Nacházíte se zde: Úvod Rozhovory / Interview 2004 Čečenský terorismus

Čečenský terorismus

Moderátor (Jana Šmídová): Rusko se zapojilo do války proti terorismu bezprostředně po úderech na Spojené státy. Prezident Putin byl ostatně vůbec prvním státníkem, který kondoloval Georgi Bushovi. Od té doby obě země spojuje idea, s teroristy se nejedná, a také příšerný účet, stovky obětí útoků. Když však pohlédneme na průběh a všechny souvislosti úderů, Moskva je vystavena mnohem větší kritice než Washington. Proč tomu tak je? Ptám se politologa Jiřího Pehe.

Host (Jiří Pehe): Já se domnívám, že tomu je tak, protože tak zvaný islámský terorismus v Rusku má poněkud jiné kořeny než zatím měl pokud jde o útoky islámských fundamentalistů proti západní civilizaci, zejména proti Spojeným státům. V Rusku zcela nepochybně ten problém do velké míry souvisí s čečenskou otázkou, tedy s otázkou větší autonomie nebo samostatnosti Čečenska, které se Rusové vždy velmi bránili. A nesmíme zapomínat na to,ž e Rusové v Čečensku prováděli svým způsobem téměř až genocidní politiku, kdy zahynuli desítky tisíc lidí. Tím samozřejmě nelze ospravedlňovat ty teroristické útoky, kterých jsme nyní byli svědky. Tyto útoky musí být odsouzeny jako zvěrstvo a jako nepřípustné, nicméně mám za to, že v tom ruském čečenském problému se skrývá jedna dimenze, která se neskrývá v tom mezinárodním terorismu, kterého jsme svědky, pokud jde například o Spojené státy nebo západní Evropu. Tedy o řekněme o něco, co bychom mohli nazvat národně-osvobozenecký boj. Čečenci prostě bojují do velké míry o svojí samostatnost. Ty jejich útok nejsou neseny sto procentně islámským fundamentalismem, tak jak je tomu například u Al-Kaidy a dalších teroristických organizací, které mají svůj původ v islámských zemích středního východu.

Moderátor (Jana Šmídová): Zůstaňme ještě u té kritiky, nebo posouzení pozic obou států, tedy Spojených států a Ruska. Také se hovoří o tom, že zatímco americké bezpečnostní a všechny příslušné síly pracují více méně velmi efektivně, v Rusku tomu tak není a ukázal to nakonec i ten poslední úder v Beslanu.

Host (Jiří Pehe): Určitě je tady velký rozdíl. Američané se z 11.září poučili, ten jejich systém navzdory některým chybám, pracuje velmi dobře a myslím si, že se neustále zlepšuje. V Rusku na druhé straně jsme svědky řekl bych tradičního šlendriánu a to v oblasti zpravodajských služeb a zásahu těch různých jednotek tak zvaně elitních jednotek proti teroristům. To, čeho jsme byli svědky v Beslanu, to si myslím, by se ve Spojených státech při podobné situaci nemohlo stát. Rozhodně by se lišily jak metody vyjednávání, tak i ten konečný střet mezi teroristy a bezpečnostními jednotkami. Takže prostě Rusové tyto věci nezvládají. Proč tomu tak je, to bychom mohli samozřejmě dlouho posuzovat a jsou zřejmě povolanější odborníci, kteří by nám k tomu mohli více říci.

Moderátor (Jana Šmídová): Já jsem si přečetla také názor jednoho odborníka v té záplavě informací, a ten tvrdí, že Amerika více méně ochránila své území nebo daří se jí to, možná i proto, že operace přenesla do Iráku. Rusko je, jak ukazuje ten řetězec nejnovějších atentátů, jakýmsi volným operačním polem teroristů s časovanou minou Kavkazu a jak už jste zdůraznil s čečenskou stopou.

Host (Jiří Pehe): To je samozřejmě pravda, je nutné vidět, že Amerika má obrovskou výhodu v tom, že je to země, která vlastně nemá přímé hranice se žádnou problematickou zemí, navíc je to země na dvou stranách obklopená oceánem, je to země, která může proto těžit do určité míry z té řekněme geografické izolace, ve které se ve srovnání třeba s Ruskem nachází. Rusko má dlouhé hranice s celou řadou zemí, které se po rozpadu Sovětského svazu stávají stále více řekněme islámštějšími a to samozřejmě velký problém, protože tak dlouhou a obrovskou hranici lze těžko uhlídat. Nicméně i přesto je myslím na pováženou, že například hranice Čečenska, tedy země, nebo území Ruska, které je známo neklidem a také vývozem terorismu, nejsou lépe střeženy zejména pokud jde o ty malé sousední regiony, které jsou také součástí Ruska, které už byly několikrát napadeny čečenskými teroristy.

Moderátor (Jana Šmídová): Pak je tu ještě jedna odlišnost. Washington se přece jenom snaží zapojit v Iráku do obnovy a demokratizace země téměř všechny složky společnosti, tedy ty, které se zcela nezkompromitovaly ve spolupráci se Saddámem Husajnem. Moskva s Čečenci, zdaleka ne všichni jsou přece teroristé, jednat zásadně nechce a neplánuje to. Ani nyní po té tragédii v Beslanu.

Host (Jiří Pehe): Je to starý ruský problém. Rusové samozřejmě považují Čečensko více méně za svojí kolonii, a to, že nikdy nedokázali s Čečenci vyjednat lepší podmínky, nějakou formu autonomie,která by dala Čečencům možnost spravovat si to území podle svých představ, ale přitom by možná mohli zůstat součástí Ruska, to prostě Rusové jak se zdá neumí. Rusové, nebo Rusko, to je prostě tradiční v tom evropském nebo euroasijském pojetí, tradiční imperialistická země a ta imperialistická mentalita se tam dodnes projevuje. Američané, ačkoliv jsou velmi často obviňováni z imperialismu, naopak imperialisty nejsou a dokonce ani imperialisty být neumí. Je to veskrze demokratická země, která vlastně nikdy nikoho dlouhodobě neokupuje, pokud k tomu nemá opravdu vážné důvody, jako třeba v Japonsku po druhé světové válce. Ale myslím si, že to, jak Američané se liší od těch zemí s tradičními řekněme imperialistickými historiemi, jako je například Rusko nebo v tom demokratickém světě Velká Británie, to se nejlépe projevuje v tom samotném Iráku, kde Američané prostě jednají způsobem, který možná někdy je až neefektivní. Na druhou stranu mnohem demokratičtější, než to, co předvádějí Rusové v Čečensku.

Moderátor (Jana Šmídová): Prezident Bush ale na jednom z předvolebních shromáždění před několika dny uvedl, že válku s terorismem vyhrát nelze. Ale po tvrdé kritice některých spolupracovníků a hlavně protivníků v čele s demokratickým kandidátem na křeslo v Bílém domě s Johnem Kerrym, výrok rychle zkorigoval a vzal jej zpět. Ale dá se vůbec, pane Pehe, při současném rozložení světových sil, válka s terorismem vyhrát?

Host (Jiří Pehe): Já se domnívám, že ta válka s terorismem je nejenom vyhratelná, ale že jí západ nakonec vyhraje. A vyhraje jí prostě proto, že je to civilizace, která je založena na určitých hodnotách, které vycházejí z lidské svobody a tyto hodnoty jsou myslím si, ve svém dlouhodobém působení, řekněme neodolatelné i pro ty země, které jsou dnes nedemokratické. Já se domnívám, že terorismus může existovat v té podobě, ve které existuje dnes v těch islámských zemích, protože většina těchto zemí jsou diktatury, které také proto mohou do určité míry sloužit jako základny pro terorismus a pro nejrůznější teroristické organizace. Na druhou stranu si myslím, že ačkoliv to nemusí být otázka příštích několika let, může to být otázka dlouhodobější, tak tyto země také nakonec podlehnou řekněme v tom, a teď to říkám v pozitivním smyslu, nákaze demokracie, a to bude mít své dopady i na to, čemu říkáme terorismus. Takže já jsem v tomto směru optimista, myslím si ovšem, že tady existuje určité nebezpečí, a to nebezpečí existuje v samotné západní civilizaci, totiž aby pod tlakem terorismu v důsledku strachu z terorismu, nezašla příliš daleko v omezování osobních svobod a dalších vymožeností, na kterých je západní civilizace založena, protože teroristé, ani kdyby útočili desetkrát více než stokrát více než útočí, západní civilizaci nezničí silou. Oni jí můžou zničit pouze tím, že donutí západní civilizaci k tomu, aby se zničila sama tím, že se zbaví své vlastní svobody. Zatím se mi nezdá, že západní civilizace zachází příliš daleko v tom omezování svobody, a proto jsem optimista a myslím si, že terorismus, který nám dnes působí tolik starostí a vrásek, bude možná jednou jenom jednou z kapitol jaksi moderní historie. To největší, úplně největší nebezpečí ovšem souvisí se samotnou podstatou a technologií, které západní civilizace vyvinula, protože zatím skutečně teroristé útočí s poměrně řekněme jednoduchými, primitivními zbraněmi, jako jsou nejrůznější samopaly a výbušniny, klasické výbušniny. V okamžiku, kdy se zmocní těch největších vymožeností západní civilizace, pokud jde o zbraňové systémy, tedy zbraně hromadného ničení, tak ta situace může být zcela odlišná. Takže je to trochu závod s časem a tady se obávám, že bychom ten závod mohli prohrát, ale pokud k tomuto nedojde, tak jsem si jist, že terorismus tak jak ho nyní známe, bude jednou otázkou minulosti.

Moderátor (Jana Šmídová): Přece jenom mi to nedá, musím se zeptat. Vy hovoříte o západní civilizaci a jste optimistický, že západ onu válku vyhraje. Ale co Rusko, které je nyní dějištěm těch krvavých úderů, žádným západem není a je to jedno z velkých válčišť vůbec lidské civilizace s terorismem. Sergej Karaganov, předseda prezidentské rady zahraniční a obranné politiky v reakci na události v Beslanu řekl, vlastně začala čtvrtá světová válka. Tou třetí byla válka studená. Jaká bude role Ruska v tom boji proti terorismu?

Host (Jiří Pehe): Tak tady určité nebezpečí existuje, protože Rusko samozřejmě je zemí, kterou nelze považovat za demokracii. Rusové sami mluví o řízené demokracii, já bych spíše mluvil o takovém zatím řekněme osvíceneckém autoritářském režimu, který v Rusku existuje a tam, kde je třeba jenom i poloautoristářský režim, tak vždy existuje pokušení bránit se hrozbám tohoto typu, jako byl například útok v Beslanu nebo jiné teroristické útoky, utažením šroubů, snahou zavést ještě přesně přísnější podmínky, ještě přísnější režim a může to pro některé politiky být důvodem k tomu, pro některé ruské politiky, včetně Vladimíra Putina, aby ještě dále ty šrouby utahovali. Takže to nebezpečí opravdu hrozí a pokud by se Rusko mělo opět stát jakousi diktaturou, která by v sobě neměla už vůbec žádné demokratické prvky, tak to je potom samozřejmě velká hrozba pro celý demokratický svět, protože narozdíl od těch teroristů, Rusko skutečně disponuje obrovským arzenálem zbraní hromadného ničení.

Český rozhlas, Rádio 6 - October 2004