Nacházíte se zde: Úvod Rozhovory / Interview 2000 Každý z nás může být v politice

Každý z nás může být v politice

Zlepšila by novela volebního zákona hospodářskou a společenskou situaci v ČR?

Novela volebního zákona má vytvořit tzv. stabilní politické prostředí. Takové prostředí jsme v ČR ovšem už měli v letech 1992-1996 během vlády pravicové koalice vedené Václavem Klausem. Ukázalo se, že tzv. stabilní většinová vláda bez silné opozice byla v dlouhodobém horizontu pro zemi mnohem horší než následující menšinové vlády. Během první Klausovy vlády bylo „zaděláno“ na většinu pozdějších problémů. Někteří politologové a analytici post-komunistických zemí zcela po právu upozorňují, že mladé demokracie potřebují spíše časté střídání vlád a politickou pestrobarevnost než vládu silných, ideologicky vyhraněných subjektů či koalic. Taková převaha svádí ke korupci a prorůstání politické a ekonomické moci.

Pokud by novela volebního zákona začala platit a vskutku eventuálně dosáhla toho, že by se vytvořil bipolární politický systém, nebo že by dokonce jedna strana mohla vládnout sama, byla by to pro ČR naprostá katastrofa. Taková vláda může fungovat pouze v zemích, kde je veřejný prostor vyplněn nezávislými institucemi, rozvinutou občanskou společností a politickou kulturou tolerance pro menšinové názory. V našich podmínkách by ovšem podobný model vedl pouze k další invazi politických stran do tohoto veřejného prostoru.

Neovlivnila některé poslance a senátory ČSSD při hlasování o novele volebního zákona hlavně obava z toho, že ODS vypoví toleranční patent?

Pravděpodobně ano, a takové jednání je značně krátkozraké. ČSSD výměnou za dva roky vládnutí dobrovolně strká hlavu do politické oprátky, protože nový volební zákon je pro ni značně nevýhodný. Pokud se preference strany nevzpamatují, může se stát, že KSČM vystřídá sociální demokraty jako lídr české levice.

Prospělo by ČR, kdyby se přímou volbou prezidenta snížil vliv politických stran?

Přímá volba prezidenta nemusí nezbytně snížit význam politických stran. Může zmenšit vliv politických stran na jednání prezidenta, ale také nemusí. Pokud by prezidentem byl zvolen straník, není vůbec vyloučeno, že vliv jeho původní strany bude v jeho jednání patrný. Obecně ale dává přímá volba prezidenta hlavě státu přece jenom jiný druh mandátu vůči stranám než volba parlamentem, tedy samotnými stranami. Prezident, pokud chce, může argumentu přímé volby využít k prosazování stanovisek, které vliv politických stran vyrovnávají. V ČR by takový vývoj nebyl na škodu, protože politické strany mají zcela zbytnělou moc.

Pokud by se prosadil nový volební zákon, jehož výsledkem má být systém dvou stran, byla by přímá volba prezidenta nutná. Jinak by se prezidentem stával vždy politik té strany, která právě dominuje v parlamentu v době prezidentské volby. Pokud by prezident, předseda vlády a parlamentní většina měli reprezentovat stejnou politickou sílu, vážně by to narušilo princip rovnováhy a vzájemných kontrol, na kterých stojí moderní demokracie.

Co si myslíte o vyjádřeních místopředsedkyně ČSSD Jitky Kupčové, že senátoři a poslanci, kteří budou hlasovat proti novele volebního zákona by měli být potrestáni za to, že hlasovali v rozporu s usnesením středního výboru.

Kupčová naneštěstí nebyla sama, kdo podobné hrozby vyslovil. Přidal se i předseda ČSSD Miloš Zeman a místopředseda strany Zdeněk Škromach. Je to naprosto skandální. Nejenže podobné výhružky zavání starými bolševickými metodami, ale jsou i v rozporu s Ústavou. Článek 26 Ústavy říká, že poslanci a senátoři vykonávají svůj mandát osobně v souladu se svým slibem a nejsou přitom vázáni žádnými příkazy. A slib poslance a senátora mimo jiné říká, že poslanci a senátoři vykonávají svůj mandát „v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí“. ČSSD ovšem v případě volebního zákona udělala z poslanců a senátorů nesvéprávné hlasovací mašiny, kterým bylo vyhrožováno ztrátou členství ve straně, pokud neschválí něco, s čím nesouhlasí. Myslím, že se jedná o to nejlepší varování všem, kteří by se snad chtěli připojit k takové straně. Strana jim říká: nepotřebujeme vaše názory a myšlení, chceme jen poslušně přisluhovače názorům sekretariátu.

Myslíte si, že politické strany zastoupené v parlamentu ČR respektují demokratické principy?

Záleží trochu na tom, co chápeme pod pojmem „demokratické principy“. Pokud jde o demokratické principy, tak jak jsou formálně zakotveny například v Ústavě a dalších zákonech, jen těžko bychom mohli říci, že je politické strany nějak výrazně porušují. Občas se je snaží přechytračit, jako například když dvě největší strany prosadí reformu volebního systému, která de facto porušuje princip poměrného zastoupení, který pro volby do Sněmovny vyžaduje Ústava, a šalamounsky tvrdí, že se o poměrný systém ještě pořád jedná.

Budeme-li ale mluvit o demokratických principech v širším slova smyslu, pak mám za to, že naši postkomunističtí politici bohužel mají o demokracii často jen mlhavé ponětí. Už Alexis de Tocqueville varoval před některými úskalími demokracie, jako je například tyranie většiny. Naši politici zcela v duchu bolševického myšlení, z něhož většina z nich vyrostla, jsou přesvědčeni, že demokracie je pouhá vláda většiny. Vůbec nechápou, že skutečná demokracie je založena na vládě většiny ale též respektu většin pro menšiny nejrůznějšího druhu. Každý z nás přitom mže být v určitém okamžiku součástí politických většin, ale je též součástí nejrůznějších menšin—například názorových, kulturních, etnických…heslem našich politických stran je ovšem až příliš často manipulace a snaha převálcovat za každou cenu názory ostatních.

Mosty 28 - 11. 7. 2000