Nacházíte se zde: Úvod Rozhovory / Interview 2003 Sledujeme první válečné tažení v přímém přenosu

Sledujeme první válečné tažení v přímém přenosu

Zpravodajství z války, které se k Čechům dostává, je často jednostranné. Jiří Pehe, který na Karlově univerzitě učí studenty žurnalistiky jak zacházet s informacemi, proto radí: Kupujte nejméně troje noviny.

Jaký obraz války podávají české sdělovací prostředky?

Česká média se snaží o objektivní pohled, ale nemohou sama pokrýt situaci, takže celé zpravodajství se odvíjí od mezinárodních agenturních zdrojů, které je ovšem zahlceno propagandou. A těch několik lidí, kteří jsou na místě, má úzký úhel pohledu na věc.

Udivuje mě, že naši novináři mluví o Američanech a Britech jako o spojencích. A přitom vládní prohlášení nás přece ujišťuje, že my nejsme ve válce.

Myslím, že o spojencích by se mělo mluvit, kdybychom byli součástí válečné koalice.

Zpravodaj České televize Michal Kubal příznává, že je zavřený v hotelu. Jaký je tedy význam jeho pobytu v Bagdádu?

Díky němu víme o určitém úzkém výseku války. Kubalovy reportáže se často omezují na pohled z okna z toho hotelu, jeho prostřednictvím vidíme věci, které můžeme zahlédnout i přes kamery televize Al-Džazíry, on nám to ale může přiblížit: když vidíme záblesky, on nám může říci, které budovy ve městě byly zasaženy.

Přivítal byste vysílání arabské televize Al-Džazíra u nás?

Doplňovat vysílání České televize zpravodajstvím Al-Džazíry, CNN či BBC by bylo na místě. Divím se že česká média se snaží o svou vlastní výjimečnost v situaci, kdy vědí, že nemají prostředky, aby mohla soupeřit s velkými stanicemi.

Proč Američané protestují proti ukazování mrtvých amerických vojáků v televizi? Proč je zakazují?

Zdůvodňují to etikou. Lze to ale zaké zdůvodnit propagandou. Americké stanice nechtějí, aby byly v Americe tyto záběry vidět, protože mají přesně opačný účinek, než oni chtějí - může to veřejné mínění popudit proti irácké válce.

Znamenají přímé záběry tanků a džípů jedoucích pouští větší pravdivost?

Ne. Ve srovnání s první válkou v Zálivu v roce 1991, kdy se tvrdilo, že vlastně vidíme poprvé válku v přímém přenosu, tak ve skutečnosti o přímý přenos války nešlo. Nyní však reportéři díky videotelefonům mohou cestovat s jednotkami, takže teprve teď vidíme válku v přímém přenosu. Nemyslím si ale, že to vede nezbytně k větší pravdivosti. Záběry jsou jenom výseky reality a novináři podléhají cenzuře armády.

Jak se tedy v tom válečném chaosu máme orientovat?

Moje rada je: Sledovat víc zdrojů. Nešetřit a koupit si třeba dvoje nebo troje noviny. Porovnávat a snažit se z toho všeho vyfiltrovat svým zdravým rozumem objektivní informaci.

Večerník Praha - 31. 3. 2003