koridory, a příměstká železnice. Zde se musím pozastavit nad tím, že Vy jako levicově orientovaný intelektuál ve svém článku zdůrazňujete krajně individualistickou automobilovou dopravu, která má prokazatelně neblahý vliv a je na hranici únosnosti (nehledě na výše uvedené kriminální aspekty silničního stavitelství), na úkor hromadné a především železniční. Právě ona hromadná železniční přeprava má ty multiplikační efekty, o kterých mluvíte, naopak automobilová je má výrazně nižší s ohledem na závažný dopad na zdraví obyvatel (hluk, znečištění ovzduší) a zvýšené náklady v oblasti zdravotnictví, nemluvě o krajinných aspektech.
Myslím, že je dobře, že obhajujete nutnost investic, ale pokud bychom je pojali jako Miloš Zeman, naší zemi bychom nijak neprospěli.
S úctou a přáním všeho dobrého
Jaroslav Daneš

_______________________

 

Text Jiřího Paroubka nazvaný Ví Jiří Pehe opravdu co dělat?

----------------

 

Reakce Lukáše Jelínka v Deníku Referendum na text 

Na obzoru konec postkomunismu

____

Reakce Josefa Poláčka na článek Historické a politické důsledky nesamozřejmosti českého národa 

Vážený pane Pehe,

 s dovolením bych Vám napsal několik poznámek k Vašemu textu "Diagnóza: 
trauma" otištěném v Salonu (Právo) 10. ledna t.r.

 

Způsob, jakým jste předestřel danou problematiku, je bezpochyby velice dobře
odůvodněný, a odráží - a odhaluje - dozajista mnohé reálně existující 
pochybné či negativní momenty české národní existence.

Nicméně se klade otázka, jestli jste tím výkladovým vzorcem, kterého jste 
použil, zachytil celou problematiku, v celé její šířce a mnohovrstevnatosti 
- anebo jenom jednu její část.

Za bližší přezkoumání stojí už Vaše samotné pojetí traumatu: v rovině čistě 
psychologické sám uznáváte, že osobně prožité trauma může mít jak 
destruktivní charakter pro postiženou mysl, ale stejně tak může vést i k 
mimořádnému vzepětí kreativních potenciálů daného jedince; při aplikaci té 
samé definice traumatu na český národ ale náhle spatřujete pouze ony aspekty
negativní. Tady, zdá se, přece jenom něco chybí.

 

- Mimochodem, jestliže se zabýváte provinciálně-plebejskými aspekty české 
politiky, je opravdu možno mít dost velké pochybnosti o tom, že jsou 
důsledkem jakéhosi "národního traumatu"; daleko spíše se jeví 
pravděpodobným, že toto plebejství, tato neschopnost osvobojit si 
kultivované formy politického života jsou záležitostí spíše geografickou, a 
že tato neschopnost narůstá prostě směrem od západu na východ. Ale otázka 
příčiny zde není rozhodující.

 

Rozhodující je něco jiného: totiž že Vy do jednoho a téhož hrnce házíte (a 
jakožto negativní jevy kvalifikujete) jak onu zmíněnou nekultivovanost české
politické scény, tak ale i nedůvěru a skepsi českého národa vůči politickým 
"elitám" a vůči ustáleným, etablovaným politickým strukturám vůbec. To jsou 
však dvě podstatně rozdílné záležitosti.

Ten první moment je nesporný; ve srovnání s kultivovanými formami 
politického života v zemích západního světa leckteré projevy i od vrcholných
aktérů české politiky mnohdy vzbuzují skutečně jenom pocit krajního studu. 

Ovšem, znamená ten samotný fakt, že v západním světě probíhají politické 
střety na formálně vytříbenější úrovni nežli jak je tomu často v české 
(respektive v dalších východoevropských zemích) politice - znamená to snad 
samo sebou, že v tomto západním světě je snad politika také substanciálně, 
obsahově na nějaké principiálně vyšší úrovni? Že se zde snad - s vnitřním 
zaujetím a s plným úsilím - projednávají témata a ideje s vyším humánním 
potenciálem, a nikoli pouze to staré známé, totiž neustálé soupeření o 
politickou moc, ideologickou dominanci a o příslušné finanční prostředky?

Při svém líčení principiální nedůvěry českého plebejského národa vůči "těm 
nahoře" jste použil formulaci: "Nestačí tedy pravidelně střídat zavedené 
strany ve velbách, ale lepší je vyměnit rovnou celou politickou elitu." K 
tomu je možno pouze dodat: no díky bohu že český národ si ještě stále 
dokázal uchovat tuto zdravou skepsi! Jaképak finální pozitivum je vůbec 
možno nacházet v tom, že veškerý politický život jednoho (živoucího) 
národního společenství se vyčerpává v tom, že se v naprosto bezduchém 
mechanismu u pák moci střídají dvě stále stejné politické elity? Jestliže za
dob totality bylo vše pohlceno ideologickou dominancí jedné jediné strany, 
pak za podmínek "standardní" politiky jsou tyto dominantní subjekty dva - 
jaký pak to pokrok!

Jejich střídání u moci je opravdu natolik mechanické a symetrické, že 
namísto všech těch "svobodných voleb" by stejně tak dobře bylo možno vrhat 
kostkami či tahat los - v důsledku působnosti zákona velkých čísel by v 
delším časovém horizontu došlo v podstatě k naprosto stejnému střídání elit,
jak k němu dochází v realitě. Jak si za daných okolností průměrný občan 
ještě může vůbec uchovat pocit, že je to on - se svým vlastním niterným 
světem, se svým vlastním životem, se svými myšlenkami - který tu o něčem 
rozhoduje, kdo je pro onen svět "velké politiky" nějakým způsobem 
relevantní? Ona - Vámi natolik odmítaná - skepse českého národa má tedy své 
velmi reálné kořeny. A dalo by se dokonce tvrdit, že právě tato - vlastními 
dějinami velmi hořce podložená - skepse je to nejlepší, co český národ do 
světového pojetí politiky vůbec může vnést.

Ne snad že na Západě by ze strany "dolního lidu" vládla principiálně větší 
důvěra v politické elity a v politické mechanismy; jenže zdejší populace už 
dávno rezignovaly na hledání nějakých alternativ, spokojily se s tím že "to"
v podstatě stále ještě tak nějak funguje.

 

Vy takovéto hledání jiných, principiálně vyšších idejí zjevně spojujete s - 
opět negativně pojímaným - pojmem mesianismu, pocitu vlastní vyvolenosti. 
Bezpochyby, když někdo sám sebe vyhlásí za mesiáše, za majitele patentu na 
pravdu, pak to pravidelně nekončívá dobře. Ale, na straně druhé, zcela 
upřímně: co třeba takový Ježíš Kristus, princ Siddhartha, Platón, Jan Hus, 
Komenský, zkrátka všichni ti velcí aktéři dějin kteří lidský rod svými činy 
posunuli přece jenom někam dál a výš, k vyšším formám vlastního sebepojímání
 - neměly tyto velké osobnosti skutečně ani ten nejmenší pocit vlastní 
výjimečnosti? - Spíše by se dalo soudit, že jenom ten kdo si je vědom 
velikosti svých vlastních činů, dokáže takovéto činy uskutečnit. Takže, ani 
tady není situace zdaleka tak jednoduchá, že by se prostě dalo říci, to 
jedno je prostě špatné a to druhé prostě dobré; i tady je nutno vždy a znovu
hledat tu správnou rovnováhu mezi oním aristotelským "příliš mnoho" a 
"příliš málo".

 

Jmenovitě, k "Pražskému jaru", které také zmiňujete: ony Kunderovy výroky o 
"socialismu s lidskou tváří" jsou samozřejmě poplatné tehdejší spíše citově 
vzbouřené nežli racionální atmosféře oné epochy; na straně druhé je však 
stejně tak faktem, že v té době byl skutečně podniknut historicky dosti 
ojedinělý pokus překonat jednostrannosti jak tradičního ("totalitního") 
socialismu na straně jedné, tak ale i dravého, dehumanizovaného kapitalismu 
na straně druhé. Obzvláště v právě aktuální době, kdy světový kapitalismus 
prochází podle všeho dosti substanciální krizí, se zdá, že nutnost hledat 
alternativní formy organizace jak ekonomiky, tak lidské společnosti vůbec 
není nikterak obsoletní záležitostí. Tehdy se na krátký okamžik skutečně 
spojily ty nejlepší aspekty původní humánní ideje socialismu a individuální 
svobody a tržního hospodářství; a jsou dost dobré důvody pro to se domnívat,
že právě tehdy byl ukázán počátek cesty, na kterou se musí dříve či později 
vydat celé lidstvo, pokud se chce vymanit ze současného bezvýchodného kruhu 
své vlastní existence.

 

Takže, závěrem jednou větou: česká tradiční skepse vůči ustáleným politickým
mechanismům sice na jedné straně bezpochyby obsahuje plebejské, 
nekonstruktivní prvky; ale na straně druhé, mnohdy se v ní skrývá více 
pravdy a životní moudrosti, nežli právě v oněch odlidštěných formách a 
institucích technokratické politické mašinérie.

 

Se srdečným pozdravem

 

 

Josef Poláček

_____

 

Reakce Jaroslava Bicana v Deníku Referendum  na text  Je přímá volba fraška?

____

 

Esej Petra Druláka, v němž reaguje na esej Český politický kýč

_____

 

Reakce A. Nerušila na článek Ve sporu o církevní restituce ubrat plyn!

 

____