Nacházíte se zde: Úvod Přednášky / Conferences 2003 Teze ke konferenci

Teze ke konferenci

Evropská unie je v této fázi svého vývoje hybridem, který kombinuje prvky mezivládní spolupráce, konfederace a federace. Její často zmiňovaný demokratický deficit je výsledkem právě určité nejasnosti rozhodovacích struktur EU.

Zároveň je ovšem nutné zdůraznit, že celkový vývoj EU-až k dnešnímu stavu-je výsledkem demokratických procesů, na kterých se plně podílely národní státy. Jinými slovy, žádné skutečně důležité rozhodnutí nemohlo být učiněno přes hlavy národních států.

Dalším zdrojem tzv. demokratického deficitu je, že orgány EU nekopírují tradiční rozdělení mocí, tak jak je známe z úrovně národních států. Vrcholné orgány EU-Rada i Komise--v sobě kombinují pravomoci legislativní a výkonné. Evropský parlament pak není vůbec především legislativním orgánem, ale spíše orgánem kontrolním (může za určitých okolností odvolat Komisi) nebo konzultativním.

Skutečnost, že vrcholné orgány EU nekopírují tradiční dělení mocí na národní úrovni ovšem nevede k nedemokratickým rozhodnutím. Skutečně důležitá rozhodnutí musí být Radou schváleny jednomyslně; není tedy možné činit rozhodnutí proti vůli národních států, kde důležitá rozhodnutí EU podléhají demokratickému ratifikačnímu procesu.

Demokratický deficit se tak projevuje určitou nepřehledností a těžkopádností unijního rozhodování. Také unijní právo je dnes velmi nepřehledné.

Zatímco na úrovni rozhodovacích struktur by tedy bylo možné mluvit o určitém druhu demokratického deficitu, pokud jde o obsahovou stránku demokracie, EU žádným demokratickým deficitem netrpí.

Americký politolog Fareed Zakaria argumentuje ve své nedávno publikované knize "Budoucnost svobody", že demokracie má svou procedurální stránku, která zajišťuje rozhodování většinou,a vzájemnou kontrolu výkonné, soudní a legislativní moci. Zároveň ale má také stránku obsahovou, kterou Zakaria nazývá "ústavní liberalismus". To je de facto vláda zákona, která garantuje práva jednotlivců a menšin. Opírá se o existenci nezávislých institucí, jako jsou soudy, banky, občanská společnost, nebo média.

Zakaria navíc argumentuje, že v moderních demokraciích hrozí nebezpečí, před kterým varoval už Alexis de Tocqueville-tyranie většiny, která nutí politiky k populistickým rozhodnutím. Zakaria argumentuje, že právě z tohoto důvodu je dobré, aby politické instituce delegovaly demokratickým způsobem výkon celé řady pravomocí na nezávislé instituce, které nepodléhají monetárnímu politickému tlaku. EU je podle něj takovou institucí. Její orgány jsou vytvořeny demokraticky, ale zároveň nepodléhají stejným politickým tlakům jako národní politické elity, které musí bát příštích voleb.

Jinými slovy, EU trpí spíše nepřehledností a těžkopádností, než demokratickým deficitem. Je jasné, že tato nepřehlednost a těžkopádnost by se prohlubovaly, pokud by EU měla 25 členů bez toho, že by své rozhodovací mechanismy zpružnila. I to je cílem Konventu, který připravuje novou evropskou ústavu.

EU má před sebou čtyři scénáře vývoje.
1. zachování současného stavu, což by vedlo k zadření rozhodovacích mechanismů po rozšíření;
2. návrat v čase před Maastricht, tedy jakési rozvolnění, což není varianta příliš realistická;
3. prohlubování integrace a zpružňování rozhodovacích procesů bez významných prvků federalizace v nejbližší době (to je, jak se zdá cesta, kterou EU pro nejbližší období zvolí);
4. federalizace zakončená vytvořením skutečné federace, v níž parlament (nejlépe dvoukomorový) vytváří zákony a kontroluje vládu-tedy model podobný americkému.

Každopádně, k překonání demokratického deficitu bude nutné rozhodovací mechanismy výrazně zpružnit a zavést strukturu unijních orgánů, která více připomíná klasické dělení mocí. Zdá se, že logika sjednocovacího procesu je taková, že na jeho konci je vytvoření nějaké formy Spojených států evropských.

Konference US-DEU "Krok za krokem k federativní Evropě, Praha - 30. 5. 2003