Nacházíte se zde: Úvod Rozhovory / Interview 2004 Diskuse - Předvolební boj ve Spojených státech

Diskuse - Předvolební boj ve Spojených státech

Prezidentský kandidát amerických demokratů se od minulého čtvrtka podle očekávání jmenuje John Kerry. Rozhodl o tom sjezd jeho strany v Bostonu, na němž byl oficiálně nominován. Zajímavé je, že v prvních průzkumech veřejného mínění sice získal proti současnému prezidentovi Georgi Bushovi několikaprocentní náskok, ale to v konečném listopadovém účtování nemusí stačit.

Průzkum provedený pro týdeník News week konstatuje, že zatímco před Kerryho vystoupením na sjezdu byl poměr stoupenců mezi voliči 47 ku 45 ve prospěch Kerryho, po projevu se zlepšil na 50 ku 40 procentům. Tento nárůst je však přesto podle News weeku spíše zklamání, protože sjezdy tradičně přinášejí pro nominovaného kandidáta výraznější zlepšení preferencí. Kdo je John Kerry. Proč se demokratickým kandidátem pro americké prezidentské volby stal právě on. Jaké jsou jeho vyhlídky v souboji, jehož soubojem bude dosavadním americký prezident George Bush. Na tohle všechno, i na řadu dalších souvislostí se dnes budu ptát Erika Besta.

Host (Erik Best): Dobrý den.

Moderátor (Libor Dvořák): A politologa Jiřího Peheho z Newyorské univerzity v Praze. Dobrý den.

Host (Jiří Pehe): Dobrý den.

Moderátor (Libor Dvořák): Takže, pánové, já zopakuji tu svoji původně rétorickou otázku, kdo je John Kerry. Ptám se protože například agentura AFP přinesla takový polemický portrét, kde se ptá podobně a říká, je tedy Kerry ten odtažitý aristokrat a intelektuál anebo je to člověk, který po svém může oslovit i nějakou část amerických voličských mas. Erik Best.

Host (Erik Best): Já bych možná začal tím, že John Kerry je samozřejmě senátorem, tím už je asi 20 let v americké politice, dřív byl také viceguvernérem, ale předtím také vyrůstal jak říkáte v aristokratické rodině, studoval v Evropě, mluví francouzsky a jeden zajímavý příběh je, že kdysi bydlel v Berlíně a jeden den přišel domů a prohlásil vítězoslavně, že zajel do západního ne západního, ale na opak do sovětského sektoru a otec, který byl diplomat, místo toho, aby mu pogratuloval, dal mu domácí vězení. Takže on měl už od takového mladého věku nějakou zkušenost s tím, co to znamená být na druhé straně železné opony.

Moderátor (Libor Dvořák): Ano, Jiří Pehe stejná otázka.

Host (Jiří Pehe): Já se přiznám, že mě to dělení, které často vidím v médiích na kandidáty aristokratické nebo nearistokratické v americké politice připadá trošku legrační. Ono to záleží trochu na pózách, protože každopádně George Bush mladší vystudoval na těch nejprestižnějších školách v Americe, ale on se zcela vědomě situuje do takové té pózy toho lidového Texana, přitom samozřejmě on ve skutečně žádný Texan není a je to spíše otázka toho, jak ten který kandidát dokáže voliče oslovit a jakým stylem je dokáže oslovit, ale v dnešní americké politice všichni ti vrcholní kandidáti jsou samozřejmě vzdělaní na těch nejprestižnějších školách a jsou to lidé bohatí a mohli bychom v takovém tomto smyslu bychom o nich mluvit jako o jakési americké aristokracii.

Moderátor (Libor Dvořák): Jiří Pehe nastolil jednu důležitou otázku, respektive důležitý aspekt nejenom amerických, ale dnes v tom mediálním věku vlastně všech voleb. Vidíme to v posledních týdnech i v této zemi. A to je otázka, či aspekt rolí, které na sebe ti lidé berou, jestli jsem vám, pane Pehe, dobře rozuměl, já si také myslím, že je to věc velmi podstatná, ale když už jsme u Kerryho, kterým tentokrát začínáme, tam byla přece ta malá epizoda s těmi třinácti námořníky z jeho vietnamského dělového člunu, jeho salutování a hlášení se do služby a jakási snaha o to, aby popřel pověst, která ho předcházela, tedy toho aristokrata. Znamená to, že je to v tomto klání role nevýhodná, a proto se Kerry dnes jí snaží nějak redukovat? Nejdřív Jiří Pehe, který to sám nakousl.

Host (Jiří Pehe): Určitě se to snaží redukovat, protože Amerika, jak už ukázaly ty předchozí volby, je vlastně skoro přesně rozdělena na dvě poloviny a vyhraje ten, který bude schopen ukousnout alespoň díl z té části voličstva, která v těch minulých volbách volila buď Bushe anebo naopak, která volila Gora. A nemyslím si, že tam jde až tolik o aristokratické nebo nearistokratické postoje. Konec konců Gore byl také velmi takový suchopárný a svým způsobem aristokraticky vyhlížející politik ve srovnání s Bushem. Tam jde spíše o to, zda-li Kerry dokáže oslovit tu část voličstva, která volila v minulých volbách Bushe. Já si osobně myslím, že on sám tím svým stylem, ať se snaží, jak se bude snažit, nedokáže toho voliče oslovit, ale udělal velmi dobrou volbu v případě svého viceprezidentského partnera, tedy Edwardse, a to je politik, který myslím si může oslovit určitou část lidí, kteří volili právě Bushe.

Moderátor (Libor Dvořák): K tomu se dostaneme, to jest k viceprezidentskému kandidátovi a vůbec k osobnosti Johna Edwardse, ale já bych se ještě zeptal Erika Besta na to, co si myslí o rolích v tom hlavním mediálním boji na americké politické scéně.

Host (Erik Best): Jak to často bývá v Americe, lidi, kteří jsou z aristokratických rodin nebo mají tak zvané staré peníze, často jsou velice levicoví, a to je příklad Johna Kerryho, je velice levicový, byl snad nejlevicovějším senátorem a těsně za ním je shodou okolností John Edwards a do určité míry musí dokázat, že je teď středový politik. A když přijde do sálu a říká, že se hlásí do služby, částečně je to odpověď na tu image, protože dohromady s tím levičáctvím je taky snaha dokázat, že může vést armádu, vojenské síly a že na to má. Všichni víme, že na to Bush, protože už to dokázal, už Spojené státy zatáhl do války. Ale Kerry musí to dokázat. On byl během 90. let nejlevicovějším senátorem, a teď se snaží o to, aby lidi na to trošku zapomněli a vlastně to funguje, protože v Americe si všichni vzpomínáme na to, co se stalo včera a ne před 15 lety.

Moderátor (Libor Dvořák): Tak tohle je velice dobrá poznámka, kterou teď Erik pronesl, protože tito dva muži, které on označil za jedny z nejlevicovějších politiků na celé americké politické scéně, teď vytvářejí tandem. Pane Pehe, jaké vyhlídky, já vím, že je to trošku předčasné, má tento tandem s takovou to výzbrojí, byť i u vědomí poznámky, kterou Erik teď pronesl, tedy, že se velmi rychle zapomíná. Jaké vyhlídky mají proti té zkušeností dvojici Bush-Cheney.

Host (Jiří Pehe): Já bych řekl, že vyrovnané a bude záležet na mnoha okolnostech, které nakonec rozhodnou, kdo bude zvolen. Může to být nějaká událost, kterou teď nemůžeme vůbec předvídat mezi tím sjezdem demokratů nebo řekněme sjezdem republikánů a volbami, teroristický útok nebo nějaká zahraničně-politická událost. To jsou věci, které se skutečně nedají předvídat a budou nasazovány do toho souboje velmi těžké zbraně, konec konců nemyslím si, nechci vůbec americkou Bushovu administrativu podezřívat z toho, že tak trochu šálí veřejnost, ale to, že vypustili dva dny po skončení toho demokratického sjezdu okamžitě zprávu o tom, že do Spojených států překročilo komando teroristické odněkud z Mexika, to si myslím, že byl cílený pokus prostě odvést pozornost médií od toho demokratického sjezdu a média jsou okamžitě plné úvah o tom, co to znamená a na to, co se stalo v Bostonu se velmi rychle zapomene. Takže budou používány takovéto taktiky a myslím si, že rozhodnou možná detaily, ale ještě bych tady poznamenal dvě věci k tomu levičáctví. Jedna je, že přeci jenom, já když mluvím o levičáctví v Americe, tak bychom to neměli směšovat s tím, co rozumíme levicí v Evropě, protože Kerry ani Edwards nejsou v žádném případě, pokud jde o levičáctví, srovnatelní třeba s Evropskými sociálními demokraty těmi skutečně levicovými a nebudou tam zavádět nějaký, nebo nechtějí zavádět nějaký sociální stát v Americe a podobně. Tam se spíše ty rozdíly mezi levicí pravicí lámou podle takových věcí jako je, kdo je pro potraty, kdo není pro potraty a podobné věci, a potom druhá věc, myslím si, že Kerrymu pomohlo hodně už, k tomu, aby se distancoval od toho svého tak zvaného levičáctví mu pomohlo to, že mezi těmi kandidáty, kteří se ucházeli v primárkách o tu funkci byli přinejmenším dva, kteří byli ještě levicovější, a to byl Howard Dean a Kučinič, kteří byli oba ještě více nalevo od Kerryho.

Moderátor (Libor Dvořák): Stejná otázka pro Erika Besta. Eriku, jaké šance vy připisujete tomu demokratickému tandemu, který bude v listopadu zápolit s panem Bushem a panem Cheneym?

Host (Erik Best): Myslím si, že výběr viceprezidentského kandidáta Edwardse byl bezprostředně velice dobrý. Myslím si, že to byl dobrý tah, ale teď to vypadá trošku tak, že je to riskantní. Jak jsem už říkal, John Edwards je taky levicový, mluví velice často o tom, že máme dvě Amerika. Jedna Amerika pro bohatý lidi a druhou Ameriku pro ostatní. Tady právě je takový problém, protože Johna Edwards a John Kerry jsou si tolik podobný, že nese riziko, že lidi řeknou, ano, jednu Ameriku máme pro vás, pro miliardáře, to je Kerry a pro multimilionáře, to je Edwards. A ostatní druhá Amerika je pro nás. A na to reagovali už obchodníci a což americká obchodní komora například normálně nedělá, ale řekl, že možná bude muset podporovat někoho ve volbách, protože Edwards představuje takového advokáta, to je advokát, který ani v Čechách neexistuje, a to je člověk, který nese spor, nebo jsou proti velký společnosti, který nějakým způsobem někomu škodí. Třeba že se nějaký dítě prudí a má nějakou deformaci nebo něco takového a je tam takový pocit, že když přijde k moci takový kandidát, že bude ještě víc ve prospěch těch soudů a že problém bude zase na straně byznysu, který musí se bránit proti tomu a s tím je spojená další nezaměstnanost a další náklady spojené s byznysem. Takže, i když mluvíme o tom, že jsou dvě Ameriky, není úplně jasné zatím, že oni zastupují právě ty dvě nebo aspoň tu druhou Ameriku.

Moderátor (Libor Dvořák): Já bych využil toho, že již tady padlo jméno Howarda Deana. Tady zaznělo, proč se právě on nestal demokratickým kandidátem, ale pánové, proč byl nejžhavějším kandidátem před těmi jarními primárkami podle vašeho názoru, protože nakolik jsem, jakkoli to není moje specializace, to sledoval, tak to vypadalo téměř jednoznačně. Jiří Pehe.

Host (Jiří Pehe): Myslím, že ze dvou důvodů. Za prvé on nejprve reprezentoval vůbec takový nejjasnější odpor vůči tomu iráckému dobrodružství, jak to nazýval, a to bylo pro mnoho Američanů sympatické, až ale do chvíle, kdy Amerika skutečně byla v té válce a v takovém případě Američanů se vždy seřadí za svým rezidentem a myslím si, že on tam včas nepostřehl nebo nepochopil, že i jemu, že i u něho je na místě určitá loajalita. Že bylo učiněno určité rozhodnutí jít do té války a on pokračoval v takové té rétorice naprosto protiválečné, a to byl myslím jeden z důvodů. Druhý důvod byl ten, že on se zpočátku jevil jako velmi charismatický a výmluvný kandidát, ale když jsem ho později viděl v některých televizních debatách, tak došlo u něho takovému zvláštnímu posunu směrem k určité aroganci. On velmi často nebyl schopen třeba v interwiev s novináři reagovat vstřícně, věcně, některé otázky popuzovaly a odpovídal takovým tím stylem, který Američané nemají rádi. To si myslím, že hrálo určitou roli.

Moderátor (Libor Dvořák): Erik Best stejná otázka.

Host (Erik Best): Já si myslím, že jednoznačně souvisí to s tím, co říká pan Pehe. Byl jednoznačně moc rizikový. Byl kandidát, který byl nepředvídatelný, měl nějaké sklony nejen k tomu, co jste říkal vy, ale taky možná nějaký nemoci, a bylo to poznat, jak křičel v televizi a tak dále. Kerry byl vybrán právě kvůli tomu, že byl to jistý kandidát a možná, kdyby to, kdybychom to mohli opakovat, možná kandidát by byla Hillary Clintonová, protože byly dokonce nějaké hlasy, které říkaly, že na tom sjezdu největší prohra byla ze strany Clintonové. Protože ona když vyhraje Kerry tak už nebude moct asi za čtyři možná ani za osm let, možná ani za dvanáct let kandidovat a do určitý míry Clintonovi musejí působit proti vlastním zájmům, protože musejí podporovat Kerryho, ale zároveň to zároveň, že čím lepší ho podporují, tím horší jsou jejich šance za čtyři, osm nebo dvanáct let.

Moderátor (Libor Dvořák): Tohle je velmi dobrá poznámka, která teď padla. Jak podle vašeho názoru, pánové, manželé Clintonovi v té Kerryho kampani zafungovali a ještě zafungují. Jiří Pehe, protože Erik už z části odpověděl.

Host (Jiří Pehe): No tak pomohli rozhodně Kerrymu, což od nich je noblesní, protože už vzhledem k tomu, že Hillary Clintonová je skutečně jednou z možných kandidátek v budoucnosti na funkci prezidenta Spojených států a má poměrně velmi slušné šance, tak si skutečně trochu podřezávala pod sebou svoji vlastní šanci. Na druhou stranu, jak říkal Erik Best, nic jiného ani jejímu manželovi nezbývalo, protože by se jevili velmi neloajální a ztratili by podporu. Nebo ona by ztratila podporu, kdyby odmítla Kerryho podpořit. Já osobně se domnívám, tady si nechci hrát na proroka, že ty její šance na prezidentství jsou poměrně dobré, protože já se domnívám, že skutečně ty šance Kerryho vyhrát na podzim jsou spíše menší než 50 procentní než vyšší.

Moderátor (Libor Dvořák): Tak, chtěl jsem se na to zeptat později, ale už jste to řekl, nevadí. Položím jinou otázku, pánové. Několik hodin po Kerrym v Springfieldu promluvil George Bush. Ten rovnou napadl slabá místa Kerryho předvolebního programu, takové to my vám daně nezvýšíme, oni ano, my víme, jak bojovat proti světovému terorismu, oni ne. Jak Bush jako vždy mluvil respektive užíval rétoriky velmi průzračné, jasné a důrazné. Ale obraťme se k tomu, na co útočil. Jaké přednosti a jaké nedostatky má ten skutečný Kerryho program, v němž jsou určitá nejasná místa, nakolik jsem stačil pochopit. Erik Best.

Host (Erik Best): Já si myslím, že Clinton pomohl hodně v tom, že právě ukázal na to období, když měli přebytky rozpočtové přebytky, zatímco teď máme velký deficity. Právě Kerry se snaží poukázat na to, že až bude prezidentem, sníží daňové výjimky nebo zruší daňové výjimky pro nejbohatší lidi a že to bude mít velký vliv na to, co hodlá dělat. A on více méně sází na to, že dostane peníze od bohatých lidí a ostatní, aspoň zatím tvrdí, nebudou mít zvýšený daňový sazby nebo celkovou daňovou zátěž. Takže v tomhle smyslu dalece záleží na tom, jak to dopadne třeba už v říjnu, na začátku listopadu, protože ta ekonomická otázka je jedna ze dvou nejdůležitějších. Další, nebo častou, ta další je bezpečnost nebo zahraniční otázka. Jestli ekonomická situace bude příznivá, tak se budu klonit k tomu, co říkal pan Pehe, že spíš vyhraje Bush, protože je ten člověk, který už je u moci, má lepší postavení jenom z tohoto titulu, ale Kerry vždycky bude moci ukázat na to, když ekonomická situace bude špatná, že za to můžou daňový úlevy pro bohatý lidi, může za to, jak poukázal na to velice šikovně pan Clinton, že Amerika je zadlužená a právě vůči Číně a Japonsku a že, jak můžeme být tvrdí na naše bankéře. Takže v tomhle smyslu tak dalece šikovně spojil tu zahraniční politiku a ekonomickou otázku. Záleží na tom, jak na tom budou Američani na konci října.

Moderátor (Libor Dvořák): Těsně před volbami v podstatě. Co si o tomtéž myslí Jiří Pehe, tedy o tom programu, který přednesl Kerry právě v Bostonu.

Host (Jiří Pehe): No, já si totiž myslím, že tam bude hrát, také souhlasím, pokud jde o ty ekonomické záležitosti, ale tam bude paradoxně ve prospěch Bushe do určité míry hrát i ta situace v Iráku. Ono na jedné straně samozřejmě spousta Američanů, dnes už vlastně většina, odsuzuje přinejmenším to, jakým způsobem k té válce došlo a přinejmenším to, jakým způsobem potom Bushova administrativa nezvládla tu poválečnou situaci. Ale na druhou stranu, když je Amerika v takovéto situaci, kde má někdo 120 tisíc vojáků, kteří bojují nebo jsou ve válečném konfliktu, tak už jenom ta myšlenka, že by se měla změnit administrativa a že to bude trvat několik měsíců, než se ta nová administrativa zaučí a bude skutečně rozumět všemu, oč se jedná, třeba v tom iráckém konfliktu. Navíc s tím, že Kerry vlastně stále více říká, pokud jde o ten Irák to, co říká George Bush, že jsou téměř k nerozeznání, to je určitá situace, která, kdyby byl Kerry schopen nabídnout nějaké naprosto nové stanovisko k tomu iráckému konfliktu, které by zaujalo většinu Američanů a průzkumy veřejného mínění by ukazovaly ano, toto je řešení, tak bych si dokázal představit, že to rozhodne v jeho prospěch. Ale on říká v podstatě to, co říká Bush, takže tam může nakonec rozhodnout i sázka na to, že Bushova administrativa už je zkušená a ví, co dělá.

Moderátor (Libor Dvořák): Posloucháte Studio STOP, v kterém se zabýváme tentokrát předvolební situací před prezidentskými volbami, které se budou konat v listopadu ve Spojených státech. My jsme se v tuto chvíli spojili se stálým zpravodajem České televize ve Washingtonu Romanem Bradáčem, který to dění v Bostonu sledoval přímo ve Spojených státech. Dobrý den, Romane.

Host (Roman Bradáč): Dobrý den.

Moderátor (Libor Dvořák): Dal bych ti asi takovouhle otázku na začátek. Ten Kerryho 50 minutový projev v Bostonu tam byl oceněn dlouhými ovacemi, ale přesto nebyl považován za třeskutý úspěch. Souhlasíš s tímto názorem amerických médií a politických pozorovatelů, a pokud ano, tak proč?

Host (Roman Bradáč): No tak, já si troufnu tvrdit, že se vlastně ani žádný úplně třeskutý úspěch nečekal. Všichni vědí jaký je Kerry řečník v Americe. Já bych za úspěch považoval i to, že Kerrymu nijak zásadním způsobem ty preference neklesly, musí být člověk trošičku cynický tady. Dokonce bych řekl, že i mluvit o nějakém úspěchu či neúspěchu je trošičku těžký. On ten úspěch či neúspěch je tady velmi těžko měřitelný. Ono bylo úžasný sledovat vlastně ty okamžité bezprostřední komentáře televizních stanic poté, co Kerry domluvil. Ty lidi, kteří byli najati na to, aby ten projev hodnotili nebo to komentovali přes ty stanice, vlastně stejný projev hodnotili různě. Zatímco někteří komentátoři se rozplývali a říkali, že Kerry to vyhrál vlastně v momentu, kdy zasalutoval národu a přihlásil se do služby, tak jiní netajili své zklamání. Demokrati se ale tvářili na výsost spokojeně, a to je podle mého soudu důležité. Souboj je tentokrát zase velmi vyrovnaný a bojuje se vlastně o každý hlas. Bývalý prezidentský kandidát řekl, že vlastně nyní je ta práce na milionech pěšáků, kteří musejí do ulic a dům od domu přesvědčovat voliče, že program demokratů je tím pravým pro Ameriku, že se liší od toho, co nabízí Bush a že Kerry přes svou suchost a určitou topornost bych řekl může v současné Americe velet stejně dobře a odvážně jako velel během války ve Vietnamu tomu dělovému členu, dneska už legendárnímu člunu.

Moderátor (Libor Dvořák): Ty jsi, Romane, sám naznačil, že o tom výsledku budou rozhodovat miliony pěšáků. Nebudou to ovšem jen miliony pěšáků, ale především mediální kampaň. Když analytici hodnotí výkony obou hlavních soupeřů v tomto očekávaném klání, jak se hodnotí jejich přednosti a jejich nedostatky. Mám ne mysli pana Kerryho a pana Bushe.

Host (Roman Bradáč): No já bych řekl, že v tomto směru jsou hodně opatrní tady jako na nějaké hodnocení řekl bych takových těch vedlejších signálů, to je celkem dost velká opatrnost. Já bych řekl, že hlavně pro mě jako pro cizince je to zajímavá věc, protože ono je to odlišné se dívat na ten soubor Kerry versus Bush jako nezúčastněný nezatížený cizinec, a jinak jako americký volič. Já bych řekl, že ani Bush ani Kerry nejsou nijak extra hvězdní řečníci. Proti Kerrymu jsou takové ty řekl bych až toporné pohyby, které teda možná způsobuje jeho výška, Bush je v tomto směru nebo zdá se býti mnohem kultivovanější. Za těmi vystoupeními těch leaderů jsou velké příjmy, které jim všechno připravují a píší jim projevy. Já jsem zvědavý, jak budou vypadat ty souboje Bush versus Kerry ve všech přímých vstupech, což si myslím, že hodně ukáže. Kerry má výhodu v tom, že je jako opozice, že může útočit, nahrává mu i doba, kdy má Amerika spoustu problémů. Hodně může Kerrymu pomoci John Edwards, který má skutečně veliké charisma, dokáže vyvolat mezi příznivci i odpůrci velké emoční napětí.

Moderátor (Libor Dvořák): Romane, poslední otázka, prosím o stručnou odpověď. Tys tady popsal klady a zápory těch té mediální mohutnosti, mediální schopnosti těchto lidí. Kdybys měl ty mediální výkony nějak poměřovat nějakým procentuálním skóre ty sám. Jak by asi vypadalo a proč.

Host (Roman Bradáč): To je velmi těžká otázka a musím říct, že má odpověď musí být skutečně hodně subjektivní. Takže můj subjektivní názor je asi řekl bych 60 ku 40 pro Bushe. Kerrymu však může výrazně pomoci jak jsem říkal Edwards a i to, že demokratická strana úporně vystupuje jako jednotný myšlenkový proud s jediným cílem posílit Ameriku zevnitř i navenek. Kdyby ale mohl kandidovat Bill Clinton, pak by Kerry neměl vůbec žádnou šanci. Ale takhle massachusettský senátor pro demokraty zůstává mužem, který má všechny předpoklady vést Spojené státy k lepší budoucnosti.

Moderátor (Libor Dvořák): Děkujeme, to byl Roman Bradáč z Washingtonu. Na shledanou.

Host (Roman Bradáč): Na shledanou.

Moderátor (Libor Dvořák): Takže pokračujem, pánové, a teď se věnujme osobnosti spíše amerického současného prezidenta George Bushe. Ten už ve zmiňovaném projevu ve Springfieldu zdůraznil, že pokud jde o volby prezidenta, rozhodující jsou výsledky. Zřejmě má na mysli své dosavadní prezidentské výkony a už tady padlo to, že je to dnes ostřílený kozák, má za sebou nesporné úspěchy, které mu pomohou. Jak byste ale ty jeho výsledky po více než 3,5 letech v Bílém domě hodnotili vy. Erik Best.

Host (Erik Best): Samozřejmě jedna věc jak hodnotěj američtí voliči a další věc je nějaký politik, který je tam v Evropě, který se na to dívá zvenčí. Já osobně si myslím, že on nebo prezident Bush si vede poměrně dobře, myslím si, že kdyby byl demokratický prezident, kdyby vyhrál třeba Al Gore před čtyřmi lety, by to nedopadlo o moc jinak, než dneska. Samozřejmě demokraté říkají, že to není pravda, že demokraté by vedli, zavedli Ameriku do války bez podpory ostatních států, ale ta atmosféra v té době byla taková, že si myslím, že ten rozdíl by nebyl tak velký, a to dokonce vidím jak dneska, jak říkal pan Pehe, co říká Kerry dneska není o tolik rozlišné od toho, co říká Bush. Na druhé straně jsou ekonomické otázky, a tam se také vede poměrně dobře, i když ještě nedokázal vytvořit žádný nové pracovní místa celkově, ještě je tam deficit, ale ekonomika roste poměrně dobře, i když poslední předpovědi nebyly tak slibné, jak se očekávalo. A jak jsem říkal před chvílí, hodně bude záležet na tom, jak to vypadá ekonomicky na konci října, do jaké míry Kerry bude moct přesvědčit voliče, že daňové úlevy pro bohaté lidi opravdu byly velkou chybou.

Moderátor (Libor Dvořák): Jiří Pehe.

Host (Jiří Pehe): Já myslím, že Bush si na jedné straně vede poměrně dobře, pokud jde o takový ten celkový dojem u voličů, protože u amerických voličů vždy rozhodují takové věci jako jak se daří jejich peněženkám a zda-li je vysoká nezaměstnanost nebo spíš ten trend je dokonce klesající, ale zároveň musím říci, že ta poměrně dobrá hospodářská situace Spojených států je vykoupená obrovským deficitem, který samozřejmě má co do činění tedy i s tou válkou v Iráku a s jejím financováním a to je dluh, který někdo bude muset v budoucnosti zaplatit, a to se zatím myslím Kerrymu a Edwardsovi nepodařilo nějakým způsobem zužitkovat v jejich kampani tento argument. Že ano, ekonomice se daří dobře, ale řekněme za jakou cenu. A druhá věc je, že si myslím, že Bush skutečně nezvládl, ačkoliv jeho záměry možná byly dobré a ušlechtilé, tak nezvládl, hlavně tedy lidé okolo něho, nezvládli, o tom jsme už mluvili tu poválečnou situaci v Iráku, to je naprostá katastrofa, a to je další věc, která by se proti němu mohla obrátit. Ale když mluvíme o té ekonomické situaci, tak bych ještě zmínil jednu věc, která zas si myslím hraje proti Kerrymu a Edwardsovi, a to je takový jejich odpor vůči volnému obchodu. Oni jsou velkými kritiky tak zvaného outsorsing, které znamená, že americké pozice jsou jakoby vyváženy do zemí jak je Indie a podobně a je to velmi silný trend. Já se velmi obávám, aby nezavedli, pokud budou zvoleni, nějaká protekcionistická opatření, protože to by výrazně poškodilo nejenom Ameriku, ale celý světový obchod.

Moderátor (Libor Dvořák): Tak, pánové, zkusme se teď o Bushe zajímat zase z toho bostonského úhlu. Rétorika na demokratickém sjezdu byla hodně proti bushovská, John Kerry doslova prohlásil, že on se postará o to, pokud se stane prezidentem, aby Amerika byla silnější doma a respektovanější ve světě, tím se naráží, teda myslím tím respektem ve světě, především na irácký problém. Ale myslíte si, že ten ta soustředěná proti bushovská palba v Bostonu čtyřdenní Bushovi zejména v očích těch, kteří jsou stejně rozhodnuti, že budou volit George Bushe, mohla nějak uškodit a hlavně, jak působila na tu výseč nerozhodnutých. Erik Best.

Host (Erik Best): Já si myslím, že nerozhodní voliči asi rozhodnou, jak to dopadne. A aby získali natrvalo rozhodně nerozhodné voliče je ještě brzy. Takže v tomhle smyslu si myslím, že ten skok, který byl poměrně malý, možná ani nevidím, že já mám ještě před sebou samozřejmě republikánský sjezd, ale my jsme o jedné věci nemluvili zatím, a to jsou tak zvané hodnoty, který hrajou neuvěřitelnou roli v Americe. Možná jsou na třetím místě po ekonomice a zahraniční politice nebo tak nějak. Zatím co v Čechách se o tom tolik nemluví a Kerry velice šikovně o tom mluví, mluví o tom, že se za Bushe ztratily ty hodnoty, já jich jmenoval pár, aby posluchači pochopili, o co jde. To jsou věci jako rodina, víra, pracovitost, zodpovědnost a příležitost pro každého. A to jsou věci, o kterých mluví velice dobře a když ekonomika nebude v jeho prospěch, je možné, že může získat pár těch nerozhodných voličů na základě toho.

Moderátor (Libor Dvořák): Jiří Pehe stejná otázka.

Host (Jiří Pehe): No, já jenom s tím bych souhlasil, možná, abych nemluvil o tom samém, tak bych možná ještě dodal, nebo zmínil jeden další faktor, který může hrát důležitou roli v boji o srdce těch nerozhodnutých, a to je otázka viceprezidenta. Já už jsem to nakous. Já si myslím, že zatím nejsou tady žádné signály, že by George Bush chtěl vyměnit Dicka Cheneyho, já osobně si myslím, že pokud by to udělal, tak by to byl jeho nejlepší tah, ale pokud tam zůstane Cheney, tak Cheney skutečně není příliš populárním politikem a v tom souboji s Edwardsem tam můžou právě demokraté skórovat ty rozhodující body.

Moderátor (Libor Dvořák): Ještě jedna otázka, která souvisí s tou předchozí. Dá se, pánové, nějak přesněji specifikovat, kdo jsou vlastně ti nerozhodní? Erik Best.

Host (Erik Best): No já si myslím, že možná já bych jmenoval dvě skupiny. Jedna skupina to jsou lidi, kteří se nezajímají o politiku, prostě to nesledují nejsou ani demokraté ani republikáni a rozhodli podle toho, kdo je nejvíc přesvědčí. Taky se rozhodují podle toho, jaká je jejich situace v týhle chvíli. A další skupina jsou, to jsou lidi, kteří jsou třeba demokraté, ale jsou naštvaní, jsou stranou, ale ještě nejsou rozhodnutý, že by tomu odporovali.

Moderátor (Libor Dvořák): Jiří Pehe.

Host (Jiří Pehe): No já bych tady ještě zmínil jeden takový podstatný prvek americké politiky nebo prezidentských voleb, a to je to, co se konec konců, to co hrálo velmi důležitou roli už v těch minulých volbách, a to je to, že tam nebude rozhodovat celkový počet hlasů napříč Amerikou, konec konců Gore vyhrál v minulých volbách v takovém případě, ale ty jednotlivé státy. Jsou státy, kde vcelku ani Kerry ani Edwards nemusí obávat, že by nezvítězili, a jsou zase státy, kde se nemusí obávat Bush, prostě některé státy jsou jasně republikánské, některé jsou jasně demokratické a tak jako nezvítězí Bush ve státě New York, tak zřejmě nezvítězí například Kerry ve státě Texas. Ale myslím, si, že budou rozhodovat znovu takové státy jako je Florida. Ty státy, které jsou prostě rozpůlené téměř přesně na polovinu, a tam budou důležití ti nerozhodnutí voliči a tam můžou hrát roli symbolická gesta, osoby viceprezidentů nebo i konkrétní programy, které zajímají třeba některé lidi v těch státech.

Moderátor (Libor Dvořák): Tak vy si myslíte, pane Pehe, že Florida by mohla sehrát v těchto volbách stejnou roli jako v těch minulých?

Host (Jiří Pehe): Já neříkám, že to musí být nezbytně Florida.

Moderátor (Libor Dvořák): Může to být jiný....

Host (Jiří Pehe): Může to být jiný stát, ale skutečně ta situace se velmi podobá, protože demokraté opět přišli s trochu odtažitým kandidátem intelektuálem, takže já tam nevidím velký prostor pro nějaké masivní přesuny hlasů od Bushe ke Kerrymu nebo od demokratů k Bushovi a skutečně se může stát, že se ta situace bude poměrně věrně opakovat, ale pak tedy skutečně půjde o to, zda-li těch nerozhodnutých, kteří se třeba přikloní k demokratům tentokrát, bude o tu potřebnou špetku více než jich bylo minule.

Moderátor (Libor Dvořák): Když už jsme u těch spekulací a kalkulací přímo, v předvolebních řekl a řekl bych dokonce až v technických, je tady jedna zajímavá zpráva ze světových agentur, liberál Alf Neaver), známá americká osobnost, která se ucházela o prezidentský úřad, bere zpravidla hlasy spíš demokratům nebo republikánům. V minulém týdnů si právě pan Neaver postěžoval na Kerryho, že se ho z těchto důvodů ani k těmto zkušenost snaží z jeho pozic vytlačit. Ten institut třetího kandidáta v těch amerických prezidentských volbách v těch posledních desítkách let je docela zajímavý. Myslíte si, že může nějakou roli sehrát i tentokrát nebo to bude jako vždy, že ten třetí vzadu prostě zůstane tam, kde bývá obvykle, tedy vzadu. Erik Best.

Host (Erik Best): Samozřejmě, může mít nějaký vliv, protože zatím Neaver podle posledních průzkumů má tři procenta, což je poměrně hodně, když každý hlas může být rozhodující a je pravdou, že Kerry se snaží o to, aby Neaver nebyl na kandidátkách, nebo jak to mám říkat, ve všech státech. Může to mít velký vliv. Někteří analytici očekávají, že nakonec bude nějaká domluva mezi Neaverem a Kerrym. Kdyby se to podařilo, tak by to mohlo mít velký vliv na výsledky. Zatím to není jasné.

Moderátor (Libor Dvořák): Ano, Jiří Pehe, stejná otázka.

Host (Jiří Pehe): Já bych to možná jenom doložil například u těch minulých voleb je spočítáno, že kdyby byl Neaver nekandidoval v těch minulých volbách, tak by byl dnes prezidentem Al Gore, protože by Florida skončila na straně Al Gora. Takže ten dopad té jeho kandidatury může být obrovský a já bych téměř řekl, že pokud si Neavera neplatí republikáni, tak by to tak skoro mohlo v očích některých lidí vypadat. Protože skutečně hraje téměř roli takového sabotéra té demokratické kandidátky.

Moderátor (Libor Dvořák): Když už mluvíme znovu o tom, že Kerry je zřejmě slabší z kandidátů, jak se zdá a jak to tak vychází, zase političtí analytici se domnívají, že by jeho silnou zbraní, ovšem za určitých předpokladů, o kterých například před chvilkou mluvil Erik Best, mohli sehrát roli silné, údajné silné proti bushovské nálady v zemi. Je jasné, že velký vliv na ně má ta nepříliš, neřekl bych nepříliš hladký průběh irácké kampaně, ale jaké jsou další důvody případných proti bushovských reakcí? Erik Best.

Host (Erik Best): No samozřejmě velký mediální tlak proti Bushovi, vlastně to vidí už ve filmu Fahrenheit 9/11 a demokraté jsou možná o něco lépe organizováni než byli v minulosti a taky do určitý míry republikáni jim pomohli v tom, že tak tvrdě zaútočili proti Clintonovi, že teď je skoro všechno povoleno, zatímco dřív to takhle nebylo a teď je skoro všechno možné. A to vidím v tomhletom, kde jsou dalece zajímavé věci, ale zároveň pomluvy, nesmysly, nepřesnosti a tak dále. A další film, který přijde, který také má podporu demokratů, je předělaný film, myslím si, že česky se to říká Madžuský kandidát, a to je film, který jasně poukazuje na to třeba, že Bush je zapojený, má nějaké vztahy se Saudskou Arábií, a že jeho obchodní taktiky vlastně pomáhají jeho přátelům. Takže tyhle možná špinavosti můžou mít nakonec nějaký vliv.

Moderátor (Libor Dvořák): Jiří Pehe.

Host (Jiří Pehe): Určitě, určitě mohou, určitě je to také styl George Bushe, který skutečně je ve svých projevech někdy až trochu legrační řekl bych. Já jsem několikrát sledoval jeho tiskové konference a samozřejmě nepočítám se vůbec nebo nesrovnávám se s nějakým průměrným vzorkem amerického voličstva, protože tu mentalitu třeba lidí, kteří žijou na středozápadě zas tak dobře neznám, ale musím říci, že jsou cítil určitou trapnost, když jsem sledoval jeho odpovědi novinářům a ono, když to člověk má jako čtyři roky, když už dnes existují v Americe dokonce takové kalendáře tak zvaných bushismů, kde si můžete každý den přečíst jeden slavný výrok tohoto prezidenta, který je totálním nesmyslem, tak to také se nějakým způsobem zapisuje do toho jaksi povědomí americké veřejnosti. Na druhé straně ovšem musím říci, že Bushovi by mohlo paradoxně pomoci to, jakým způsobem reaguje na něho Evropa. To, že v Evropě podle některých průzkumů veřejného mínění podporuje Bushe pouze 6 procent evropských obyvatel, všichni ostatní podporují Kerryho a věří, že Kerry vyhraje a že se někteří evropští politici docela neomaleně a otevřeně vyjadřují v tom smyslu, že si přejí, aby vyhrál Kerry, to může mnoho Američanů, kteří jsou zklamáni Evropou a její podporou, tím nedostatkem podpory v tom iráckém konfliktu vést k tomu, že podpoří naopak Bushe.

Moderátor (Libor Dvořák): Takže těmito slovy Jiřího Peheho dnešní Studio STOP, věnované předvolebnímu boji ve Spojených státech končí. Za oba své hosty ve studiu Erika Besta a Jiřího Peheho a také za Romana Bradáče přímo z Washingtonu se loučí a příjemný poslech našich dalších pořadů přeje Libor Dvořák.

Rádio 6, Český Rozhlas - 2. 8. 2004