Nacházíte se zde: Úvod Politický zápisník / Political diary 2002 Nový předseda ODS ovlivní celou pravici

Nový předseda ODS ovlivní celou pravici

Bližší pohled na osobnosti, které se zatím ucházejí o předsednictví Občanské demokratické strany, naznačuje, že se jedná o politiky, kteří, ač jsou ve stejné pravicové straně, reprezentují velmi odlišné koncepty pravicového myšlení a politické styly. Další vývoj v ODS, a tím i v celé české pravici, bude do značné míry záviset na tom, který politik zvítězí. Jde zejména o to, zda v ODS převáží liberální či konzervativní směr, anebo bude pokračovat její současný pravicový populismus.

Petr Nečas

Je jediným kandidátem, který jasně reprezentuje konzervativní politické myšlení. V minulosti sice opakovaně zdůrazňoval, že ODS je a má zůstat domovem jak liberálního tak konzervativního myšlení, ale sám je především konzervativcem. Tomu odpovídá i jeho chování. Je většinou uměřený, důsledně pravicový, nemá rád radikální změny. V ODS je jediným vrcholovým politikem, který naprosto nezpochybnitelně vyzařuje znalost svého oboru—bezpečnostní a obranné problematiky. Nemusíme s ním vždy souhlasit, ale je snadné ho respektovat. Nedostatky: Je suchopárný a má malé charisma. Když nyní slibuje, že by v případě zvolení ODS „otevřel“, možná by se měl sebekriticky zamyslet nad tirádami proti občanské společnosti, kterých se dopustil zejména na sjezdu ODS v prosinci 1999.

Vlastimil Tlustý

Svou kandidaturu oficiálně zatím neoznámil, ale prý tak učiní. Ze všech kandidátů reprezentuje snad nejlépe kombinaci liberálních a konzervativních názorů. Tedy onu kombinaci, kterou měla ODS v posledních letech oficiálně ve značce, ale které se v praktické politice příliš nedržela, dávajíce přednost pravicovému populismu, opepřenému dávkou nacionalismu. Tlustého znalosti hospodářské, zemědělské a finanční politiky jsou impozantní. Navíc, jak si správně povšimnul Václav Klaus, Tlustý své názory jasně formuluje a vyjadřuje. Nedostatky: Škodí si svým občasným cynismem. Stejně jako Nečas není ani Tlustý charismatický politik. Jeho komunistická minulost a nevyjasněné majetkové poměry jistě přijdou na přetřes, pokud se stane vážným kandidátem na předsednictví.

Jan Zahradil

Na rozdíl od Nečase a Tlustého je především liberálem. Ze všech ohlášených kandidátů myšlenkově nejvíce reprezentuje to, co ze strany ideově vytvořil Václav Klaus. Jeho expertíza v zahraniční politice, ať už si o jeho názorech myslí jeho oponenti cokoliv, je impozantní. Zahradil se v této oblasti, zejména v otázkách spojených s Evropskou unií, v posledních letech vypracoval na jednoho z nejvíce informovaných českých politiků. Nedostatky: Má sklony k národnickému pravicovému populismu, který jeho liberální názory zastiňuje. Své vědomosti o EU používá ke kritice evropské integrace, aniž by byl schopen nabídnout takovou alternativu, kterou by mohla přijmout většina voličů ODS. Nemá Klausovo charisma, přitom je ovšem podobně jako Klaus polarizující osobností.

Pavel Bém

Svou kandidaturu též zatím oficiálně neoznámil. Je klasickým liberálem. Od prvních třech jmenovaných ho odlišuje především jeho charisma. I on má oblast, v níž může být považován za experta—zdravotnictví a boj proti drogám. Má také jako jediný z kandidátů podstatnou zkušenost z komunální politiky. Nedostatky: Jeho názory na závažná témata celonárodního a mezinárodního dopadu zatím nebyly otestovány. Jako pražský politik, který se zatím neprofiloval v nejvyšších orgánech ODS, nemusí mít dostatečnou autoritu mimo Prahu. Mirek Topolánek

Nereprezentuje jasně žádnou z pravicových ideologií. Jeho nejvýraznějšími rysy jsou silná osobnost a vůdcovské schopnosti. Není jasným expertem v žádné specifické oblasti, i když se nejvíce profiluje v oblasti hospodářské politiky. Jako senátor ze severní Moravy má Topolánek silnou regionální dimenzi. Dá se předpokládat, že během jeho předsednictví by ODS měla poměrně široký ideový záběr. Nedostatky: Všeobjímající „pravicovost“ může vést k populistickým řešením. Má sklon k silným, někdy vulgárním vyjádřením, který připomínají Miloše Zemana. Ze všech kandidátů je nejvíce protiklausovský, což by v případě jeho zvolení mohlo vést k určitému pnutí ve straně.

Miroslava Němcová

Je nejméně jasně vymezeným kandidátem. Pracovala v rozpočtovém výboru, jakož i ve výboru pro sociální politiku. Snažila by se být zřejmě předsedkyní spíše konciliantní, která by mohla smířit různé názorové proudy. Jejím nejvýraznějším rysem je v tomto okamžiku naprostá oddanost Václavu Klausovi. Nedostatky: Zdá se, že nemá zatím ve straně dostatečnou autoritu udržet potřebnou disciplínu a být respektována jako lídr. Její těsná svázanost s Klausem je na jedné straně předností, pokud jde o kontinuitu, na straně druhé může být kritiky Klause viděna jako pokračování „Klausova předsednictví jinými prostředky“.

Co z toho plyne

Výčet kandidátů a jejich charakteristik naznačuje, že předseda strany vybraný z těchto kandidátů může ovlivnit další směřování strany výrazným způsobem. Správná volba může nejenom ODS udržet na výsluní, ale ještě jí posílit. Volba špatná jí může velmi oslabit.

Jak už bylo řečeno, kandidáti reprezentují různé formy pravice od konzervatizmu přes liberalismus až k pravicovému populismu. Nečas by zřejmě táhl stranu více směrem ke konzervativním idejím, zatímco například Bém by ODS nejspíše směřoval k jejímu původnímu liberálnímu programu. Ostatní kandidáti by zřejmě víceméně udržovali současný ideový profil ODS.

Kandidáti se liší také v tom, do jaké míry by reprezentovali kontinuitu názorů a politiky Václava Klause. Nejvíce jsou s Klausem spojeni Miroslava Němcová a Jan Zahradil, nejméně pak Mirek Topolánek.

Kandidáti se také liší v pohledech na mezinárodní orientaci České republiky, zejména v pohledech na Evropskou unii. Nejvíce euroskeptickým politikem je Jan Zahradil, nejvíce proevpropským by nejspíše byl Pavel Bém.

Každý z kandidátů má také různé šance sjednotit pravici—buď přilákat do ODS menší pravicové strany, a nebo s ostatními pravicovými stranami alespoň úzce spolupracovat. Bém, coby politik nezatížený minulostí v nejvyšších orgánech ODS v době rozkolu pravice v minulých letech, by měl asi v tomto ohledu šance nejlepší. Zahradil, coby politik úzce spjatý s Klausem (a politik, který má špatné osobní vztahy s některými politiky menších pravicových stran) zase nejmenší.

Ať už volba předsedy ODS dopadne jakkoliv, jisté je, že se ODS změní a spolu s ní zřejmě celá česká pravice. Předsednictví kteréhokoliv ze současných kandidátů by ji učinilo stranou otevřenější. Někteří by jí také učinili ideově čitelnější. Hodně bude záležet na tom, kteří politici se stanou místopředsedy strany.

25. 11. 2002